2Wings feat. Blanka Šrůmová a hosté /CZ/
V 90. letech byla Tichá dohoda jednou z nejpopulárnějších a na českou scénu nejvlivnějších kapel. Se zlomem desetiletí se kapela stáhla z pódií, zpěvačka Blanka Šrůmová se vydala na sólovou dráhu a mozek souboru, kytarista Dan Šustr, na hudbu zcela rezignoval. „Až v roce 2005 mě kámoši z reklamní agentury ukecali, ať udělám hudbu k reklamě na pivo, takovou půlminutovou kytarovku, a díky tomu jsem zase dostal strašnou chuť se k muzice vrátit,“ říká jeden z našich nejlepších kytaristů, který vždy jako o svých vzorech mluvil nejen o The Edgeovi z U2, ale také Jimmym Pageovi a starých bluesových hráčích. Šustr dal dohromady kapelu 2Wings, ve které uvolnil stavidla přímočarému rock´n´rollovému výrazu, který má k blues odedávna tak blízko, začal znovu, tentokrát jako ryzí amatér, dělající hudbu z potřeby a lásky k ní samé, nikoli k penězům, brázdit české kluby a festivaly. Stačil vydat dvě alba, znovu najít uměleckou cestu k někdejší zpěvačce Tiché dohody Blance Šrůmové a přesvědčit, že kdo je opravdovým muzikantem, zůstane jím navždy, i kdyby už stokrát nechtěl. Na BLUES ALIVE si připravili 2Wings s Blankou Šrůmovou a zvláštním hostem, kytaristou Honzou Ponocným (Circus Ponorka), speciální set, určený jen šumperským posluchačům.
Interpreti
Abigail Ybarra /CZ/
„Letos začátkem léta jsem se nachomýtl k polosoukromému koncertu několika kapel v Úněticích u Prahy a byl jsem naprosto šokován,“ vzpomíná dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. „Pod jakýmsi nevyslovitelným názvem tady vystoupila dvojice kytaristy a bubeníka, která rozpoutala naprosté peklo. Takhle nějak se museli cítit před více než čtyřiceti lety západní fanoušci, když poprvé viděli Jimiho Hendrixe: obrovská energie, hráčská virtuozita, naprosté propojení muzikantů... Jak to, že je neznám? Jak to, že je – nejspíš – nezná vůbec nikdo? S tím se musí něco udělat!“ Kapela si zvolila název podle stejnojmenné dámy, která – podle jejich vlastních slov – „od roku 1956 motá snímače v továrně Fender Company a jejíma rukama prošla historie rock´n´rollu.“ Bubeník Pavel Attel (ex-Rowdies, Tichá dohoda, Pumpa ad., v současnosti zároveň Vladivojna La Chia & Banana) a kytarista a zpěvák Prokop Tomášek (ex-Hey Baby, Dirty Train, Grand Buffet) jsou prostě dvojice, která se hledala, až se našla. Svou hudbu definují jako „průzračnou esenci energie, primitivismu, ryzího zvuku, muzikantské empatie a nasazení na hranici šílenství.“ A dodávají, že vždycky hrají tak, jako by to bylo naposledy. Má-li letošní ročník BLUES ALIVE černého koně, jmenuje se jednoznačně Abigail Ybarra.
Charlie Slavik a St. Johnny Band /CZ/ - foyer
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, letos jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley). Vloni v prosinci vydala velmi dobře přijaté debutové album These Times Are Gone.
Circus Ponorka /CZ/
Kytarista Honza Ponocný zahájil svou profesionální kariéru na začátku 90. let jako člen kapely Ivana Hlase. Posléze s Američanem Bradem Strattonem (kterého jsme viděli v Šumperku před několika lety jako frontmana Snake Eaters) založil velmi úspěšný funkrockový Circus Praha. Po Strattonově návratu do USA se Honza začal plně věnovat hráčské, skladatelské a producentské spolupráci převážně s domácími poprockovými hvězdami. Teprve před pár lety, aby tuto profesi vyvážil také nějakým „koníčkem“, vymyslel unikátní projekt Circus Ponorka, ve kterém je pouze sám sobě pánem. Obklopen elektronickými krabičkami v reálném čase (kdy nic není předem připraveno) na sebe vrství živé samply a smyčky a vytváří si několik kytarových partů i vokálů zároveň až do výsledné podoby celé kapely. Tímto způsobem pracuje ve světě několik známých hudebníků (mj. Elliott Sharp, Gary Lucas, Hugo Race, Andrej Šeban), žádný z nich ale nepoužívá tuto techniku k prezentaci opravdových písniček, většinou se jedná o alternativní plochy a stěny. V tom je s největší pravděpodobností Honza Ponocný světovým unikátem. Ten, kdo ještě neměl tu čest, bude patrně zcela okouzlen.
Dave Arcari /UK/
Pozor na něj, tohle je opravdu nebezpečný chlápek! Jestliže Britové mají pověst sofistikovaných gentlemanů, což se často promítá i do jejich hudby, tenhle potetovaný maník působí, jako by právě sesedl ze svého harleye a tou plechovou kytarou, kterou třímá v rukou, hodlal vymlátit nejbližší telefonní budku. Ne nadarmo se říká, že Arcari ztělesňuje žánr „punk-blues“, syrovou, naprosto nekompromisní hudbu, pramenící sice hluboko v Deltě, ale využívající všeho, co bylo za posledních sto let vývoje žánru vymyšleno. Arcari je nejen bravurní hráč na resofonickou kytaru a mistr techniky slide, ale také originální bluesový písničkář, s autentickým výrazem, který je na bluesové scéně tak vzácným kořením. Není pochyb o tom, že bude patřit k největším objevům letošního ročníku BLUES ALIVE. A že se na jeho kvalitách shodnou jak bluesoví puristé, tak ti, pro které žádný hudební přesah není dost velký.
Dave Arcari /UK/: Jeseník 16.11., Mikulov 17.11., Olomouc 18.11.
Pozor na něj, tohle je opravdu nebezpečný chlápek! Jestliže Britové mají pověst sofistikovaných gentlemanů, což se často promítá i do jejich hudby, tenhle potetovaný maník působí, jako by právě sesedl ze svého harleye a tou plechovou kytarou, kterou třímá v rukou, hodlal vymlátit nejbližší telefonní budku. Ne nadarmo se říká, že Arcari ztělesňuje žánr „punk-blues“, syrovou, naprosto nekompromisní hudbu, pramenící sice hluboko v Deltě, ale využívající všeho, co bylo za posledních sto let vývoje žánru vymyšleno. Arcari je nejen bravurní hráč na resofonickou kytaru a mistr techniky slide, ale také originální bluesový písničkář, s autentickým výrazem, který je na bluesové scéně tak vzácným kořením. Není pochyb o tom, že bude patřit k největším objevům letošního ročníku BLUES ALIVE. A že se na jeho kvalitách shodnou jak bluesoví puristé, tak ti, pro které žádný hudební přesah není dost velký.
film Cadillac Records, USA 2008
Režie: Darnell Martin
Režisérce Darnell Martin se v tomto hraném celovečerním filmu podařilo takřka nemožné: velmi věrně a zajímavě vylíčit historii vůbec nejdůležitějšího hudebního vydavatelství v dějinách bluesové hudby, chicagských Chess Records. V dramaticky vystavěném příběhu jsme svědky začátků kariéry Muddyho Waterse, jeho soupeření s Howlin´ Wolfem, divokých eskapád Little Waltera a Chucka Berryho i nástupu hvězdné kariéry Etty James. Fiktivním vypravěčem této velké bluesové story není nikdo menší než chessovský hitmaker, producent a kontrabasista Willie Dixon. Před divákovýma očima jako na dlani ožívá spousta slavných bluesových historek, legend, mýtů i drbů, doprovázená samozřejmě spoustou skvělé hudby, vesměs písní, které vešly do zlatého bluesového zpěvníku jako standardy, bez jejichž znalosti se žádný současný bluesman, hodný toho jména, neobejde. Snímek v Česku není v běžné distribuci a návštěvníci BLUES ALIVE tak mají skutečně výjimečnou příležitost podívat se na něj na velkém plátně kina. Tato šance se už nejspíš nikdy a nikde nebude opakovat.
Foyer DK – Charlie Slavík a St. Johnny Band /CZ/
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, letos jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley). Vloni v prosinci vydala velmi dobře přijaté debutové album These Times Are Gone.
Foyer DK – The Roosevelt Houserockers /AT/
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z letošních dvou přihlášených kapel porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) slibují vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech.
Gospel Limited /CZ/
Vůbec poprvé se v rámci BLUES ALIVE budeme moci seznámit s moderní podobou gospelu, a to přímo v podání jednoho z nejuznávanějších představitelů tohoto stylu na našem území. Přímým předchůdcem moderního gospelu je tradiční gospel, hudba, kterou bylo možno slyšet v mnoha amerických černošských kostelech od začátku minulého století. V 60. letech Edwin Hawkins svojí úpravou původně baptistického žalmu Oh Happy Day odstartoval zcela nový vývoj. Gospel se časem stal žánrem ovlivňujícím i další hudební proudy, jako soul nebo hip hop, a sám byl jimi opět zpětně ovlivňován a obohacován. V repertoáru Gospel Limited je řada moderních gospelů od světoznámých amerických i evropských gospelových autorů jako Kirk Franklin, Richard Smallwood, Edwin Hawkins, Donald Lawrence, Willie Small, Clarence Eggleton, Maria Nordenback a mnoho dalších. Sbor spolupracuje s kvalitními jazzovými hudebníky, zvuk sboru významně spoluvytvářejí také sólistky Lucie Motošická, Kateřina Dlouhá, Libuše Vyšínová, Zuzana Raušová a Christina Chick.
Hanka Dundrová and Trouble Heroes /CZ/
Když před lety postavil jeden z protagonistů mostecké bluesové scény Petr Karkoška (ex-Blues Bujon) první verzi své kapely Blues No More, největším zjevením byla zpěvačka Hanka Dundrová, ztělesnění bluesového drajvu, energie, zkrátka odvazu. Po několikaleté spolupráci se Hanka – ovšem jen zdánlivě – „vyklidnila“ a spolu se svým partnerem, kytaristou Vladimírem Orlovským, založila akustické bluesové duo Tone Down, které zvítězilo na BLUES APERITIVU v roce 2004. V dalších letech Hanka své pěvecké aktivity musela omezit zejména kvůli – jak už to tak u zpěvaček bývá – mateřským povinnostem a v současné době se zvolna vrací na scénu. Na BLUES ALIVE ji doprovodí kapela, speciálně sestavená pro tento večer (a páteční výchovný koncert pro šumperské školy) ze severočeských bluesových hudebníků.
Hoodoo Band /PL/
Sedmičlenný polský band nadchl porotu letošního BLUES APERITIVU svou naprostou profesionalitou, zasahující nejen hudební projev, ale i pódiové podání výborného rhythm´n´bluesového, soulového a funkového repertoáru. Mladí wroclawští muzikanti se inspirují u širokého spektra známých muzikantů od Rolling Stones přes Sly & Family Stone až po Buddyho Guye, přesto je v jejich hudbě originální „šmrnc“, a především energie. Přes nepřeslechnutelné kvalitní muzikantské výkony jednotlivců funguje Hoodoo Band především jako dobře promazaná mašina, která smete všechno, co jí stojí v cestě. Ideální prostředek k rozhýbání kloubů.
Jack Cannon /HU/
První maďarští účastníci v historii BLUES APERITIVU – a hned vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) se příliš často nevídá ani v americké kolébce žánru. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, ovšem otrocky nepřehrává vzory, nýbrž přistupuje ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentuje i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu Aperitivu oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra až jakási prorostlost všech tří muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel. Za poslední rok od svého vítězství se na české scéně zdárně etablovali a jejich letošní vystoupení na hlavním pódiu bude jistě lahůdkou pro bluesové fajnšmekry.
Jiří Míža /CZ/
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.
Jiří Míža /CZ/: Mírov 15.11.
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.
Koko Taylor Tribute Band feat. Hanka Říhová /CZ/
POCTA KOKO TAYLOR
Zpěvačka Koko Taylor, přezdívaná „Královna chicagského blues“, zemřela 3. června tohoto roku ve věku 80 let v chicagské nemocnici. Až do nástupu do nemocnice však byla ve formě a pravidelně koncertovala. Naposledy to bylo 7. května při předávání nejprestižnějších žánrových ocenění Blues Music Awards v Memphisu. Zpěvačka získala cenu pro nejlepší interpretku tradičního blues za minulý rok a zazpívala svůj největší hit Wang Dang Doodle. „Možnost vystoupení Koko Taylor jsme domlouvali několik let, nikdy jsme se bohužel nestrefili do správného termínu. Je mi velice líto, že už další možnost nebude. České publikum by si bývalo zasloužilo tuto hvězdu bluesového zpěvu vidět na pódiu,“ řekl po její smrti ředitel BLUES ALIVE Vladimír Rybička. Krátce poté iniciovala zpěvačka Petra Poláková – Uvírová a její skupina Mothers Follow Chairs poctu zemřelé zpěvačce, jejíž písně má v repertoáru, na festivalu BLUES ALIVE. Počáteční nesmělý nápad se v průběhu příprav programu rozrostl do podoby celého jednoho koncertního večera, na kterém se představí čtyři z nejvýznamnějších českých bluesových zpěvaček současnosti. Každá z nich vliv Koko Taylor na svůj hudební vývoj plně přiznává. Všechny se představí se svými stálými koncertními kapelami, případně v čele jen pro tuto akci sestavených bandů. V rámci svých setů, složených z běžného repertoáru, zazpívají podle svého uvážení jednu nebo více písní ze zpěvníku Koko Taylor, celý večer pak vyvrcholí jamsessionem všech zpěvaček a některých zúčastněných hudebníků.
Koko Taylor
Narodila se roku 1928 jako Cora Walton na farmě nedaleko Memphisu, přezdívku Koko získala podle své oblíbené čokolády. Začínala jako kostelní gospelová zpěvačka, ale oblíbila si rozhlasové bluesové pořady B.B. Kinga a zamilovala se do bluesové hudby. V roce 1952 se svým manželem, muzikantem Robertem „Popsem“ Taylorem, odešla do Chicaga, kde právě nabírala na síle velká vlna elektrického blues. Koko se přes den živila jako uklízečka, po večerech zpívala v bluesových klubech a barech. V jednom z nich ji objevil slavný hudebník, producent, hitmaker a hledač talentů firmy Chess Willie Dixon. Ten zprostředkoval zpěvačce smlouvu s tímto labelem, patrně nejdůležitějším v bluesových dějinách, a zároveň jí napsal několik písní, které se staly hity. Největším z nich byl Wang Dang Doodle z roku 1965, který zaznamenal milionové prodeje. Poté, co firma Chess ukončila činnost, a po mezidobí u různých labelů zakotvila Koko Taylorová u firmy Alligator, nejvýznamnějšího bluesového vydavatelství posledních desetiletí, a zůstala mu věrná až do smrti. Natočila pro něj nejen devět řadových alb, která přinesla prvotřídní stylově čisté chciagské blues, ale účastnila se i dalších tematických projektů a přispěla na řadu kompilací. Koko Taylor byla jednou z nemnoha žen, kterým se podařilo velmi úspěšně prosadit v jinak převážně maskulinním světě elektrického blues. Stala se stejně uctívanou osobností tohoto žánru, jakými byli či jsou Muddy Waters, Howlin’ Wolf, B.B. King či Buddy Guy. Jako jeden ze zdrojů inspirace ji uznávaly i bílé bluesrockové hvězdy kalibru Rolling Stones či Led Zeppelin. Za svůj život obdržela řadu ocenění. K nejvýznamnějším patří cena Grammy za album Blues Explosion (1984). Na tuto cenu byla mnohokrát nominována (z devíti alb, vydaných u Alligator Records, se jich do nominací dostalo osm). Několik poct včetně „Dne Koko Taylor“ vzdalo zpěvačce i město Chicago.
Koko Taylor Tribute Band feat. Hanka Říhová
Také Hanka Říhová patří mezi objevy festivalu BLUES ALIVE. Poprvé na něm zpívala v roce 2002 jako frontmanka skupiny Buddy Wonders, kterou vedl kytarista Marcel Flemr. S ním také po roce spoluzaložila skupinu Roadcasters a opět sklidila zasloužený úspěch u šumperského publika. V dalších letech cestovala po světě a věnovala se jiným druhům hudby. V současné době je jejím hlavním úvazkem nadžánrová kapela Grape, v níž účinkuje opět, jak jinak, po boku Marcela Flemra, s jehož Blues Bandem dodnes občas pohostinsky vystupuje. Ačkoliv na BLUES ALIVE oficiálně koncertovala naposledy před šesti lety, pokud jí to čas trochu dovolil, vždy byla přítomna na dalších ročnících a nikdy neváhala účastnit se nočních jamsessionů. Asi málokoho překvapí, že hudebním leadrem speciálního Koko Taylor Tribute Bandu bude opět – Marcel Flemr.
Kulturní úderka /CZ/
Brněnská kapela, působící na hudební scéně už od poloviny 90. let, je typickým příkladem, že se vyplatí přihlašovat na jarní BLUES APERITIV víckrát, byť třeba s několikaletým odstupem. Už na třetím ročníku této soutěžní přehlídky v roce 2002 získala zvláštní cenu poroty a zúčastnila se satelitních koncertů. Vloni byla jedním ze dvou zcela přesvědčivých vítězů a podle zavedených pravidel tedy dostává šanci prezentovat se letos v úvodu večerního koncertu na hlavním pódiu. Její směs elektrického blues, funky a rocku je nabita mimořádnou energií, hráčskou invencí a kapela prezentuje bluesové cítění v kontextu toho pozitivního ze současného hudebního vývoje.
Longital /SK/
Posluchači, který se rozhlíží i po jiných hudebních stylech než je blues, nemohlo slovenské duo Longital (dříve známé jako Dlhé diely) uniknout. Se svou hudbou, kterou označují „east beat“, jsou stále oblíbenější koncertní atrakcí všemožných festivalů i klubových programů. Protagonisty kapely jsou kytarista – a bez nadsázky lze říci přímo kytarový virtuos – Dano Salontay (hudebník s minulostí jazzmana a bluesmana, mj. bývalý spoluhráč Silvie Josifoské) a baskytaristka, říkající si Šina. Za pomoci svých nástrojů a přednatočených rytmů i konkrétních zvuků spřádají tu průzračně křehké, tu psychedelicky zamlžené písně, které je složité zařadit ke konkrétnímu stylu. A právě to je na nich to pěkné. Na BLUES ALIVE si nicméně Longital připravili mimořádný program, ve kterém hodlají mimo jiné oprášit písničky ze svých začátků, tedy z doby, kdy ještě působili jako živé, téměř folkrockově znějící kvarteto s repertoárem, který s bluesovými náladami (ale i hráčským výrazem) velmi koresponduje.
Lurrie Bell and His Chicago Blues Band /USA/
Letošní hody ve stylu pravověrného chicagského blues vyvrcholí vystoupením jednoho z jeho největších exponentů střední generace, celosvětově proslulého kytaristy a zpěváka Lurrieho Bella, jehož jméno a nahrávky nemohly uniknout nikomu, kdo se o blues byť jen trochu zajímá. Už třeba proto, že je synem jednoho z největších hráčů na foukací harmoniku, co jich kdy bluesová scéna měla, Careyho Bella. Ten během svého života stačil spolupracovat s takovými hvězdami jako John Lee Hooker, Robert Nighthawk, Lowell Fulson, Willie Dixon, Louisiana Red, Honeyboy Edwards, ale hlavně natočil nespočet sólových alb pro Alligator, Blind Pig, Delmark či JSP. Stvrzením jeho postu jednoho z králů foukací harmoniky byla účast na nahrávání slavného harmonikářského „summitu“ Harp Attack! s Juniorem Wellsem, Jamesem Cottonem a Billym Branchem pro Alligator v roce 1990.
Lurrie Bell se tím pádem narodil 13. prosince 1958 do rodiny, v níž si podávala dveře jedna bluesová hvězda za druhou – Lurrie nejčastěji vzpomíná, jak si ve svých muzikantských začátcích měl možnost zahrát třeba s harmonikářem Big Walterem Hortonem, pianistou Sunnyland Slimem nebo kytaristou Eddym Clearwaterem. V sedmnácti letech spoluzaložil s dalšími dvěma syny slavných otců, harmonikářem Billym Branchem (jehož tatínek Ben byl mj. dlouholetým saxofonistou kapely B.B. Kinga) a basistou Freddiem Dixonem (který podědil geny po slavném hitmakerovi a producentovi Williem), kapelu s příznačným názvem The Sons Of The Blues (Synové blues). Ta rok po svém založení v roce 1978 přispěla třemi nahrávkami na legendární kompilaci Living Chicago Blues pro vydavatelství Alligator a uvedla de facto nastupující chicagskou muzikantskou generaci do světa. Paralelně byl Lurrie Bell čtyři roky členem doprovodné kapely samotné Královny chicagského blues Koko Taylor (hleďme, jak se nám pěkně kruh letošního ročníku uzavírá...), kde vychodil pomyslnou bluesovou univerzitu na nejvyšší úrovni. Další léta doprovázel svého otce, se kterým průběžně spolupracoval až do jeho smrti v roce 2007. Sólově Lurrie debutoval albem Everybody Wants To Win pro prestižní label JSP v roce 1989. Divoký život na nekonečných koncertních šňůrách ovšem Bellovi způsobil několikaleté vážné problémy s drogovou závislostí, ze které se „vyhrabal“ až v polovině 90. let, kdy podepsal smlouvu s dalším významným vydavatelstvím Delmark – a od té doby se jeho kariéra v první bluesové lize odvíjí jako na drátkách.
Lurrie Bell natočil celkem něco kolem padesáti desek, z toho devět sólových (poslední nese název Let´s Talk About Love a kytarista ji věnoval své předčasně zemřelé dlouholeté partnerce Arii) a deset společně s otcem Careym (včetně krásného akustického dua Second Nature a Careyho labutí písně, živáku Getting Up Live, natočeného krátce před jeho smrtí). Do Šumperka Lurrie Bell přijíždí v čele svého stabilního Chicago Blues Bandu s Darylem Couttsem na klávesy, Melvinem Smithem na baskytaru a Kennym Smithem na bicí.
Marcel Flemr Blues Band /CZ/
Kytarista, který patří k nejpřesvědčivějším hvězdám mladé české bluesové generace, začal sklízet vavříny s kapelou Buddy Wonders, již zachytilo síto BLUES APERITIVU už v roce 2002. Přes několik mezizastávek se Marcel Flemr „udělal pro sebe“ a dnes kromě žánrově všežravé skupiny Grape (v níž figuruje i bývalá frontmanka Buddy Wonders Hanka Říhová, oblíbená ozdoba šumperských jamsessionů a jedna z protagonistek čtvrteční Pocty Koko Taylor) stojí už dva roky v čele vlastního Blues Bandu. Kapela se hlásí k odkazu velkých mistrů elektrického blues T-Bone Walkera, Lowella Fulsona, Earla Hookera, Huberta Sumlina či Magic Sama a koření svou hudbu i modernějšími prvky. Jako zvláštní host s Marcelem Flemrem a jeho Blues Bandem zahraje velmi respektovaná dechová sekce Bucinatores, složená z předních pražských jazzových muzikantů mladé generace.
Music Machine – Jack Cannon /HU/
První maďarští účastníci v historii BLUES APERITIVU – a hned vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) se příliš často nevídá ani v americké kolébce žánru. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, ovšem otrocky nepřehrává vzory, nýbrž přistupuje ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentuje i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu Aperitivu oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra až jakási prorostlost všech tří muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel. Za poslední rok od svého vítězství se na české scéně zdárně etablovali a jejich letošní vystoupení na hlavním pódiu bude jistě lahůdkou pro bluesové fajnšmekry.
Music Machine – Jiří Míža /CZ/
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.
Paul Lamb and The King Snakes /UK/
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.
Paul Lamb and The King Snakes /UK/
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.
Paul Lamb and The King Snakes /UK/: Stawa 14.11., Chorzow 15.11., Tychy 16.11., Badgoszcz 17.11., Malbork 18.11., Gdynia 19.11., Wloclawek 20.11., Ciechanów 21.11., Warszawa 22. a 23.11., Olstyn 24.11., Gomunice 25.11., Kraków 26.11., Pulaw
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.
Petra Börnerová Band a Miloš Železňák /CZ,SK/
Po rockových začátcích a pěti letech, strávených na postu zpěvačky v kapele Hand´s Free Blues Band, se Petra Börnerová, jinak žákyně české jazzové legendy Jany Koubkové, seznámila s profesionálním slovenským bluesovým bubeníkem a aktivním manažerem Tomášem „Bobkem“ Bobrovniczkým (ex-Bluesweiser, ZVA 12.28 Band ad.), se kterým založili mezinárodní česko-slovensko-maďarský projekt Petra Börnerová Band feat.: Benkő Zsolt, se kterým se výrazně dostala do povědomí české posluchačské veřejnosti. Po třech úspěšných letech kapela ukončila činnost a přerodila se v současný projekt, kde post hlavního instrumentálního sólisty zastává významný slovenský kytarista Miloš Železňák. Kapela se nevymezuje čistě bluesově, ve svém projevu míchá i prvky jazzové a folkové, dostává se až takřka do šansonových poloh, jak víme i z loňského debutového alba.
Petra Poláková - Uvírová a Mothers Follow Chairs /CZ/
Přerovská blues-soulová skupina vznikla v roce 1999. Už rok po svém založení se díky vítězství ve vyhledávací soutěži BLUES APERITIV a účasti na BLUES ALIVE zařadila mezi nepřehlédnutelné interprety tohoto žánru. Následujícího roku zazářila i na hlavním pódiu BLUES ALIVE a krátce poté se na několik let odmlčela. Důvodem byly mateřské povinnosti zpěvačky. Hrát začala až v roce 2005 v obměněné sestavě, drásavě temný soulový projev zpěvačky Petry Polákové-Uvírové však jejím hlavním poznávacím znamením zůstal. Skupina čerpá z bluesových standardů, které přetváří vlastními aranžemi. „Jde většinou o dávno zašlý song v nové a živější úpravě,“ říká zpěvačka, podle níž kapelu lákají jak klasické bluesové standardy, tak i skladby, které nejsou moc známé. „Důležitý je pro nás náboj, který píseň má,“ dodává.
Pivnice Holba – Dan Hot Drum and Blues Band /USA,CZ/
Velmi mladá kapela vznikla začátkem roku 2009, v červnu se zúčastnila BLUES APERITIVU - a hned zvítězila v hlasování diváků, což jí otevřelo dveře na pódium nočního jam sessionu v rámci BLUES ALIVE, který bude mít možnost samostatným blokem zahájit. V repertoáru kapely, která si pojmenovala vlastní styl termínem "drum&blues", zní písničky Robbena Forda a dalších interpretů, ale také vlastní skladby. Zpěv a hra na foukací harmoniku je doménou
Turnera Harrisona, světoobčana s americkým pasem, druhou hlavní postavou kapely a jejím zakladatelem je Dan Horký, který si, jak sám přiznává, svou první elektrickou kytaru koupil ve čtrnácti letech pod vlivem návštěvy festivalu BLUES ALIVE.
Pivnice Holba – Kulturní úderka /CZ/
Brněnská kapela, působící na hudební scéně už od poloviny 90. let, je typickým příkladem, že se vyplatí přihlašovat na jarní BLUES APERITIV víckrát, byť třeba s několikaletým odstupem. Už na třetím ročníku této soutěžní přehlídky v roce 2002 získala zvláštní cenu poroty a zúčastnila se satelitních koncertů. Vloni byla jedním ze dvou zcela přesvědčivých vítězů a podle zavedených pravidel tedy dostává šanci prezentovat se letos v úvodu večerního koncertu na hlavním pódiu. Její směs elektrického blues, funky a rocku je nabita mimořádnou energií, hráčskou invencí a kapela prezentuje bluesové cítění v kontextu toho pozitivního ze současného hudebního vývoje.
Stoker One Man Band /CZ/
Václav Blabolil, jinak basista dobře známého Dead Camel Blues Bandu, se „udělal pro sebe“ před několika lety, když si koupil resofonickou kytaru, zastavěl půlku bytu aparaturou a bicími a začal vymýšlet, jakým způsobem ovládnout všechny nástroje tak, aby...no, zkrátka, aby to byl co největší nářez. Podařilo se. Kytaru prohání zároveň přes kytarové i basové kombo, nohama rozehrává téměř kompletní bicí soupravu a ještě stihne dout do řádně vyšťavené harmoniky. Výsledek není nepodobný hudbě mississippských drsoňů z okruhu Fat Possum Records – s tím rozdílem, že oni na to musejí být vždycky nejméně dva...
The Roosevelt Houserockers /AT/ - foyer
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z letošních dvou přihlášených kapel porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) slibují vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech.
Zac Harmon & Diunna Greenleaf and Gregg Wright /USA/
Chicago Blues Festival Tour : Zac Harmon Band feat.Diunna Greenleaf & Gregg Wright /USA/
Už počtyřicáté se do Evropy vydává „spanilá jízda“ hvězd pod souhrnnou hlavičkou Chicago Blues Festival Tour a festival BLUES ALIVE je poctěn, že bude letos jednou z jejích zastávek. Systém vystoupení je snadno představitelný: na pozadí hry jednoho „home bandu“, kterým je v tomto případě kapela Zaka Harmona (Corey Lacey – klávesy, Cory „Buthel“ Burns – baskytara, Cedric Goodman – bicí) se představí hned několik frontmanů, v našem případě tři. Samotný Zac Harmon je dlouholetým kytaristou, skladatelem a producentem s mississippskými kořeny, který velkou část života prožil v Los Angeles, kde spolupracoval s dlouhou řadou tamních muzikantů a přičichl i k filmové hudbě. Věnoval se různým druhům hudby, vždy ale toužil postavit se „na bluesové nohy“, což se mu povedlo v roce 2002, kdy debutoval živým albem Live At Babe & Ricky´s Inn. Syrová nahrávka, na které se propojuje originální skladatelský rukopis s mississippským cítěním a elektrizujícím chicagským zvukem vybudovala v bluesových kruzích Harmonovi značné renomé a otevřela mu dveře do nejlepších klubů i na pódia hlavních bluesových festivalů.
Druhým sólistou tohoto „bluesového cirkusu“ bude Gregg Wright, považovaný za jednoho z nejinovativnějších kytaristů ve svém žánru. V mládí v 70. letech se mu poštěstilo několikrát předskakovat doma v Louisianě takovým hvězdám, jako byli Albert nebo Freddie King, a možnost sledovat zblízka tyto bluesové velmistry považuje za svou nejlepší školu. Stejně jako Zac Harmon je ovšem i Wright univerzálním hráčem, který se nikdy neuzavíral do ulity jediného stylu. Hudbu pro film Ocean Oasis (IMAX) natočil společně s Pražskou filharmonií a jako člen doprovodné kapely dokonce absolvoval turné se samotným Michaelem Jacksonem. Není však třeba se bát nějakého uhlazeného zvuku: už titul Wrightova posledního, skvěle přijatého alba hovoří za vše: King Ot The Rocking Blues!
Ozdobou tohoto bloku bezesporu bude vystoupení Diunny Greenleaf, zpěvačky, kterou lze bez nadsázky nazvat „sběratelkou cen“ za poslední léta. Její jméno několikanásobně figuruje i na soupisce nejprestižnějších bluesových ocenění Blues Music Awards – letos, vloni i předloni v nominacích kategorie ženských interpretek tradičního blues, vloni si odtud odnesla vavříny v kategorii nejlepšího debutu. Kořeny Diunny Greenleaf sahají do Texasu, od mládí byla ale především obdivovatelkou Koko Taylor a Arethy Franklin, podstatný vliv na její současný projev měla i výchova rodičů, profesionálních gospelových zpěváků. Na pódiu už stála skoro s celou americkou bluesovou špičkou včetně několika hvězd, známých z šumperského festivalu (Hubertem Sumlinem, Bobem Margolinem, Jamesem Cottonem, Smokin´ Joem Kubekem a – přirozeně – i Lurriem Bellem). Je více než pravděpodobné, že vystoupení Diunny Greenleaf bude velmi důstojným pokračováním loňské „dívčí války“ na BLUES ALIVE, kterou svými skvělými vystoupeními vyhlásily mužům Sue Foley, Wanda Johnson a další.