> English Version

Web navštívilo lidí:
431075

Interpreti


Tamikrest /Mali/

 

Pivnice Holba: Mississippi Mixtape /SK/

 

Foyer Domu kultury: Silesian Hammond Group /PL/

 

Pivnice Holba: King Bee /CZ/

 
Foyer Domu kultury: Forsal /PL/

Foyer Domu kultury: Forsal /PL/

 

Pivnice Holba – Kiero Grande

 
Foyer: Forsal /PL/

Foyer: Forsal /PL/

 

Fantastic Negrito /USA/

 

The Rick Derringer Band /USA/

 

Lilly Hiatt /USA/

 

Welch Ledbetter Connection /USA/

 

Mississippi Mixtape /SK/

 

Foyer: Silesian Hammond Group /PL/

 

ZVA 12-28 Band feat. Tomasz Kruk /SK, PL/

 

Svatopluk & Sváťa Karásek /CZ/

 

Mikoláš Chadima & Inrou /CZ/

 

Eric Clapton: Life In 12 Bars /film GB 2017, režie Lili Fini Zanuck/

 

Joe Louis Walker /USA/

 

North Mississippi Blues Project feat. RL Boyce, Kenny Brown, and Robert Kimbrough /USA/

 

Rev. Sekou /USA/

 

King Bee /CZ/

 

Forsal /PL/

 

Kel do Nascimento /Brazílie, CZ/

 

Four in Blue /CZ/

 

Ana Popovic /USA/

 

Joan Osborne Sings the Songs of Bob Dylan /USA/

 

Southern Avenue /USA/

 

Luboš Andršt a Energit /CZ/

 

Jan Fic /CZ/

 

Foyer: Kiero Grande /SK/

 

Will Johns /GB/
Will Johns patří mezi současné nejvýraznější umělce britské bluesové scény. Jeho hra na kytaru je moderní, ale zároveň respektuje i bohatou historii blues. Učil se sám na kytaru od 15 let, povzbuzován svým strýcem Ericem Claptonem. Do Johnsovy širší hudební rodiny patří též oba jeho další strýcové Mick Fleetwood a George Harrison. Zkušenosti a dovednosti, které přecházejí z generace na generaci, jsou zde proto jednoznačně zachovány. Jeho otec Andy John byl navíc zvukařem desek Led Zeppelin, Rolling Stones, Jethro Tull a dalších.

Nějaký čas žil v Los Angeles, kde v roce 1996 založil kapelu Glyda. Kapela vydala debutové album, koncertovala v USA, Irsku, Francii, Německu a Velké Británii. Po návratu do Británie vydal tři sólová alba. Will je velmi respektovaný skladatel, byl tři roky po sobě (2012-2014) nominován za "nejlepší původní píseň" na British Blues Awards. Má fanoušky jak po celé Evropě, tak v Americe. Pravidelně se účastní prestižních akcí jako jsou Birmingham Jazz & Blues Festival či Cambridge Rock Festival. Na festivalovém koncertě jej doprovodí česká rytmika Matěj Černý – baskytara a Michal Nosek – bicí.

 

Beer bar HOLBA: opened by Cheap Tobacco / PL /
The journey of the young quartet who won favour of last year´s BLUES APERITIV jury by their distinctive approach and absolutely professional performance, led from Krakow to Šumperk via perhaps all major Polish festivals including the biggest one, Rawa Blues. In 2012 the band became a big breakthrough of the year on the blues scene of our northern neighbours and won a number of various awards. Their music successfully blends blues with rock, funk and soul into a unique and above all explosive mixture. The jewel of the band is brilliant vocalist Natalia Kwiatkowska, who makes an excellent team with guitarist Robert Kapkowski.

 

Foyer in Big concert hall in House of Culture Šumperk: opened by Mississippi Mixtape / SK /
If there is something familiar about this band for our regulars, they might be right: it came into existence by a peronnel and partly also style changes inside the Bluesraiders ensemble, which performed in Šumperk in 2013 (when it became the BLUES APERITIV winner) and 2014. The father of this band is Ján Litecký-Šveda Jr., who is on the one hand a proof that the apple doesn´t fall far from the tree, on the other hand, however, in the area where Ján´s father tries to get the deepest to the roots, his son heads towards more modern alternatives. ´We got fascinated by black music with all its coarseness, urgency and dirtiness. And so we joined two of our biggest inspirations, blues roots and funk form, into a kind of modern funk which smells of blues,´ they say.

 

Nechte zpívat Mišíka ( Let Mišík play), ČT 2017, written and directed by Jitka Němcová, starring: Vladimír Mišík, Adam Mišík, Radim Hladík and others
The film story of Vladimír Mišík is in the concept of director Jitka Němcová composed of a mosaic of Mišík´s memories, songs, historic as well as personal archives, interviews with his colleagues, close friends and family. Alternation of a fictional space on ´Mišík´s little planet´ with reality on the planet Earth provides the film with a certain rhythm, wit, playfulness and warm humanity. A part of Mišík´s life story is also the topic of a never met father, an American soldier, who left behind only his mother´s memories and two photos. The effort to find out more about him led nowhere for a long time, but Vladimír´s son Adam, being helped by Czech as well as American historians, took the search over...

 

Beer bar HOLBA: opened by Slovak Blues Project / SK /
Behind the project, which was one of this year´s BLUES APERITIV winners, stands a well-known Slovak guitarist and singer Ĺuboš Beňa a tireless promoter of early forms of blues, especially the Mississippi style. However, in this formation he rather broadens his focus. It is all for the best, because as partners he chose Paĺo Hrnčirík and Miro Buzrla, young music generation representatives. On the other hand, the contact with the deep blues roots is provided by a veteran of Slovak scene, Peter Bonzo Radványi. They all present themselves as solo players, join one another at random in couples, triplets, and of course they all play also together.

 

Foyer in Big concert hall in House of Culture Šumperk: opened by King Bee / GB, CZ /
A band which caught the jury´s attention at this year´s BLUES APERITIV, they come from Prostějov, but their biggest asset is a frontman who is an English native speaker, which frees the band from a very frequent problem of similarly tuned domestic ensembles, so called ´Czenglish´. This frontman is Welsh singer and guitarist Daley B. Williams, whom ´life blew into our parts´, as the band themselves claim. One of the pluses of the band is also the fact that they chose an uneasy path of their own compositions. Their highly energetic unproblematic repertoire is based on a mixture of bluesrock and southern rock.

 

Beer bar HOLBA – opened by Phil Shoenfelt and Southern Cross / GB, CZ /
Everyone who is at least a bit interested in what is happenning on the domestic scene is bound to know the British rocker for years living in Prague, Phil Shoenfelt, who has been a part of it since the mid-90s. In the context of BLUES ALIVE let us remind that he´s going to perform here for the fourth time having made his debut in 2003 as a member of an international band Fatal Shore. For the second time he performed at BLUES ALIVE three years later together with violinist Pavel Cingl and for the third time in 2014 with guitarist David Babka. Paradoxically, as late as this year he is coming with an ensemble which is the most typical for him: his own complete band Southern Cross founded in 1995. Nevertheless, he is going to offer an exceptional programme assembled exclusively for this year´s BLUES ALIVE. It will consist of songs which, in his opinion, are within his work closest to blues and which will be chosen from the repertoire of three bands: besides Southern Cross also Fatal Shore and Dim Locator. With this performance Shoenfelt is going to commemorate his deceased fellow, Australian musician Bruno Adams, who died in 2009.

 

JONNY LANG /USA/

 

Jonny Lang /USA/
Na seznamu kandidátů na hlavní hvězdu BLUES ALIVE byl Jonny Lang pěknou řádku let. Je to možná paradox, protože Langovi je teprve šestatřicet let – a co to je za věk pro bluesmana? A přitom se nám zdá, že je jaksi „s námi“ už dlouhá, předlouhá léta. Ano, vlastně skoro přesně dvě dekády. Je to jednoduché: na nezávislém labelu Jonny debutoval ve čtrnácti coby „zázračné“ bluesrockové dítě a hned druhé album Lie To Me, které vydal v šestnácti, vyšlo u velkého vydavatelského koncernu a dosáhlo platinového prodeje.
Z Langa se stala kytarová hvězda, začal jezdit velká turné, na pódiích stál bok po boku se svými dosavadními idoly z řad bluesových i rockových hvězd, B. B. Kingem počínaje a Aerosmith či Rolling Stones konče. Ruku v ruce s tím šly i průvodní jevy hektického života, alkohol a drogy. Po relativně krátkém čase tyto závislosti vystřídal manželstvím a náboženskou konverzí. Do svého projevu přijal prvky křesťanské hudby a za svoji pátou desku Turn Around získal cenu Grammy v kategorii gospel rocku. To ale rozhodně neobrousilo jeho bluesmanské hrany.
Letos v září vydal Jonny Lang nové album Signs, které ukazuje, že ze svých kořenů nic neztratil, byť není (a v podstatě nikdy nebyl) ortodoxním bluesovým interpretem. Přece jen nejde o černého šoféra náklaďáku z Chicaga, ale o mladého bílého kluka ze Severní Dakoty. Mimochodem státu, který má v kontextu USA v podstatě nulovou bluesovou tradici. Lang do své muziky už od třetího alba Wander This World přijímal vedle blues a rocku i prvky soulu a funky a nebál se – střídmě, tu a tam – ani vysloveně popových poloh. Všechny nahrávky, a pro koncerty to platí dvojnásob, ale vždy kořenil bravurními kytarovými party a i jeho emočně členitý zpěv měl vždy osobitý výraz, daný i hlasovým zabarvením. Už v oněch šestnácti Lang v některých polohách zněl jako životem protřelý bluesman či soulman.
O jeho albu recenzent LN mimo jiné píše: „Album Signs rozhodně nezní na první poslech jako deska kytarového virtuoza, kterým Lang bezesporu je. Rozhodně z nahrávek neční žádná sáhodlouhá kytarová sóla, a když už, jsou ve stopáži i výrazu velmi umírněná. Lang rozhodně svým kytarovým mistrovstvím ´neunavuje´, má je pod kontrolou. Je zřejmé, že se rozhodl oslovit poněkud širší publikum, což je ve většině písní dobrý nápad. V čistě bluesrockových číslech, která zde nechybějí, zase potěší svoje staré fanoušky.“
Koncert Jonnyho Langa je další ze splněných snů nejen dramaturgie BLUES ALIVE, ale věříme, že i řady jeho letitých českých fanoušků.

 

Nechte zpívat Mišíky /CZ/
„Když vznikl nápad pozvat na tematické odpoledne rodinné kapely, měl jsem sen, že by bylo hezké, kdyby se povedlo do Šumperka dostat i Vladimíra Mišíka s jeho syny Martinem a Adamem, kteří se hudbě profesionálně věnují. „V pozitivní výsledek jsem ale při vědomí vytíženosti všech tří moc nedoufal,“ říká dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. O to větší a příjemnější překvapení pro něj bylo, že Mišíkův manažer po nějakém čase poslal kladnou odpověď. A nejen to. Nabídl, že s pánskou částí Mišíkovy muzikantské rodiny přijede i ta dámská. Tedy Vladimírova manželka Eva (jež je básnířkou, autorkou několika textů písní svého muže, a sama vystupuje s kapelou E+Mousy jako zpěvačka) a dcera Bára (herečka a mimka, která ale v některých představeních také aktivně koketuje se zpěvem). Dramaturgův sen se tedy plní na více než sto procent. A teď už nezbývá než zvolat: Nechte zpívat Mišíky!

 

Pivnice Holba: zahájí Cheap Tobacco /PL/
Cesta mladé čtveřice Cheap Tobacco, kteří si porotu loňského BLUES APERITIVU získali osobitým přístupem a naprosto profesionálním výkonem, vedla z Krakova do Šumperka přes snad všechny významné polské festivaly včetně toho největšího Rawa Blues. Kapela se v roce 2012 stala velkým objevem bluesové scény našich severních sousedů, získala řadu nejrůznějších ocenění. V jejich hudbě se zdařile mísí blues s rockem, funkem i soulem do ojedinělé, a především energicky výbušné směsi. Ozdobou kapely je vynikající zpěvačka Natalia Kwiatkowska, která tvoří vynikající tým s kytaristou Robertem Kapkowskim.

 

Foyer Domu kultury: zahájí Mississippi Mixtape /SK/
Pokud bude pravidelným návštěvníkům BLUES ALIVE tahle kapela něčím povědomá, bude jistě na správné stopě: vznikla totiž personálním a zčásti i stylovým převratem v souboru Bluesraiders, který už v Šumperku účinkoval v letech 2013 (kdy vítězně prošel BLUES APERITIVEM) a 2014. Kapela je dítětem Jána Liteckého-Švedy jr., který je na jednu stranu důkazem, že muzikantské jablko nepadlo daleko od stromu, na druhou stranu ale tam, kde se Jánův otec snaží dobrat co nejhlubší prapodstaty, směřuje jeho potomek k moderně. „Učarovala nám černá hudba ve své surovosti, naléhavosti a špinavosti. A tak jsme spojili dvě naše největší inspirace: bluesové kořeny a funkovou formu do moderního funku smrdícího blues,“ říkají.

 

Mr. Sipp /USA/
Jedenačtyřicetiletý Castro Coleman, jak zní občanské jméno Mr. Sippa, bývá také nazýván The Mississippi Blues Child, podle bluesové pravlasti, v níž se narodil a zahájil svoji muzikantskou dráhu. Patří k čerstvým objevům americké bluesové scény, do povědomí veřejnosti jej doslova vystřelilo vítězství v kategorii nejlepšího alba nového umělce v nejprestižnějších žánrových cenách Blues Music Awards, jehož vloni dosáhl za druhé album The Mississippi Blues Child. Skvělý instrumentalista, zpěvák a zkušený showman, jehož styl tvaroval odkaz starých mistrů z Mississippi a B.B. Kinga, stejně jako americký gospel, si zahrál menší roli kytaristy ve velmi zdařilém biografickém filmu o Jamesi Brownovi Get On Up v produkci Micka Jaggera.

 

Eric Bibb /USA/
Když v roce 2012 odehrál Eric Bibb na BLUES ALIVE svoje společné vystoupení s malijským kytaristou Habibem Koitém v projektu Brothers In Bamako, byl natolik spokojen s festivalovým servisem a s reakcemi šumperského publika, že projevil přání zahrát si zde při nejbližší příležitosti znovu, tentokrát mimo své vedlejší projekty, a prezentovat hudbu, která je pro něj nejtypičtější, tedy akustickou podobu blues. Ladění termínů trvalo dlouhých pět let, než obě zúčastněné strany dosáhly možnosti naplnění svého přání.

Eric Bibb (1951) se nemohl narodit lépe. Jeho otcem byl Leon Bibb, jeden z písničkářů, kteří působili v 60. letech na rozvíjející se newyorské scéně. Za strýčka měl slavného jazzového pianistu a skladatele Johna Lewise ze stylotvorného Modern Jazzz Quartetu. Kmotrem mu byl slavný černý zpěvák Paul Robeson a domů k Bibbovým chodila spousta dalších „strejdů“ z hudební branže. Jeden z nich, Bob Dylan, poradil jedenáctiletému Erikovi, tehdy už čtvrtým rokem majiteli akustické kytary, jak na to: „Hraj jednoduše, vykašli se na všechny ty efektní věci.“ Toho se Eric držel. Přestože je velmistrem kytarového fingerpickingu a dalších hráčských technik, nikdy je nestaví na odiv, používá je funkčně, je bluesovým písničkářem v tom nejryzejším slova smyslu.

Přestože první desky natočil už v 70. letech a na hudební scéně se pohyboval nepřetržitě, hlavní etapa Bibbovy kariéry začala až v deváté dekádě. Tehdy se zdvihl zájem o hudebníky, kteří revitalizovali meziválečné akustické blues a vystavěli na něm každý svůj svébytný rukopis. Byli to například Corey Harris, Guy Davis nebo Keb´ Mo´. Eric Bibb byl dalším z nich. Od té doby velmi činorodý hudebník vydává jedno album za druhým (a jedno lepší než druhé, dodejme) a je jednou z nejvýznamnějších osobností akustické bluesové scény.

O jeho letošním albu Migration Blues recenzent napsal: „Bibb na albu svých i převzatých písní nabízí různé pohledy na dnes tolik diskutovanou migraci a přichází například s paralelami exodu černého obyvatelstva na jihu Spojených států v době hospodářské krize se současným útěkem Syřanů do Evropy. Je si pochopitelně vědom i toho, že drtivá většina současných Američanů má vlastně migrantské kořeny – a svědčí o tom i jejich hudba, ať je to právě blues, pocházející z Afriky, nebo třeba cajun, tedy hudba francouzských osadníků Louisiany. Přestože Bibb pracuje s různými styly, díky komorní podstatě nahrávky drží celá deska krásně pohromadě. A přes celkové ladění díky přirozenému projevu i rukopisu ani za mák nešustí papírem novinových úvodníků.“

 

Jane Lee Hooker /USA/
Dana „Danger“ Athens, Hail Mary Z, Tracy Hightop, Melissa „Cool Whip“ Houston a Tina „T-Bone“ Gorin. Ne, to nejsou jména z drsného komiksu, nýbrž sestava kapely, která si „přechylovací“ přesmyčkou vetkla do názvu jméno jednoho z největších bluesových klasiků, jehož sté výročí narození si shodou okolností letos připomínáme. „Jako první mě zaujal ten vtipný název, teprve pak jsem si poslechl jejich debutové album No B.! – a byla to láska na první poslech. Ty holky hrají blues s podobným feelingem, jaký mívaly mé oblíbené holčičí rockové kapely z první poloviny 90. let typu Babes In Toyland nebo L7,“ říká dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr.

Newyorčanky Jane Lee Hooker začaly společně hrát v roce 2013 a objely ve Státech, co se dalo. Po dvou letech podepsaly smlouvu se značkou Ruf Records a vydaly u něj album No B!, které obsahuje velmi originální úpravy bluesových a soulových standardů, nahrané s velmi syrovým výrazem, ale přitom neokázale ženským cítěním. Kapela se v současné době nachází na svém prvním evropském turné, jehož součástí je i vystoupení na BLUES ALIVE.

Tohle jsou „černé kobyly“ letošního ročníku, bacha na ně!

 

Hugo Race and Michelangelo Russo /AUS, IT/
Člověk nemusí vládnout bůhvíjakým fištrónem, aby mu došlo, že Hugo Race, známý psychedelický „temnař“, se kterým už jsme měli na BLUES ALIVE tu čest dvakrát s různými projekty (2001 a 2012), má v oblibě bluesmana Johna Lee Hookera. Není ani nutno vědět, že už na své třetí album Second Revelator s kapelou The True Spirit v roce 1991 natočil cover Hookerovy písničky Send Me Your Pillow. Spousta Raceovy hudby totiž s Hookerem úzce souvisí. Což samozřejmě neznamená, že Race z Hookera bezostyšně krade. Je to prostě jakési vzájemné vyladění. A tak to, že Race nyní natočil v duu s dlouholetým parťákem z The True Spirit, harmonikářem Michelangelem Russem (a také velmi uznávaným výtvarníkem), celou hookerovskou desku, vlastně není až tak velké překvapení. Zvlášť když si letos připomínáme sté výročí Hookerova narození.

Konzervativní Hookerovy fanoušky možná trochu zaskočí, z jaké strany duo k veleslavným i méně známým bluesmanovým songům přistoupilo. Celé se to odehrálo během jednoho dne a jedné noci v berlínském studiu zvukaře Einstürzende Neubauten Borise Wilsdorfa. A nahrávky jsou to možná vůbec nejpsychedeličtější z těch, pod nimiž je Race podepsán. Halucinogenní zvuky zasmyčkovaných kytar i harmonik, zdelayovaný zpěv, nejrůznější industriálně i ambientně znějící ruchy, ale přitom kdesi hluboko ten typický hookerovský nepřerušitelný tah „nekonečného boogie“. Zvuková špína se tu kříží s krystalickou čistotou. Přesně takový „Hookerův dnešní svět“ alespoň podle Race a Russa je. Naživo to bude nepochybně mimořádný zážitek.

 

Cheap Tobacco /PL/
Cesta mladé čtveřice Cheap Tobacco, kteří si porotu loňského BLUES APERITIVU získali osobitým přístupem a naprosto profesionálním výkonem, vedla z Krakova do Šumperka přes snad všechny významné polské festivaly včetně toho největšího Rawa Blues. Kapela se v roce 2012 stala velkým objevem bluesové scény našich severních sousedů, získala řadu nejrůznějších ocenění. V jejich hudbě se zdařile mísí blues s rockem, funkem i soulem do ojedinělé, a především energicky výbušné směsi. Ozdobou kapely je vynikající zpěvačka Natalia Kwiatkowska, která tvoří vynikající tým s kytaristou Robertem Kapkowskim.

 

Foyer: Mississippi Mixtape /SK/
Pokud bude pravidelným návštěvníkům BLUES ALIVE tahle kapela něčím povědomá, bude jistě na správné stopě: vznikla totiž personálním a zčásti i stylovým převratem v souboru Bluesraiders, který už v Šumperku účinkoval v letech 2013 (kdy vítězně prošel BLUES APERITIVEM) a 2014. Kapela je dítětem Jána Liteckého-Švedy jr., který je na jednu stranu důkazem, že muzikantské jablko nepadlo daleko od stromu, na druhou stranu ale tam, kde se Jánův otec snaží dobrat co nejhlubší prapodstaty, směřuje jeho potomek k moderně. „Učarovala nám černá hudba ve své surovosti, naléhavosti a špinavosti. A tak jsme spojili dvě naše největší inspirace: bluesové kořeny a funkovou formu do moderního funku smrdícího blues,“ říkají.

 

Jan Martinek, Lukáš Martinek & Jan Martinek Jr. /CZ/
Jan Martinek patří k absolutním legendám české bluesrockové kytary a jeho syn Lukáš k jejím největším současným hvězdám. Tatínek neodmyslitelně patří ke Žlutému psu, jehož byl ve druhé polovině 70. let spoluzakladatelem a je mu věrný dodnes, přes dlouhou pauzu, kdy jsme jej vídali na obrazovkách v obleku jako televizního redaktora. Syn Lukáš byl už v pozdní pubertě kytarovým „zázračným dítětem“ - podobně, jako v té době Jonny Lang nebo Kenny Wayne Shepherd. Dnes stojí v čele vlastní kapely Private Earthquake, hraje i v dalších projektech a vypracoval se také v respektovaného studiového zvukaře a producenta. Málokdo ale asi ví, že „muzikantský Martinek“ je ještě jeden: Lukášův starší bratr Jan jr. Ten je sice profesí novinářem, ale celý život se intenzivně věnuje hudbě (převážně té tvrdší) jako bubeník. Rodinné setkání na šumperském pódiu bude unikátní příležitostí slyšet všechny tři Martinky pohromadě.

 

Petra Börnerová Trio /CZ/
Petru Börnerovou a jejího manžela Tomáše „Bobka“ Bobrovniczkého návštěvníci BLUES ALIVE dobře znají; oba tu koncertovali v rámci různých projektů. Nyní přijíždějí s rodinným triem, kde Petřin zpěv a akordeon a Bobkovu kytaru doplňuje jejich osmiletý(!) syn Tomáš Jr., který s rodiči stabilně hraje v kapele už dva roky. Co do nástrojového zaměření se „potatil“ – Bobek sice v tomto projektu hraje na kytaru, ale proslul především jako bluesový bubeník, který hrál snad se všemi slovenskými a mnoha českými kapelami. Tomáš Jr. v pevné bubenické ruce rozhodně nezaostává.

 

Nechte zpívat Mišíka, ČT 2017, námět, scénář a režie Jitka Němcová, hrají: Vladimír Mišík, Adam Mišík, Radim Hladík a další
Filmový příběh Vladimíra Mišíka je v pojetí režisérky Jitky Němcové složen z mozaiky jeho vzpomínání, písní, dobových i osobních archivů, z rozhovorů s kolegy, blízkými přáteli a rodinou. Střídání fiktivního prostoru na „Mišíkově planetce" s realitou na planetě Zemi vnáší do filmu rytmus, vtip, hravost a vřelou lidskost. Součástí Mišíkova osudu je i téma nepoznaného otce, amerického vojáka, po němž zbyly jen matčiny vzpomínky a dvě fotografie. Snaha dozvědět se o něm něco bližšího dlouho nevedla k žádným výsledkům, ale Vladimírův syn Adam za pomoci českých i amerických historiků pátrání po rodinných kořenech nevzdal...

 

Pivnice Holba: zahájí Slovak Blues Project /SK/
Za projektem, který byl jedním z vítězů letošního BLUES APERITIVU, stojí starý známý, slovenský kytarista a zpěvák Ľuboš Beňa, neúnavný propagátor raných forem blues, zejména mississippského stylu. V tomto seskupení ovšem svoje tradiční zaměření poněkud rozšiřuje. Jinak to ani nejde, ke spolupráci si vybral Paľa Hrnčiríka a Mira Buzrlu, zástupce mladé muzikantské generace. Naopak dotyk s hlubokými bluesovými kořeny zajišťuje veterán slovenské scény Peter Bonzo Radványi. Všichni se v projektu prezentují jako sólisté, propojují se volně v různých dvojicích, trojicích a samozřejmě dochází i na společnou hru všech zároveň.

 

Foyer Domu kultury: zahájí King Bee /GB, CZ/
Skupina, která zaujala odbornou porotu na letošním BLUES APERITIVU, sice přijíždí z Prostějova, ale jejím největším pozitivem je frontman, jenž je rodilým mluvčím v angličtině, a u kapely tak odpadá častá bolest podobně stylově vyladěných domácích souborů, totiž takzvaná "czenglish". Oním frontmanem je velšský zpěvák a kytarista Daley B. Williams, "kterého život zavál do našich končin", jak kapela sama tvrdí. Sympatické na skupině King Bee je i to, že se vydala nelehkou cestou tvorby vlastních skladeb. Jejich vysoce energický nezamindrákovaný repertoár se nese v duchu mixu bluesrocku a jižanského rocku.

 

The Blues Harp Explosion featuring Billy Branch, James Harman and Magic Dick /USA, GB/
Projekt, který žádného bluesového fanouška nenechá chladným. Společně s doprovodnou kapelou (Andy Knight – kytara, Jeff Walker – baskytara, Darren Crome – bicí) se totiž na jednom pódiu sejdou skutečné žijící legendy foukací harmoniky. Harmonikářské „souboje“ patří k oblíbenému koření bluesových festivalů a tady budeme možnost si dosyta užít jeho skutečně špičkové varianty.

Billy Branch (1951) je v tuto chvíli možná vůbec nejvýznamnějším harmonikářem ve stylu chicagského blues. Profesionální muzikantskou kariéru zahájil v první polovině 70. let po boku nikoho menšího než Willieho Dixona, když byl členem jeho kapely Chicago Blues All-Stars. Posléze se postavil na vlastní nohy, když zformoval s Lurriem Bellem (viděli jsme ho na BLUES ALIVE 2009) a s Freddiem Dixonem (syn Willieho D.) kapelu Sons Of The Blues, jež v mnoha personálních obměnách vydržela dodnes. Vedle toho natáčel například s Johnnym Winterem, Koko Taylor nebo Taj Mahalem. Spolu se třemi o generaci staršími harmonikovými hvězdami Juniorem Wellsem, Careym Bellem a Jamesem Cottonem byl v roce 1990 protagonistou jednoho z nejprodávanějších bluesových alb všech dob Harp Attack!.

Magic Dick (vl. jm. Richard Salwitz, 1945) vedle harmoniky ovládá i trubku a saxofon a se všemi těmito nástroji se proslavil především v rámci v USA mimořádně populární kapely J. Geils Band, kterou v roce 1965 spoluzaložil. Na konci 70. let jej prestižní časopis Rolling Stone dokonce označil za „nejlepšího bílého bluesového harmonikáře“. Po rozpadu J. Geils Bandu v 80. letech (který se ovšem od té doby několikrát dal při různých příležitostech dohromady) založil kapelu Bluestime, jež originálně mixovala chicagské blues s jazzem. V posledních letech vystupuje s mnoha různými projekty, několikrát byl (spolu třeba s Buddym Guyem, Irmou Thomas nebo Allenem Toussaintem) součástí turné Legendary Rhythm & Blues Revue.

James Harman (1946) je mimořádně zkušeným muzikantem už od svého raného mládí. Nejenže se naučil na tolik nástrojů, že by mohl zaujmout vlastně kterýkoli post ve standardně obsazené kapele (kromě harmoniky totiž ovládá také klavír, kytaru, varhany i bicí), ale hlavně byl v 70. letech v Kalifornii kapelníkem Icehouse Blues Bandu, který se soustřeďoval na doprovázení známých hudebníků, kteří přijeli do této oblasti bez vlastní kapely. A tak si zahrál například s esy takového kalibru, jako byli Muddy Waters, John Lee Hooker, všichni tři nejslavnější Kingové – Freddie, Albera a B.B. – anebo s Albertem Collinsem. Od 80. let působí na americké bluesové scéně sám za sebe, křižuje svět v čele vlastní kapely a tu a tam vypomůže některým ze svých přátel. Jako třeba kapele ZZ Top na jejích albech Mescalero a La Futura.

 

Zac Harmon /USA/
Zac Harmon je dlouholetým kytaristou, skladatelem a producentem s mississippskými kořeny, který velkou část života prožil v Los Angeles, kde spolupracoval s dlouhou řadou tamních muzikantů a přičichl i k filmové hudbě. Věnoval se různým druhům hudby, vždy ale toužil postavit se „na bluesové nohy“, což se mu povedlo v roce 2002, kdy debutoval živým albem Live At Babe & Ricky´s Inn. Syrová nahrávka, na které se propojuje originální skladatelský rukopis s mississippským cítěním a elektrizujícím chicagským zvukem, vybudovala v bluesových kruzích Harmonovi značné renomé a otevřela mu dveře do nejlepších klubů i na pódia hlavních bluesových festivalů. Na BLUES ALIVE se vrací po osmi letech. V roce 2009 byl jednou z hvězd projektu Chicago Blues Festival Tour, kde jej doplnil nástrojový kolega Gregg Wright a zpěvačka Diunna Greenleaf.

 

John Medeski´s Mad Skillet /USA/
Klávesista, pianista a varhaník John Medeski je jednou z největších jazzových hvězd současnosti. Nejvíce proslul v rámci odvázaného tria Medeski Martin & Wood, ale nahrával a koncertoval mimo jiné i s avantgardním saxofonistou Johnem Zornem, kytaristou Johnem Scofieldem, bluesovým steelkytaristou Robertem Randolphem nebo s „klasiky“ Jackem Brucem či Johnnym Winterem.
Skupina Mad Skillet se z přehršle jeho aktivit vymyká jednoznačným obrácením k hlubokým kořenům bluesové a funkové hudby New Orleans. Vznikla na neworleanském hudebním festivalu v roce 2015 při příležitostném jam sessionu, když se na pódiu sešli muzikanti se zažitými groovy a láskou k blues, jazzu a psychedelii: kromě Medeskiho to byl kytarista Will Bernard a fenomenální rytmika slavné neworleanské „dechovky“ Dirty Dozen Brass Band, suzafonista Kirk Joseph a bubeník Terence Higgins.
„Terence a Kirk jsou perfektní rytmická sekce. Jsou součástí hudební tradice, ale zároveň nemají problém se vydat jakýmkoli novým tvůrčím směrem. Je to velice mimořádné, najít muzikanty, kteří mají hluboké kořeny, ale zároveň jsou otevřeni experimentům,“ řekl nadšeně Medeski. Co dodat? Snad jen, že pro vytížení jednotlivých členů nepříliš časté koncerty tohoto příležitostného bandu dovádějí podle očitých svědků posluchače k absolutnímu transu.

 

Bex Marshall Blues Band /GB, CZ/
Nositelka ocenění British Blues Award Bex Marshall vyniká nejen jedinečným stylem své kytarové hry na resofonickou kytaru, ve kterém spojuje dokonalou techniku slide, bluesrockovou energii a prvky ragtimu, ale i dokonale stylovým zpěvem, který bývá občas přirovnáván k Janis Joplin či Bonnie Raitt. Bex posouvá hranice blues, její písně byly opakovaně označovány britskou hudební kritikou jako „nadčasově, s občasnými doteky geniality“. Koncertní nasazení Bex je pak hodnoceno doslova jako „hudební tornádo“. Další její neoficiální přezdívkou je „1st lady of the British Blues“, tedy První dáma britského blues.
Bex Marshall byla v roce 2015 nominována v kategorii „nejlepší sólový akustický umělec“ na Evropských bluesových cenách. Na British Blues Awards získala už o dva roky dříve cenu pro nejlepší britskou bluesovou zpěvačku a bluesové album roku. Na Bexině posledním, jí samou produkovaném albu, najdete louisianské blues potřísněné gospelem, obarvené bluegrassem, to vše navíc v tempu vzrušujícího britského twistu. „Britské tornádo“ doprovodí na BLUES ALIVE česká rytmika ve složení Lukáš Kytnar – baskytara a Roman Vícha – bicí.

 

Slovak Blues Project /SK/
Za projektem, který byl jedním z vítězů letošního BLUES APERITIVU, stojí starý známý, slovenský kytarista a zpěvák Ľuboš Beňa, neúnavný propagátor raných forem blues, zejména mississippského stylu. V tomto seskupení ovšem svoje tradiční zaměření poněkud rozšiřuje. Jinak to ani nejde, ke spolupráci si vybral Paľa Hrnčiríka a Mira Buzrlu, zástupce mladé muzikantské generace. Naopak dotyk s hlubokými bluesovými kořeny zajišťuje veterán slovenské scény Peter Bonzo Radványi. Všichni se v projektu prezentují jako sólisté, propojují se volně v různých dvojicích, trojicích a samozřejmě dochází i na společnou hru všech zároveň.

 

Foyer: King Bee /GB, CZ/
Skupina, která zaujala odbornou porotu na letošním BLUES APERITIVU, sice přijíždí z Prostějova, ale jejím největším pozitivem je frontman, jenž je rodilým mluvčím v angličtině, a u kapely tak odpadá častá bolest podobně stylově vyladěných domácích souborů, totiž takzvaná "czenglish". Oním frontmanem je velšský zpěvák a kytarista Daley B. Williams, "kterého život zavál do našich končin", jak kapela sama tvrdí. Sympatické na skupině King Bee je i to, že se vydala nelehkou cestou tvorby vlastních skladeb. Jejich vysoce energický nezamindrákovaný repertoár se nese v duchu mixu bluesrocku a jižanského rocku.

 

Vince Agwada Trio /USA,CZ/
Kytarista, zpěvák, skladatel a producent, který se na americké bluesové scéně pohybuje více než čtvrt století. Dnes osmapadesátiletý Vince pochází z Chicaga. Jeho otec byl hluboce zakořeněn v tradiční africké hudbě a matka milovala blues, jazz a gospel. Jeho skutečnou školou byly ovšem jam-sessions v slavném bluesovém klubu Checkerboard Lounge, kde mohl vidět, ale také hrát s takovými jmény jako Junior Wells, Buddy Guy, Magic Slim, Otish Rush, John Primer, Little Milton nebo Hubert Sumlin. V 90. letech se stal vedoucím technikem ve známém chicagském studiu Trax. Vydal zatím dvě vlastní alba. V roce 2008 Eyes Of The City a v roce 2011 Basic Blue. Jako kytarista se podílel na mnoha albech různých umělců, jako jsou Son Seals nebo Sugar Blue. Na festivalovém koncertě jej doprovodí česká rytmika Matěj Černý – baskytara a Tomáš Hobzek – bicí.

 

Hot Tamales Trio /PL/
Cenu diváků BLUES APERITIVU a možnost zahrát si samostatný set na klubovém vystoupení v rámci BLUES ALIVE získala letos mladá polská trojice, jež už stačila získat řadu ocenění na festivalech našich severních sousedů. Mezi svými vlivy jmenují Delta blues a westernovou hudbu Ennia Morriconeho a své písničky docela vtipně označují za "manželství Bessie Smith a Edgara Allana Poea". Kapelu, pro kterou je typické dokonalé napojení všech tří členů, tvoří zpěvačka Eliza Sicińska, akustický kytarista Kamil Solecki a Łukasz Pietrzak, hráč na foukací harmoniku, který zdařile kombinuje klasické s progresivními technikami hry.

 

Pivnice Holba: zahájí Phil Shoenfelt and Southern Cross /GB, CZ/
V Praze už léta žijícího britského rockera Phila Shoenfelta samozřejmě zná každý, kdo se jen trochu zajímá, co se na domácí scéně děje. Je totiž její součástí už od poloviny 90. let. V kontextu BLUES ALIVE připomeňme, že zde vystupuje už počtvrté. Debutoval tu v roce 2003 jako člen mezinárodní kapely Fatal Shore, podruhé o tři roky později ve dvojici s houslistou Pavlem Cinglem a potřetí roku 2014 v duu s kytaristou Davidem Babkou. Paradoxně teprve letos přijíždí v sestavě, jež je pro něj nejtypičtější: s kompletní vlastní kapelou Southern Cross, kterou založil v roce 1995. Přesto půjde o výjimečný program, který Phil Shoenfelt sestaví výhradně pro letošní vystoupení na BLUES ALIVE. Půjde o písně, které mají podle jeho názoru z jeho tvorby nejblíže k blues a jsou vybrány z repertoáru tří kapel: vedle Southern Cross také Fatal Shore a Dim Locator. Vystoupením Shoenfelt uctí památku svého parťáka z Fatal Shore, australského hudebníka Bruna Adamse, který zemřel v roce 2009.

 

Slawek Wierzcholski i Nocna Zmiana Bluesa /PL/
„Kapelu Nocna zmiana bluesa s charismatickým Slawkem Wierzcholskim jsem viděl poprvé někdy koncem osmdesátých let v pražské Malostranské besedě – nikdo z nás je tehdy neznal. Nicméně jsem si koupil jejich elpíčko nadupané skvělými, tehdy výhradně akustickými verzemi klasických standardů, a to se na dlouhou dobu stalo jednou z mých nejoblíbenějších bluesových desek. O pár let později na jednom ze svých prvních výjezdů za bluesovou muzikou do Polska jsem s překvapením zjistil, jaká je na tamější scéně Slawek obrovská a respektovaná hvězda – pořadatelé se mu skoro klaněli všude, kam přišel,“ vzpomíná dramaturg Blues Alive Ondřej Bezr. Skutečně, fenomenální harmonikář a zpěvák Slawek Wierzcholski je dnes jedním z těch, kteří polskému blues udávají směr a „prodávají“ ho do zahraničí. Zároveň působí i jako festivalový dramaturg a příležitostný publicista v časopise Twój blues.
Nocna zmiana bluesa hrála na BLUES ALIVE v roce 2006. Od té doby rozšířila svoji diskografii, jež dnes čítá přes pětadvacet titulů, a odehrála stovky koncertů nejen v Polsku, ale prakticky v celé Evropě. Do Šumperka přijíždí, aby se svými českými fanoušky oslavila pětatřicáté výročí svého založení.

 

Nick Schnebelen Band /USA/
Bývalý člen prominentního amerického bluesrockového tria Trampled Under Foot, tvořeného sourozenci Danielle (zpěv, baskytara), Kris (bicí) a Nickem (kytara) Schnebelenovými, dětmi lokálně známého tatínka – bluesového kytaristy Boba z Kansas City. Kapela si vysloužila v době své existence mezi lety 2000 a 2015 řadu ocenění včetně Blues Music Award a pro Nicka prestižní kytarové ceny Alberta Kinga. Jejich páté a poslední album Badlands (2013) se umístilo na prvním místě oficiálního žebříčku bluesových alb podle Billboardu.
Po rozchodu rodinné kapely se Nick Schnebelen takříkajíc „udělal pro sebe“ a postavil vlastní trio z kvalitních hráčů – basisty Cliffa Moorea, který hrál mj. s Michaelem Burksem, a bubeníka Adama Hagermana se „zářezy“ z kapel Smokin´ Joea Kubeka a Big Billa Morganfielda. Nick Schnebelen vydal zatím pod vlastním jménem dvě živá alba, na studiovém debutu pracuje ve spolupráci se známým producentem Tonym Braunagelem (Taj Mahal, Robert Cray).

 

Phil Shoenfelt and Southern Cross /GB,CZ/
V Praze už léta žijícího britského rockera Phila Shoenfelta samozřejmě zná každý, kdo se jen trochu zajímá, co se na domácí scéně děje. Je totiž její součástí už od poloviny 90. let. V kontextu BLUES ALIVE připomeňme, že zde vystupuje už počtvrté. Debutoval tu v roce 2003 jako člen mezinárodní kapely Fatal Shore, podruhé o tři roky později ve dvojici s houslistou Pavlem Cinglem a potřetí roku 2014 v duu s kytaristou Davidem Babkou. Paradoxně teprve letos přijíždí v sestavě, jež je pro něj nejtypičtější: s kompletní vlastní kapelou Southern Cross, kterou založil v roce 1995. Přesto půjde o výjimečný program, který Phil Shoenfelt sestaví výhradně pro letošní vystoupení na BLUES ALIVE. Půjde o písně, které mají podle jeho názoru z jeho tvorby nejblíže k blues a jsou vybrány z repertoáru tří kapel: vedle Southern Cross také Fatal Shore a Dim Locator. Vystoupením Shoenfelt uctí památku svého parťáka z Fatal Shore, australského hudebníka Bruna Adamse, který zemřel v roce 2009.

 

Foyer: Band Of Heysek /CZ/
Parta hejsků, kteří skládají a hrají vlastní živočišné, syrově špinavé bluesové písně, které vydali v září na debutovém albu. Kapela jako taková vznikla v roce 2015, tři roky po rozpadu blues-rapové kapely Nuck Chorris Gang, ve které všichni členové (kytarista Jan Švihálek, bubeník Lukáš Kytnar a basista Mojmír Sabolovič) působili a se kterou za pět let existence vydali dvě alba. Znají se ovšem i z jiných projektů – Hoochie Coochie Band (který lze považovat za živý inventář Blues ALive už od jeho počátků), Kulturní úderka, Dura & Blues Groove, Tady To Máš ad. Jejich nultý koncert na festivalu Eurotrialog v Mikulově (ještě pod názvem Toff) se natolik líbil, že jednak dostali pozvání i na další ročník, ale také poněkud bizarní nabídku na předskakování britské kapely Smokie v Ostravě. Od té doby koncertují zejména po klubech a festivalech v Čechách a na Slovensku.

 

Jimi: All Is by My Side /GB, Ireland, USA/
.

 
Pivnice Holba: zahájí Marek Piowczyk Trio /PL/

Pivnice Holba: zahájí Marek Piowczyk Trio /PL/
Bezesporu jeden z objevů poslední doby na bohaté a rozmanité polské scéně. Trojice představitelů dvacátnické muzikantské generace z okolí Katovic osvědčuje fakt, že dnešní mladí hudebníci dbají jak na nástrojovou preciznost (Marek Piowczyk je skutečně bravurní kytarista), tak na vlastní tvorbu, ve které se nespokojí s přebíráním vzorových skladeb ze „zlatého fondu“. Trio křižuje v klasickém obsazení a s dynamickým výrazem mezi blues, rockem a funkem, a jeho hudba je rozhodně velkým příslibem pro budoucnost hudební scény našich severních sousedů.

homepage

 
Foyer Domu kultury: zahájí Cheap Tobacco /PL/

Foyer Domu kultury: zahájí Cheap Tobacco /PL/
Cesta mladé čtveřice Cheap Tobacco, která si porotu letošního BLUES APERITIVU získala osobitým přístupem a naprosto profesionálním výkonem, vedla z Krakova do Šumperka přes snad všechny významné polské festivaly včetně toho největšího Rawa Blues. Kapela se v roce 2012 stala velkým objevem bluesové scény našich severních sousedů, získala řadu nejrůznějších ocenění. V jejich hudbě se zdařile mísí blues s rockem, funkem i soulem do ojedinělé, a především energicky výbušné směsi. Ozdobou kapely je vynikající zpěvačka Natalia Kwiatkowska, která tvoří vynikající tým s kytaristou Robertem Kapkowskim.

homepage

 
Nikki Hill /USA/

Nikki Hill /USA/
Když vydala v roce 2013 debutové album Here´s Nikki Hill, jako by se spustila bouře. Takový talent s hlasem jako hrom už tu dlouho nebyl, předháněli se američtí a po nich i další kritici, posluchači i její kolegové muzikanti. Rodačka ze Severní Karolíny vtrhla na hudební scénu po boku svého muže, explozivního kytaristy Matta Hilla, jako torpédo. Tak rychlý a razantní nástup „od nuly na sto“ hudební scéna zažívá jen zřídka. A co teprve její živá vystoupení, o nich už teprve kolují legendy – kdo to prý nezažil na vlastí kůži, neuvěří. Jako by se v jedné osobě téhle na image dbající dívky soustředily ty největší hlasy blues, soulu i rock´n´rollu. Sama svůj styl označuje za „křížence Staple Singers a AC/DC“, což je sice dobrý fór, ale má naprosto reálný základ. Můžeme se o tom teď konečně přesvědčit sami. Dokonalá tečka za letošním BLUES ALIVE. Doufejme, že ze šumperského kulturáku nezůstane jen kůlnička na dříví...

homepage

 

John Fairhurst /GB/
V letošním červnovém čísle kulturního magazínu UNI vyšel rozhovor s britským duem Heymoonshaker, které hrálo v ČR poprvé v roce 2013 právě na BLUES ALIVE, a od té doby se z něj stali miláčkové Čechů – koncertovali pak i na multižánrových festivalech jako United Islands of Prague, Colours of Ostrava nebo Rock for People. Když se jich nyní autorka ptala, koho zajímavého – kromě sebe – by čtenářům ze současné britské scény doporučili k poslechu, řekli, že jedině Johna Fairhursta. „Všechno ostatní je nuda,“ řekli doslova. To nemohlo nezaujmout dramaturga BLUES ALIVE, který si po přečtení rozhovoru okamžitě o tomto zázraku zjistil vše potřebné – a díky spolupráci celého přípravného týmu bylo během pár dní Fairhurstovo vystoupení domluveno.
Fairhurstovy hudební začátky jsou vzhledem k tomu, co následovalo, poměrně výjimečné: v pěti letech mu totiž učaroval indický nástroj sarod, příbuzný známějšímu sitáru. Od klouzavých zvuků indické hudby byl už jen krůček ke klouzání mississippskému v podání Sona House, Roberta Johnsona a Bukky Whitea – a také k zálibě v resofonické kytaře. K tomu pak přibyli mistři bravurního akustického vybrnkávání v čele s Johnem Faheym a psychedelie a bluesrock konce 60. let, Hendrix a Zeppelini. Z toho všeho pramení základ Fairhurstovy hudby. Postupem času se ale záběr těch, o nichž mimořádně otevřeně a upřímně hovoří jako o svých vlivech, rozšiřuje také na alternativní borce typu Zappy a Beefhearta, na protopunkera Iggyho Popa, ale i současné hvězdy Jacka Whitea nebo The Black Keys. Ten výčet je v tomto případě docela důležitý: každé jméno je střípkem, ze kterých pak John Fairhurst skládá mozaiku ryze vlastního stylu, bravurního instrumentálního výkonu a skvělého hudebního cítění. Jestli má někdo nárok na označení černý kůň letošního ročníku BLUES ALIVE, pak je to jedině on.

homepage

 
Dirty Deep /FRA/

Dirty Deep /FRA/
Je to jedna z těch nemnoha kapel, o kterých se dá říct, že znějí jako kdyby Iggy Pop jamoval s Johnem Lee Hookerem a záda jim jistila rytmika od Red Hot Chilli Peppers. Anebo prostě jako stádo splašených kobyl. Všechno to přitom začalo vcelku nenápadně: pod názvem Dirty Deep se od roku 2010 ukrýval jednočlenný projekt, one-man-band kytaristy a zpěváka Victora Sbrovazza, jenž debutoval značně konzervativně nazvaným albem Back to the Roots. Na druhém albu Shotgun Wedding - a předloni také na letní scéně BLUES ALIVE v Boskovicích - už byli Dirty Deep dva: kytarista a bubeník značně "řeznické" rány a zjevně velmi moderního cítění. A na třetí desce What´s Flowin´ In My Veins už se objevuje i basista. A právě v téhle plné střelecké sestavě přijedou do Šumperka, aby zde přetavené vlivy Johna Lee Hookera, Sona House či Sonnyho Boye Williamsona, notně potřísněné bahnem z Mississippi z 90. let, kdy tady z řady do té doby živořících kopáčů a šoférů udělala světové hvězdy vydavatelská firma Fat Possum (pamatujete na T-Model Forda a Paula „Wine“ Jonese z BLUES ALIVE v roce 1999?), prezentovali jako šokovou terapii. Nenechte si ujít!

homepage

 
Alo Trio Band /CZ/

Alo Trio Band /CZ/
Skupina obecně vlastně nepříliš známá a relativně zřídka koncertující. Za jejím vznikem stojí a jakýmsi jejím nehrajícím kapitánem ovšem je osobnost značně proslulá: muž devatera řemesel, ale především jeden z našich nejlepších písničkářů a textařů Vlastimil Třešňák. Založil ji zhruba před třemi lety společně se skladatelem Janem Volným, s nímž také ve dvojici napsal kompletní repertoár, pro který je typický balanc na šansonové hraně s jemnými bluesovými i jazzovými odstíny. V centru kapely kromě výtečných profesionálních instrumentalistů stojí dámská pěvecká trojice, která vlastně inspirovala tvůrce k názvu Alo Trio, mimochodem typicky třešňákovskému. Zřejmě nejznámější z dam je Martina Menšíková, nejen dcera slavného otce Vladimíra, ale také herečka a především jedna z nejvyužívanějších filmových dabérek. Druhou členkou Alo Tria je také herečka. Natálii Řehořovou můžeme znát z Divadla Na zábradlí, ale i z dalších pražských scén. Jedinou takříkajíc „opravdovou zpěvačkou“ Alo Tria je Pavla Stránská, členka Brixiho akademického souboru, ve kterém se věnuje klasické hudbě a jazzu.

 
Marek Piowczyk Trio /PL/

Marek Piowczyk Trio /PL/
Bezesporu jeden z objevů poslední doby na bohaté a rozmanité polské scéně. Trojice představitelů dvacátnické muzikantské generace z okolí Katovic osvědčuje fakt, že dnešní mladí hudebníci dbají jak na nástrojovou preciznost (Marek Piowczyk je skutečně bravurní kytarista), tak na vlastní tvorbu, ve které se nespokojí s přebíráním vzorových skladeb ze „zlatého fondu“. Trio křižuje v klasickém obsazení a s dynamickým výrazem mezi blues, rockem a funkem, a jeho hudba je rozhodně velkým příslibem pro budoucnost hudební scény našich severních sousedů.

homepage

 
Foyer: Cheap Tobacco /PL/

Foyer: Cheap Tobacco /PL/
Cesta mladé čtveřice Cheap Tobacco, která si porotu letošního BLUES APERITIVU získala osobitým přístupem a naprosto profesionálním výkonem, vedla z Krakova do Šumperka přes snad všechny významné polské festivaly včetně toho největšího Rawa Blues. Kapela se v roce 2012 stala velkým objevem bluesové scény našich severních sousedů, získala řadu nejrůznějších ocenění. V jejich hudbě se zdařile mísí blues s rockem, funkem i soulem do ojedinělé, a především energicky výbušné směsi. Ozdobou kapely je vynikající zpěvačka Natalia Kwiatkowska, která tvoří vynikající tým s kytaristou Robertem Kapkowskim.

homepage

 
Blanka Šrůmová, Jan Sahara Hedl a Něžná noc /CZ/

Blanka Šrůmová, Jan Sahara Hedl a Něžná noc /CZ/
Neobvyklé spojení, na které by si vsadil asi málokdo, se zrodilo na Facebooku. Tam se totiž nejprve „na dálku“ jeden z nejoriginálnějších českých rockových písničkářů a bývalá frontmanka rockové Tiché dohody seznámili. Bylo z toho osobní partnerství a od něj už byl logicky jen krůček ke společné tvorbě. Na debutovém albu, které nahráli za doprovodu kapely s krásně fitzgeraldovským názvem Něžná noc, a které se jmenuje vlastně až „nesaharovsky“ pozitivně Neměj strach, působí jako „kráska a zvíře“. Což zahznamenal i jeden z recenzentů: „Hedlův hrubý, neotesaný, ale nesmírně autentický hlas, na němž je slyšet každá vykouřená cigareta i vypitý panák, a mnohem techničtější, byť nikterak vyumělkovaný vokální projev Šrůmové, v němž se úročí její zkušenosti z rocku, popu, ba i folku.“ Takové je jejich neobvyklé propojení v duetech, z nichž většinu tvoří Saharovy novinky a zbytek, jak kapela s oblibou říkává, "povinné cviky". Nebojte, bez Tisíce jmen ani bez Marionety neodejdete.

homepage

 
Jana Koubková - A tak si jdu... /CZ/

Jana Koubková - A tak si jdu... /CZ/
Bez ohledu na žánr patří už čtyři desítky let mezi nejlepší a nejznámější české zpěvačky. Už od svých šesti let zpívala ve sborech, vokálních skupinách i sólově. Jako jazzová sólistka se prosadila v r.1975 v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, jednoho z „otců zakladatelů“ moderního jazzu u nás. Od té doby si prošla mnoha stylovými seskupeními. Od blues, swingu, mainstreamu přes bebop, latinu, free až po world music a fusion. K nejznámějším seskupením, v nichž působila, patří Horký dech, legendární trio s Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem. Přestože se proslavila jako scatová zpěvačka pracující převážně beze slov, v posledních letech naopak interpretuje téměř výhradně písně, z nichž si velkou část textuje sama a dává jim výrazné bluesové ladění. Zcela nadžánrové je její album A tak si jdu..., jež vyšlo letos v létě. Jeden z jejích oblíbených citátů, který se váže k desce, proslovil fenomenální trumpetista Miles Davis: „Vždycky jsem nenáviděl škatulky. Vždycky. Nikdy jsem si nemyslel, že by pro ně mělo být v hudbě místo. Dobrá muzika je prostě dobrá muzika a je úplně jedno, kam patří.“ Jako by mluvil i o Janě Koubkové.

homepage

 
Zuzana Dumková Band /CZ/

Zuzana Dumková Band /CZ/
Zuzana Dumková – zpěvačka, kytaristka, skladatelka a textařka. Pochází z muzikantsko-kantorské rodiny. Po prastrýci Janu Fadrhonsovi a otci Janu Dumkovi zde představuje již třetí generaci skladatelů. Na tuzemské hudební scéně působí od počátku 90.let. Její projev vykrystalizoval od folkové tvorby přes fúze rocku, jazzu i world music a scénické hudby až k současné podobě, kterou nelze jednoznačně žánrově zařadit. Charakterizuje ji dynamická doprovodná kytara, citlivý zpěv a originální rozvíjení hudebních nápadů ve spolupráci s mistrovsky obsazenou doprovodnou kapelou. Pro mnohé posluchače je tak jakousi českou obdobou neustále hledající Joni Mitchell. Debutové album Zuzany Dumkové Balance bylo nominováno na žánrovou cenu Anděl 2007. Nedávno vydala dlouho očekávanou novinku Kompas.

homepage

 

Jimi - Hvězda stoupá vzhůru /Životopisný film o Jimim Hendrixovi, režie: John Ridley, 2013, GB, Irsko, USA/
Londýn roku 1966: Téměř neznámý kytarista jménem James Marshall „Jimi“ Hendrix se stěhuje do Londýna, kde v sobě objevuje a piluje svůj talent, stejně tak řeší i složité vztahy, které se na něj na cestě ke slávě nabalují. Hendrix, jako jeden z nejuznávanějších, nejoriginálnějších a nejvlivnějších muzikantů 20. století, objevil netušené možnosti elektrické kytary a stal se průkopníkem nového zvuku.
Film natočil režisér John Ridley, držitel Oscara za produkci snímku 12 let v řetězech. Ovace sklidil za svůj výkon v titulní roli André Benjamin (v „civilu“ raper, polovina slavného dua OutKast). Neposkytnutí autorských práv na Hendrixovy nahrávky vyřešila produkce originálně: známý kytarista Waddy Wachtel (proslul mj. jako spoluhráč Keithe Richardse v jeho sólových projektech) nahrál kytarové party „à la Jimi Hendrix“, ovšem dokonale stylově, prakticky k nepoznání.

 

Pivnice Holba: zahájí The Bladderstones /CZ/
Johnnyho Jůdla leckdo zná z alternativně-písničkářské kapely Jablkoň, ve které hraje na fagot, baskytaru a elektrickou kytaru. V bluesové skupině The Bladderstones, která vydala zatím jedno album a vloni na jaře zvítězila na BLUES APERITIVU, hraje na baskytaru a zpívá. „V hudbě mám nejradši dva přístupy, které charakterizuji nejlip Zappa a Led Zeppelin. První je potrhlost, nadhled a pestrost a druhý tradice, energie a pocit. Pro našeho kytaristu Tomáše Frolíka jsem byl původně jeho učitel v ZUŠ, postupem času jsme zjistili, že souzníme a z toho logicky vznikla spolupráce,“ říká. A k samotné tvorbě ještě pár slov, která je potřeba stále opakovat: „Blues, potažmo jeho princip, může existovat a přinášet něco nového i dnes. Ale nevznikne to omíláním ´dvanáctek´ někde pro turisty nebo na firemních večírcích.“

homepage

 

Foyer Domu kultury: zahájí Slovak Blues Project /SK/
Za projektem, který byl jedním z vítězů letošního BLUES APERITIVU, stojí starý známý, slovenský kytarista a zpěvák Ľuboš Beňa, neúnavný propagátor raných forem blues, zejména mississippského stylu. V tomto seskupení ovšem svoje tradiční zaměření poněkud rozšiřuje. Jinak to ani nejde, ke spolupráci si vybral kytaristy a zpěváky Paľa Hrnčiríka a Barboru Černou, zástupce mladé muzikantské generace. Všichni tři se v projektu prezentují jako sólisté, propojují se volně v různých dvojicích a samozřejmě dochází i na společnou hru všech tří zároveň.

homepage

 

Slam Allen /USA/
Vynikající kytarista a zpěvák Slam Allen sice paradoxně přijíždí jako zástupce čerstvé krve, jež letos vtrhla do nejprestižnějších žánrových cen Blues Music Awards, kde byl nominován jako Nejlepší nový umělec. Pravidelným návštěvníkům BLUES ALIVE ovšem bude nepochybně povědomý. Ano, byl to právě on, kdo šéfoval v roce 2008 doprovodné kapele tehdejší hlavní festivalové hvězdy, harmonikáře Jamese Cottona. Do Šumperka tedy přijíždí starý známý, a my víme, že od něj můžeme očekávat to opravdu nejlepší.
Angažmá u Jamese Cottona bylo první skutečně významnou štací Slama Allena, jehož v bluesovém muzikantském řemesle vyučili otec Harrison a strýc Cecil. V jejich soulbluesové kapele The Allen Brothers ovšem začínal jako bubeník. A právě oni mu doslova „nahustili“ do hlavy - a posléze i do prstů - hudbu všech tří Kingů, Otise Reddinga, Jamese Browna, ale i Sly Stonea a Jimiho Hendrixe. Během devíti let za zády Jamese Cottona si Slam Allen vychodil „vysokou bluesovou“, jeho chlebodárce byl skutečně jednou z vůbec nejvýznamnějších osobností chicagského blues. To zúročil na sedmi sólových albech a stovkách koncertů, na nichž mixuje svoje vlastní písně s klasickými songy ze zlatého zpěvníku blues i soulu. Jeden z takových koncertů zakončí i páteční večer BLUES ALIVE.

homepage

 

Duke Robillard /USA/
Další z hostů letošního BLUES ALIVE, kteří by mohli (a měli) o svém životě napsat knihu. A byla by pěkně tlustá. Vždyť Duke Robillard prošel za osmašedesát let svého života skutečně kdečím a podílel se na řadě významných počinů zdaleka nejen v čistě bluesovém ranku.
V 60. letech začínal v několika z dnešního pohledu nepříliš podstatných kapelách, až přišel rok 1967, kdy s pianistou Alem Copleym založil kapelu Roomful of Blues, jednu z nejpopulárnějších dodnes existujících bluesových skupin, která si do štítu vepsala až rozverný styl jump blues. V téhle kapele setrval Duke Robillard až do roku 1980, kdy se rozhodl odejít (a na jeho místo byl přijat další později sólově proslulý kytarista Ronnie Earl). O deset let později nahradil Jimmieho Vaughana v další slavné kapele Fabulous Thunderbirds a zůstal v ní tři roky. Od té doby se věnuje výhradně vlastní kariéře v čele svého bandu, tu a tam uposlechne volání muzikantských přátel po nezaměnitelném tónu své kytary a hlavně velmi variabilní schopnosti hrát nejrůznější hudbu, od ryzího blues přes poměrně ortodoxní jazz, až po alternativní postupy. Z těch nejslavnějších spoluprací tohoto druhu musíme zmínit dvě: třemi cenami Grammy oceněné album Boba Dylana Time Out of Mind, produkované v roce 1997 Danielem Lanoisem, a turné v roce 2006, kdy byl Robillard členem doprovodné kapely Toma Waitse. Na svém kontě má kytarista bezmála půl sta desek, za předposlední The Acoustic Blues & Roots of Duke Robillard získal letos v příslušné kategorii prestižní Blues Music Award. Robillardovo zatím poslední album Blues Full Circle vyšlo - tradičně na značce Stony Plain Records - tři měsíce před jeho vystoupením na BLUES ALIVE.

homepage

 

Silvia Josifoska and Blues Laboratory /SK/
Pravidelným návštěvníkům BLUES ALIVE velice dobře známá osobnost, bezesporu největší hvězda slovenského bluesového zpívání – a samozřejmě nejen bluesového, některé její projekty se výrazně dotkly nebo dotýkají i jazzu a soulu. Nový projekt Blues Laboratory vymyslela, přesněji řečeno díky náhodě společného muzikantského setkání, vloni společně s kytaristy Ivanem Tomovičem (mj. Bluesweiser) a Stefanem Lengyelem (mj. Sitra Achra). „Je to setkání bluesových muzikantů, se kterými dlouho spolupracuji a jsou mi svým cítěním velice blízcí. Jde o spojení klasického blues s prvky jiných žánrů. Právě v tomto projektu pociťuji velkou svobodu, prostor. Jde hlavně o rozličné barvy a hlavně o velké experimentování. To mě v hudbě nejvíc fascinuje a inspiruje,“ říká zpěvačka s poukazem na to, že v hudbě Blues Laboratory lze najít rozličné prvky různých žánrů – kromě blues také funku, soulu, jazzu či rocku. Je to prostě „netradiční a pro bluesové puristy možná avantgardní pojetí bluesové klasiky, inspirované například Cassandrou Wilson.“

homepage

 

Shaun Booker & Jonn Del Toro Richardson /USA/
Oba protagonisté kapely pocházejí z Columbusu ve státě Ohio. Kytarista Sean Carney pracoval jako hudební publicista, DJ a koncertní promotér. Vedle toho hrával v nejrůznějších rhythm&bluesových kapelách, řadu let spolupracoval se zpěvačkou Teeny Tucker. Roku 1998 debutoval albem Provisions a vydal se na sólovou dráhu. Rok po vydání alba Life of Ease v roce 2006 zvítězil v prestižní soutěži International Blues Challenge v Memphisu, kde získal cenu Alberta Kinga pro nejlepšího kytaristu. Často zajížděl i na Starý kontinent, ať už "na svoje jméno" nebo jako člen doprovodných kapel svých kolegů, mimo jiné i dalšího z hlavních hvězd letošního BLUES ALIVE Dukea Robillarda. V posledních letech vytvořil skvělý tým se zpěvačkou Shaun Booker. Ta se stejně jako on úspěšně zúčastnila jmenované Memphiské soutěže, kde si po svém energickém vystoupení vydobyla přívlastek "Císařovna Beale Street". Dvojice se svým doprovodným bandem často koncertuje v USA i v Evropě, na reperotáru má převážně vlastní skladby, které si můžeme poslechnout na albu Blue Plate Special. V Česku zahrají Shan Booker & Sean Carney vůbec poprvé.

homepage

 

The Bladderstones /CZ/
Johnnyho Jůdla leckdo zná z alternativně-písničkářské kapely Jablkoň, ve které hraje na fagot, baskytaru a elektrickou kytaru. V bluesové skupině The Bladderstones, která vydala zatím jedno album a vloni na jaře zvítězila na BLUES APERITIVU, hraje na baskytaru a zpívá. „V hudbě mám nejradši dva přístupy, které charakterizuji nejlip Zappa a Led Zeppelin. První je potrhlost, nadhled a pestrost a druhý tradice, energie a pocit. Pro našeho kytaristu Tomáše Frolíka jsem byl původně jeho učitel v ZUŠ, postupem času jsme zjistili, že souzníme a z toho logicky vznikla spolupráce,“ říká. A k samotné tvorbě ještě pár slov, která je potřeba stále opakovat: „Blues, potažmo jeho princip, může existovat a přinášet něco nového i dnes. Ale nevznikne to omíláním ´dvanáctek´ někde pro turisty nebo na firemních večírcích.“

homepage

 

Foyer: Slovak Blues Project /SK/
Za projektem, který byl jedním z vítězů letošního BLUES APERITIVU, stojí starý známý, slovenský kytarista a zpěvák Ľuboš Beňa, neúnavný propagátor raných forem blues, zejména mississippského stylu. V tomto seskupení ovšem svoje tradiční zaměření poněkud rozšiřuje. Jinak to ani nejde, ke spolupráci si vybral kytaristy a zpěváky Paľa Hrnčiríka a Barboru Černou, zástupce mladé muzikantské generace. Všichni tři se v projektu prezentují jako sólisté, propojují se volně v různých dvojicích a samozřejmě dochází i na společnou hru všech tří zároveň.

homepage

 

Dura and Blues Club feat. Fedor Frešo /SK/
Obvykle bývá do poslední chvíle hádankou, kdo s Jurajem Turtevem, který je zakladatelem a leaderem tohoto projektu, na koncert přijede. „Je to volné sdružení muzikantů, kteří jsou právě k dispozici. Proto i název Blues Club. Celkem už se v něm vystřídalo přes padesát muzikantů z pěti zemí. Jde většinou o moji hudbu, ale nevyhýbáme se ani tvorbě našich kamarádů bluesmanů. Na některých vystoupeních hrajeme i bluesové standardy,“ říká Turtev. Principál, kterého známe také jako frontmana populárního Bluesweiseru, dbá na to, aby Blues Club byl skutečně pro všechny účastníky spíš místem k oddechu, muzikantské relaxaci. „Bluesweiser je valící se ocelový parník a Blues Club je lehká bárka na klidném jezeře,“ definuje rozdíl. Jeden ze členů je ale dopředu jistý. Bude jím jedna ze skutečných legend (česko)slovenského rocku, baskytarista Fedor Frešo. „S Fedorem jsme si jednou zajamovali a padli si do oka. On už hrál bigbít, folk, tradiční jazz, rock, ale ještě nikdy programově blues. Celkem nám to sedlo. A pro nás je poučné pracovat a tvořit se starými pákami...“

homepage

 

Erich Boboš Procházka + Marek Wolf /SK/
Jeden z vůbec nejzajímavějších projektů na bázi blues, které „od Šumavy k Tatrám“ kdy vznikly. Ericha Boboše Procházku není potřeba představovat, v nejrůznějších sestavách jej lze bez nadsázky označit za stálý inventář BLUES ALIVE. V tomto duu je jeho partnerem kytarista Marek Wolf, mimořádně tvůrčí osobnost slovenské scény. Princip tvorby jejich dvojice je vlastně jednoduchý. Přetvářet známé písně bluesového, ale i rockového ranku k svému obrazu, ve své momentální náladě. Může se zdát, že kde není autorský podíl, jedná se o pouhé „přehrávání“, a při pohledu na soupisku skladeb, navíc přehrávání cestou nejmenšího odporu, totiž těch největších hitů. Opak je pravdou. Bobošovy a Markovy úpravy jsou čistě autorské: zpravidla mají jiné tempo, odlišný rytmus, posunutou harmonii i melodii. Jen text zůstává, a i ten je frázován vlastně k nepoznání. Autorství původní předlohy při vší úctě ke všem těm slavným Dixonům, Caleům, Johnsonům či Berryům zůstává nepodstatné. Odchází kamsi do mlhy, ze které se pak vynořují Bobošovy a Markovy originály. Jejich čarovná a i bez příslušných stimulantů dokonale psychedelická hudba dokáže neuvěřitelně pohltit, doslova vcucnout, jedním rázem vysát energii a zároveň jí nabít, jaksi přefiltrovanou silným zážitkem.
homepage

 

Afterparty - Pivnice Holba: The Again /CZ/

homepage

 

Maria Muldaur and Her Red Hot Bluesiana Band /USA/
V osobnosti této zpěvačky přijíždí do Šumperka na BLUES ALIVE další z řady absolutních světových legend. Tentokrát ovšem nejen čistě bluesového žánru, jakkoliv právě ten v posledním zhruba dvacetiletí v její tvorbě výrazně převažuje. Maria Muldaur ovšem je od počátku své dráhy představitelkou spíše toho, čemu se říká roots music, dlouhá léta byla ikonou americké folkové scény a nikdy se nevyhýbala ani přesahům k jazzu, dixielandu nebo soulu.
Letos čtyřiasedmdesátiletá zpěvačka se narodila pod „exoticky“ znějícím jménem Maria Grazia Rosa Domenica D'Amato v roce 1943 v Greenwich Village, newyorské čtvrti, ze které se necelých dvacet let po jejím narození stalo světové centrum folku, vlastně jakási jeho kolébka. Zde se blízce spřátelila se všemi jejími protagonisty v čele s Bobem Dylanem, který ve zdejších kavárnách a klubech stejně jako řada dalších začínal svoji kariéru. O téhle slavné éře ostatně vyprávěla i v Dylanově filmovém životopisu No Direction Home, který natočil Martin Scorsese. Ona sama byla nejprve členkou Even Dozen Jug Bandu, a z něj přešla do tehdy velmi populární formace Jim Kweskin & the Jug Band. S ním nejen natočila – pod jménem Maria D'Amato – čtyři alba, ale také zde našla manžela, muzikanta Geoffa Muldaura. Když se ke konci 60. let kapela rozpadla, se svým manželem vydala dvě společná alba, roku 1972 se ovšem dvojice rozešla, zpěvačka si ale už jednou provždy nechala vyvdané příjmení. V 70. letech byla nějakou dobu k vidění a slyšení po boku enormně populárních Grateful Dead, spolupráce je zachycena na několika archivních albech, a také nakrátko vytvořila dvojici, díky častému koncertování s Druhou trávou u nás, s velmi známým Peterem Rowanem. Ale především nastoupila na sólovou dráhu. Hned na prvním albu, nazvaném pouze Maria Muldaur, byl v roce 1973 její největší hit Midnight at the Oasis, který válcoval hitparády na obou stranách Atlantiku. Na žánrově barvitém albu se sešla dlouhá řada muzikantských hvězd, mimo jiné pianista Dr. John, kytarista Ry Cooder, jazzoví basisté Ray Brown a Dave Holland nebo bubeník Jim Keltner. Jako vokalistka se tu dokonce mihla dnes velmi slavná Bettye LaVette.
Maria Muldaur ze scény nikdy nezmizela, alba, na nichž často hostovaly další instrumentální i pěvecké hvězdy, vydávala kontinuálně, nicméně teprve od začátku 90. let a spolupráce s prestižními labely Stony Plain, Black Top a Telarc můžeme mluvit o novém výrazném průlomu do povědomí posluchačů, a to zejména bluesové muziky. Mezi její nejzajímavější alba patří Meet Me Where They Play the Blues (1999), Richland Woman Blues (2001, s účastí mj. Taj Mahala či Bonnie Raitt), Sisters & Brothers (2004, společné album s Erikem Bibbem a Rory Block), Heart of Mine (2006, coververze písní Boba Dylana) nebo ...First Came Memphis Minnie...A Loving Tribute (2012, pocta bluesové hvězdě 30. let Memphis Minnie za spoluúčasti Rory Block, Ruthie Foster, Bonnie Raitt či Koko Taylor). Jak je vidět, letošní BLUES ALIVE se může svou hlavní hvězdou jenom pyšnit.
homepage

 

Roland Tchakounté Band /Kamerun, FRA/
Řekne-li se Afrika a blues, asi skoro každý si budeme představovat typicky africkou variantu tohoto stylu, kterou známe od globálních hvězd kalibru Aliho Farky Tourého nebo Tinariwen. To ovšem není tak úplně náš případ, hovoříme-li o kytaristovi a zpěvákovi Rolandu Tchakountém. Ten sice pochází z Kamerunu, ale hudba, jíž se věnuje, je vlastně afroamerická. Příběh o příklonu Tchakountého k „pravému“ blues je vlastně docela zábavný. Muzikant, který od mládí kopíroval do Afriky importované nahrávky rockerů a soulmanů (Jimi Hendrix, James Brown, Wilson Pickett ad.), šel takhle jednoho dne po supermarketu a slyší hudbu, která jej úplně ochromila. Zjistil, o co jde: Crawling Kingsnake, jedna z nejznámějších písniček Johna Lee Hookera. Samozřejmě v autorském podání. Tchakountému ta hudba byla natolik blízká, že byl přesvědčen, že Hooker, jehož do té doby neznal, je rodilý Afričan, který si jen poameričtil jméno. Nicméně, drápek byl zaseknut a od té doby si Tchakounté nejen rozšířil posluchačské portfolio, ale hlavně se plně přeorientoval jako muzikant. Stojí vlastně na hraně: do v podstatě americké muziky, nejbližší chicagskému modelu elektrického blues, implantuje svoji zemi prostřednictvím textů. Většina z nich je totiž v domorodém nářečí bamiléké. Působí to celé jako kuriozita? Přijďte se podívat, uvidíte, že je to především skvělá hudba.

homepage

 

Sharrie Williams & Band /USA/
V Americe jí přezdívají The Princess of the Rockin’ Gospel Blues, což jistě netřeba překládat. Její pěvecké začátky jsou standardní: v šesti letech v kostelním sboru. Ještě než u ní propukla puberta, už ale začala s de facto profesionálním gospelovým sborem objíždět Státy. A to jí v podstatě vydrželo skoro do třiceti. Teprve tehdy sestavila svou první kapelu a dosavadní koncertní lokace vyměnila za bluesové kluby, včetně těch nejprestižnějších v Chicagu. Zároveň vzala stejně jako řada jejích bluesových krajanů útokem Evropu, kde začala sklízet jako "vyslankyně" zaoceánské scény velké úspěchy i na těch nejslavnějších festivalech. První album Live at Wiseguys vydala v roce 2001, další čtyři následovala, poslední dvě u kanadského labelu Electro-Fi Records. Výjimečnou zpěvačku, pro kterou je typická obrovská dynamika projevu, a která dokáže bez mrknutí oka přejít ze sotva slyšitelného šepotu do křiku, při němž se třesou okenní tabulky, samozřejmě nepřehlédly ani nominace na „bluesové Oscary“ Blues Music Awards, v nichž se objevila už třikrát.

 

Foyer: Filip Vítů Trio feat. Markéta Vodičková /CZ/
Jeden ze zajímavých objevů letošního BLUES APERITIVU. Jednadvacetiletý velmi talentovaný kytarista Filip Vítů se svou kapelou a sympatickou zpěvačkou jsou zástupci nejmladší bluesové krve v České republice. Porotu festivalu potěšili neortodoxním přístupem, typickým pro jejich věk, a zároveň evidentní dobrou znalostí hudebních kořenů. Filip Vítů, který už vydal dvě alba, hraje hned v několika projektech, a ten, s nímž nyní přijíždí do Šumperka, je vlastně propojením dvou z nich.
homepage

 

The Again /CZ/

homepage

 

Beer bar HOLBA – opened by The Kingsize Boogiemen /CZ/
.
homepage

 

Foyer in House of Culture Šumperk - opened by Marek Piowczyk Trio /PL/
.
homepage

 

Foyer in House of Culture Šumperk - opened by ZVA 12 – 28 /SK/
.
homepage

 

Beer bar HOLBA – opened by Joanna Knitter /PL/
Joanna Knitter Blues and Folk Connection (PL)
homepage

 

Thematic afternoon - successful "appetizers":

 

History of Czechoslovak blues:

 

Foyer Domu kultury – zahájí Marek Piowczyk Trio /PL/
Marek Piowczyk Trio (PL)
Bezesporu jeden z objevů poslední doby na bohaté a rozmanité polské scéně. Trojice představitelů dvacátnické muzikantské generace z okolí Katovic osvědčuje fakt, že dnešní mladí hudebníci dbají jak na nástrojovou preciznost (Marek Piowczyk je skutečně bravurní kytarista), tak na vlastní tvorbu, ve které se nespokojí s přebíráním vzorových skladeb ze „zlatého fondu“. Trio křižuje v klasickém obsazení a s dynamickým výrazem mezi blues, rockem a funkem a jeho hudba je rozhodně velkým příslibem pro budoucnost hudební scény našich severních sousedů.
homepage

 

Pivnice Holba – zahájí Joanna Knitter /PL/
Joanna Knitter Blues and Folk Connection (PL)
Kapela z Gdyně vznikla z popudu vynikající zpěvačky Joanny Knitter a bubeníka Piotra Gory se zaměřením na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladoucí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost a krystalickou průhlednost. Kapela se mimo jiné umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna, jako Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě v kategorii Album roku. Mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.
homepage

 

Bob Margolin with Mike Sponza Band /USA,IT/
Bob Margolin with Mike Sponza Band (USA,IT)
Bob Margolin patří k nejuznávanějším kytaristům současné bluesové scény. Dnes šestašedesátiletý muzikant se poprvé proslavil v letech 1973–1980 jako člen doprovodné kapely Muddyho Waterse, se kterým natočil i slavná comebacková alba v produkci Johnnyho Wintera Hard Again, I´m Ready, King Bee a Muddy „Mississippi“ Waters Live. S Winterem ostatně spolupracoval i na jeho albech Nothin´ But The Blues a Scorchin´ Blues. Jako kytarista je podepsán také na řadě dalších desek mj. skupiny The Nighthawks, Juniora Wellse nebo Ann Rabson, známé i z pódia BLUES ALIVE.
Po odchodu z Watersovy kapely se Margolin vydal na sólovou dráhu a po několika nepříliš úspěšných letech podepsal zkraje deváté dekády kontrakt s významným chicagským labelem Alligator, jehož se stal během pár let oporou. Čtyři zde vydaná alba Down In The Alley (1993), My Blues And My Guitar (1995), Up And In (1997) a Hold Me To It (1999) patří z oblasti bílého blues bez nadsázky k tomu nejlepšímu, co v devadesátých letech vzniklo. Na své další album, pro změnu pro neméně prestižní vydavatelství Telarc, kytarista přizval v roce 2003 někdejší Watersovy spoluhráče a další bluesové klasiky „staré školy“, pianistu Pinetopa Perkinse, harmonikáře Careyho Bella, bubeníka Willieho „Big Eyes“ Smithe či kytaristu Huberta Sumlina, a výsledek nahrávání dostal všeříkající název All-Star Blues Session.
Bob Margolin byl v roli hlavní hvězdy BLUES ALIVE v roce 2006. Za devět let, co jsme jej v Šumperku neviděli, stihl získat nejprestižnější žánrovou cenu Blues Music Award v kategorii kytaristů, na několik dalších být nominován, získat ocenění i jako hudební žurnalista (přes dvacet let je přispěvatelem magazínu Blues Revue) a spoluzaložit hudební vydavatelství VizzTone. Jedním z počinů tohoto labelu je i Margolinovo zatím poslední album Blues Around The World. Na něm jej doprovází italská kapela Mike Sponza Band. S ní kytaristu spojuje dlouholetá koncertní spolupráce. „Hrávali jsme v Evropě společně často, a když jsem po koncertech prodával cédéčka, lidi se vždycky ptali, jestli na nich hraje ta kapela, se kterou jsem právě vystupoval. Já žádné takové neměl, a tak jsme ho natočili. Jsou na něm moje a Mikeovy písničky i pár standardů, které mají lidi rádi všude na světě,“ říká Bob Margolin, jehož vystoupením letošní kulatý ročník BLUES ALIVE vyvrcholí.
homepage

 

Studebaker John /USA/
Studebaker John (USA)
Studebaker John Grimaldi pochází z italské čtvrti Chicaga. Pod vlivem častých návštěv v samém centru tamního bluesového dění, legendami opředené Maxwell Street, se v sedmi letech začal učit na harmoniku a v sedmdesátých letech vystupoval se svou kapelou Studebaker John And The Hawks. Život mu změnil koncert Hound Doga Taylora, jedné z nejvýznamnějších osobností chicagské scény šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy se John rozhodl po Taylorově vzoru hrát na slidekytaru. O tom, že se dopracoval opravdového mistrovství, svědčí nejen jeho nabitý koncertní diář, ale také řada vydaných alb, z toho pět na prestižním labelu Blind Pig a poslední tři v početné diskografii pilného muzikanta na neméně známé značce Delmark. Studebaker John způsobil při svém prvním koncertování na BLUES ALIVE v roce 2006 velkou senzaci nejen svým syrovým projevem, ve kterém se skutečně nezapře zkušenost s životem v drsných čtvrtích Chicaga, ale také dlouhou aktivní účastí na nočním jam sessionu, na kterém rozdivočelým fanouškům uštědřil pořádný nášup své muziky. V osobě Studebaker Johna se tak do Šumperka vrací nejen osobnost v pravém slova smyslu kultovní, ale také živoucí důkaz faktu, že chicagská bluesová scéna stále žije.
homepage

 

Peter Karp & Sue Foley Band /USA/
Peter Karp & Sue Foley Band (CAN, USA)
Sedmačtyřicetiletá kanadská zpěvačka a kytaristka Sue Foley patří k největším jménům současného „ženského blues“. K téhle muzice se dostala díky hudbymilovnosti svého otce: v jeho sbírce desek ji jako malou dívku zaujala raná alba Rolling Stones a na nich zejména písně, podepsané Williem Dixonem, McKinleym Morganfieldem (Muddym Watersem) a Chuckem Berrym – a při „cestě zpátky“ k nahrávkám těchto velikánů objevila rozlehlý bluesový svět. Samotný vstup na hudební scénu jí zajistil společný koncert s fenomenálním kytaristou Dukem Robillardem: v hledišti seděl majitel vlivného texaského labelu Antone, který jí nabídl koncertování ve svém austinském klubu a vydání debutové desky. To vyšlo v roce 1992 pod příznačným názvem Young Girl Blues. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, Sue Foley začala koncertovat po celých Spojených státech, posléze i v Evropě a Japonsku. V polovině 90. let se začala plně soustřeďovat na vlastní autorskou tvorbu, která lépe odpovídala jejímu originálnímu výrazu. V tomto duchu pokračuje ve své tvorbě dodnes.
Sue Foley, která na BLUES ALIVE jako sólistka se svou kapelou poprvé koncertovala v roce 2008, má na kontě čtrnáct alb. Z nich poslední dvě natočila společně s multiinstrumentalistou a zpěvákem Peterem Karpem: He Said – She Said (2010) a Beyond The Crossroads (2012). Karp je typický americký „trubadúr“ a světoběžník. Poprvé se o něm začalo mluvit, když natočil album The Turning Point, kde mu byl velkou posilou stounovský veterán Mick Taylor. Od té doby brázdí hlavně Spojené státy a Kanadu buď sám, anebo právě v tomto projektu, v němž se tak dobře doplňuje se svou krásnější, ale o nic méně průbojnou polovičkou.
homepage

 

Roman Pokorný a Mátyás Pribojszki /CZ, HU/
Přední český kytarista Roman Pokorný se na profesionální hudební scéně pohybuje od samého začátku 90. let. V první dekádě své dráhy proslul hlavně jako jazzový a fusion hráč, nasbíral řadu ocenění a spolupracoval s mnoha významnými hudebníky různých žánrů, od Emila Viklického po Michala Pavlíčka. Na začátku nového století jej okouzlilo blues a založil kapelu Blues Box Heroe. Vedle působení v ní se i nadále věnoval širokému spektru dalších žánrů, jazzu, funky či latině. Dosavadním vyvrcholením bluesové i „přesahové“ tvorby Romana Pokorného je loňské plně autorské a kytaristou i nazpívané album Eldorado. V recenzi se mj. dočteme: „Blues Roman Pokorný přesahuje. Titulní písnička je ´mexikánská´ a protagonista v ní svůj instrumentář rozšiřuje o ukulele. Nechybějí ani písničky vysloveně jazzové, rytmy funky, a dokonce country – v On My Way hraje Pokorný na banjo. K ruce si přizval skutečný all stars band z domácí scény, který doplnil hosty ze zahraničí, britským saxofonistou Osianem Robertsem a fenomenálním maďarským harmonikářem Mátyásem Pribojszkim.“
A právě Mátyás Pribojszki bude speciálním hostem Pokorného kapely na BLUES ALIVE. Jedná se o absolutní hvězdu maďarské bluesové scény, jakéhosi jejího leadera. Jeho hra na harmoniku je považována za plnoprávnou součást výkladní skříně evropského blues. Dobře to ví řada světových muzikantů (Duke Robillard, Tino Gonzales, Paul Lamb a mnozí další), kteří Pribojszkého přizvali ke spolupráci.
V roce 1995 postavil svou první kapelu Blues Fools, se kterou koncertoval mimo jiné i v roce 2003 na šumperském BLUES ALIVE, kde sklidil obrovský ohlas a obdiv nejen posluchačů, ale i kolegů muzikantů. Během deseti let existence kapela vydala čtyři umělecky i komerčně úspěšná alba. V dalších projektech, už psaných vesměs na protagonistovo jméno, rozšířil Mátyás Pribojszki svůj záběr ve vlastních kompozicích mimo striktní „dvanáctkové“ hranice směrem k jazzu a dalším stylům. Tuto vizi naplnil na řadě studiových i živých alb, na kterých se představuje v akustickém i elektrifikovaném složení, vždy ale s plným nasazením, instrumentálním mistrovstvím a originálním autorským vkladem.
homepage

 

Joanna Knitter Blues and Folk Connection /PL/
Kapela z Gdyně vznikla z popudu vynikající zpěvačky Joanny Knitter a bubeníka Piotra Gory se zaměřením na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladoucí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost a krystalickou průhlednost. Kapela se mimo jiné umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna, jako Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě v kategorii Album roku. Mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.
homepage

 

Marek Piowczyk Trio /PL/
Marek Piowczyk Trio (PL)
Bezesporu jeden z objevů poslední doby na bohaté a rozmanité polské scéně. Trojice představitelů dvacátnické muzikantské generace z okolí Katovic osvědčuje fakt, že dnešní mladí hudebníci dbají jak na nástrojovou preciznost (Marek Piowczyk je skutečně bravurní kytarista), tak na vlastní tvorbu, ve které se nespokojí s přebíráním vzorových skladeb ze „zlatého fondu“. Trio křižuje v klasickém obsazení a s dynamickým výrazem mezi blues, rockem a funkem a jeho hudba je rozhodně velkým příslibem pro budoucnost hudební scény našich severních sousedů.
homepage

 

Retro Blues Alive:

 

Przytula & Kruk /PL/
Polská dvojice se zhlédla v předválečném akustickém blues v roce 2008. Od té doby sklízejí zpěvák a harmonikář Bartosz Przytuła s hráčem na kytaru a dobro Tomaszem Krukem, posíleni o bubeníka Macieje Kudlu, se svým repertoárem, ve kterém se slévá vlastní tvorba s klasickými převzatými songy klasiků, jeden úspěch za druhým. Jejich nahrávky si u polských recenzentů vysluhují velmi nadšené reakce a vyhrávají soutěže bluesových kapel včetně té nejprestižnější na katovickém Rawa Blues Festivalu. K jejich pozitivům kromě dokonalého zvládnutí stylu a samotného hudebního projevu patří i zjevná vzájemná propojenost protagonistů a – což už dnes v této hudbě není moc běžné – také nadhled a smysl pro humor. A právě kombinací všech těchto kvalit přesvědčili v roce 2012 i porotu šumperského BLUES APERITIVU, která jim přiřkla jednu z hlavních cen.
homepage

 

Jack Cannon /HU/
V roce 2008 byli prvními maďarskými účastníky v historii BLUES APERITIVU – a hned získali vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) tehdy v této soutěži tak často k vidění nebylo. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, nikdy otrocky nepřehrávalo vzory, nýbrž vždy přistupovalo ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentovalo i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu APERITIVU oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra, až jakási prorostlost muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel. A co je nejcennější: zůstalo jim to i po elektrifikaci a přitvrzení soundu. Jack Cannon od slavného šumperského vítězství navštívili Českou republiku několikrát a bez nadsázky o nich lze mluvit jako o miláčcích zdejšího bluesového publika.
homepage

 

Jakub Kořínek /CZ/
Jakub Kořínek (CZ)
Když v roce 2005 zvítězil v BLUES APERITIVU, bylo z toho docela pozdvižení: tohohle mladého a už tak bravurního kytaristu znal skutečně jen málokdo. Jakub Kořínek sice hrál bluesové standardy a některé jeho autorské písně z tohoto směru taky vycházejí, nicméně ryzím bluesmanem není. Je prostě písničkářem s široce otevřenýma očima i ušima, a navíc velmi šikovným multiinstrumentalistou – kromě běžné akustické kytary rád hraje i na kytaru resofonickou, na mandolínu či na piano. V posledních letech se přesunul spíše do folkových klubů, prošel několika kapelami, nicméně u kulatých oslav Blues Alive nesmí se zpěvačkou Kateřinou Misíkovou, s níž tvoří duo už drahně let, chybět.
homepage

 

Tematické odpoledne - úspěšní „aperitiváci“:

 

Historie československého blues:
Dějiny českého blues
Dramaturgický záměr druhého večera výročního dvacátého BLUES ALIVE je představit ve tvorbě zásadních osobností naší scény historii fenoménu českého blues. Anebo blues hraného v Česku, chcete-li. V průběhu pátečního večera budeme postupovat skutečně od Adama, od prvních dohledatelných podob importované muziky, těžištěm večera ale bude především původní česká tvorba na bluesové bázi a vrcholné instrumentální projevy českých hudebníků, vesměs klasiků tohoto žánru.

 

The Blues Brothers /film USA, 1980, režie: John Landis/
The Blues Brothers (USA, 1980, režie: John Landis)
Kdo by je neznal, Elwooda a Jakea Bluesovy, tohohle „Laurela a Hardyho v rytmu blues“, jak je označili kdysi pradávno v dobových recenzích. Film The Blues Brothers se stal brzy po vzniku skutečnou kultovní záležitostí, která iniciovala postupem let řadu dalších „přívěsných“ záležitostí. Nejen úspěch samotného originálního Blues Brothers Bandu, ale také spousty revivalů, po světě se do nezaměnitelné image filmu stylizovala řada kaváren, hospod a klubů, stylová trička a další ošacení patří k nejcennějším kusům šatníku pyšných majitelů, v době computerové vzniklo nejen několik fanouškovských stránek, ale i počítačové hry. Nic z toho samozřejmě vůbec nic nemusí nutně vypovídat o kvalitě samotného filmu. Často tomu bývá spíš naopak. Nicméně: The Blues Brothers v tomto ohledu činí výjimku. Velký kult – velká zábava. Pokud jste neviděli, přivstaňte si a nenechte si ujít!
homepage

 

Foyer Domu kultury – zahájí ZVA 12 – 28 /SK/
ZVA 12-28 (SK)
Slovenští přátelé ze Zvolena patří k „rodinnému stříbru“ festivalu BLUES ALIVE a jsou zde vždycky vítáni s otevřenou náručí. Zatímco na české bluesové scéně většina muzikantů neustále obrušuje klasické bluesové standardy, prezentuje převzatou tvorbu a snaží se napodobit svoje americké vzory, Slováci, alespoň ti nejlepší z nich, na to jdou zpravidla po svém. A v tomto ohledu jsou ZVA 12-28 Band, lidově nazývaní „Zetvéáčka“, skutečným vybroušeným diamantem. Jejich projev se nepodobá ničemu nejen na středoevropské, ale ani na americké bluesové scéně. Je samozřejmě otázka „co by – kdyby“, ale mít šikovného manažera, nelze vyloučit, že by svou originální hudbou, stojící ovšem na prastarých klasických základech, mohli zaujmout i za oceánem. Letos slaví pětadvacáté výročí založení. Začínali jako lokální zvolenská kapela, už v prvních letech svojí existence ale doma na Slovensku zaujali a rychle se prosadili do čela tamní scény. Přestože se ve své tvorbě jako tisíce jiných odpíchli od přehrávání převzatých písní amerických bluesmanů, které ovšem výrazně upravovali k obrazu svému, v Norbertu Červenákovi vždy měli silného leadera. Nejen zpěváka, který svým hlasem připomíná Captaina Beefhearta, zjevem Franka Zappu a stylem hry na kytaru spíš některé alternativní muzikanty typu Marka Ribota, ale především originálního autora hudby i textů. Ty byly občas tak bláznivé, že se v souvislosti s nimi mluvilo o odkazech na dada, surrealismus či nonsens, ale vždycky takové, že si je, nebo aspoň jejich části, posluchač zapamatoval po prvním poslechu. A rád se k nim vracel.
homepage

 

Pivnice Holba - zahájí The Kingsize Boogiemen /CZ/
The Kingsize Boogiemen (CZ)
Čtveřice talentovaných muzikantů z okolí Prahy zaujala v roce 2011 porotu BLUES APERITIVU především vynikajícím zvládnutím klasického bluesového materiálu, zahraného s nebývalou energičností a v neposlední řadě velkým nadhledem. The Kingsize Boogiemen jsou zkušený band, čile koncertující po klubech v celé České republice. V repertoáru má nejen ty nejznámější standardy, ale z repertoáru svých oblíbenců si vybírá i méně známá čísla, kterým dokáže vtisknout vlastní autentický punc. Při jejich koncertech ožívá to nejlepší z odkazu starých mistrů, což dokazují i jejich dvě vydaná alba. A protože je o „Boogiemenech“ známo, že kromě hudebních kvalit patří i k velmi společenským českým hudebníkům, byli na rozjezd prvního nočního jam sessionu vybráni právě oni.
homepage

 

Lubos Andršt Blues Band a Dani Robinson /CZ, USA/
Luboš Andršt Blues Band a Dani Robinson (CZ, USA)
A procházka dějinami blues v Čechách by nebyla myslitelná ani bez Luboše Andršta, který je bezesporu jeho nejznámější a nejširším publikem přijímanou osobností. Instrumentalistou, ke kterému se odkazují mnozí o generaci až dvě mladší následovníci. Kytarista, který po celý svůj život surfuje mezi žánry, tu hraje jazz, tu hraje rock, tu si dokonce odskočí k popu, by ale jistě mohl podepsat okřídlený Claptonův výrok: „Ať jsem v životě hrál jakoukoli muziku, nikdy jsem nepřestal být bluesovým kytaristou.“ Luboš Andršt rád spolupracuje se zahraničními hosty, připomeňme, že už na prvním ročníku Blues Alive před dvaceti lety s ním hrál Američan Ramblin´ Rex a že to byl právě Andršt, kdo jako první představil českým posluchačům tehdy americkou turistku, dnes domestikovanou „Pražandu“ Tonyu Graves. Na dvacátém BLUES ALIVE s jeho Blues Bandem zahraje a zazpívá další Američan, Dani Robinson, který proslul ve zdejších krajích jako dokonalý hendrixovský revivalista. Těšme se, do jakých vod oba kytaristy společný projekt zavede.

homepage

 

Jan Spálený a ASPM /CZ/
Jan Spálený a ASPM (CZ)
Kdyby někoho napadlo vyhlásit anketu o nejčešštějšího z tuzemských bluesmanů, a to v nejlepším myslitelném slova smyslu, určitě by ji vyhrál Jan Spálený. Nikomu dalšímu se zatím nepovedlo toho na bluesové bázi tolik říct, nikomu se nepovedlo vytvořit natolik ojedinělý vlastní styl, ve kterém jsou slyšet ohlasy toho, co odjakživa rád poslouchal (ať už to byli staří bluesmani, dixieland, moderní jazz, písničkáři nebo klasická hudba), ale zcela je přefiltrovala k obrazu svému tvůrcova silná osobnost. Jan Spálený je nezpochybnitelnou autoritou českého blues, jeho skutečným otcem, nebo možná kmotrem. Tento večer by bez jeho účasti vůbec nebyl myslitelný.
homepage

 

Bluesberry /CZ/
Bluesberry (CZ)
Když se řekne název pražské čtvrti Hanspaulka, ozvěnou zazní blues. Ti, kteří to mají na svědomí v první řadě, se jmenují Bluesberry a zcela stoprocentně se jedná o nejstarší dosud činnou bluesovou kapelu v Česku. Parta kolem frontmana Petara Introviče se nesčetněkrát proměnila, zůstává ale stále na svém. I když od počátku vycházela z nahrávek amerických zejména countrybluesových hudebníků, počeštěním jejich písní i následnou vlastní hudební tvorbou vybudovala vlastní ryzí českou, totiž hanspaulskou poetiku, která je jakýmsi průnikem pražské hospody, české trampírny i raného beatu. A toho se Bluesberry k radosti už nejméně třetí generace svých fanoušků drží dodnes.
homepage

 

Jiří Suchý /CZ/
Jiří Suchý (CZ)
Blues se stalo oblíbenou hudební formou v divadelních písničkách, pár takových najdeme už v odkazu Ježka, Voskovce a Wericha. A samozřejmě ji nemohla obejít ani dvojice Suchý + Šlitr, resp. Jiří Suchý jako sólový tvůrce, nebo s jinými uměleckými partnery. Šéf divadla Semafor a jedna z nejpodstatnějších osobností českého divadla i populární hudby vůbec mimo vlastní scénu vystupuje zřídkakdy, divadelní provoz je neúprosný a ani ve třiaosmdesáti letech to nevypadá, že by Jiří Suchý plánoval zvolnit krok. Toho, že si zpěvák ve svém diáři našel čas na vystoupení na BLUES ALIVE, si pořadatelé festivalu nesmírně váží.
homepage

 

Ondřej Havelka a Melody Makers /CZ/
Ondřej Havelka a Melody Makers (CZ)
Českou republikou neprotéká Mississippi, a tak kořeny blues u nás nemůžeme hledat u žádných Pattonů nebo Johnsonů, nýbrž v tanečních sálech a kavárnách se swingovými orchestry, které se sice inspirovaly americkými vzory, ale zároveň pod jejich vlivem tvořily i původní hudbu a texty. Ondřej Havelka a jeho Melody Makers tuto dobu dokážou evokovat dokonale, a přitom vedle dobového koloritu nabízejí i prvotřídní muzikantské výkony. V repertoáru protřelého orchestru je řada amerických, ale i domácích bluesových písní. Právě z nich sestaví program, který naši pouť dějinami blues v Česku odstartuje.
homepage

 

ZVA 12-28 /SK/
ZVA 12-28 (SK)
Slovenští přátelé ze Zvolena patří k „rodinnému stříbru“ festivalu BLUES ALIVE a jsou zde vždycky vítáni s otevřenou náručí. Zatímco na české bluesové scéně většina muzikantů neustále obrušuje klasické bluesové standardy, prezentuje převzatou tvorbu a snaží se napodobit svoje americké vzory, Slováci, alespoň ti nejlepší z nich, na to jdou zpravidla po svém. A v tomto ohledu jsou ZVA 12-28 Band, lidově nazývaní „Zetvéáčka“, skutečným vybroušeným diamantem. Jejich projev se nepodobá ničemu nejen na středoevropské, ale ani na americké bluesové scéně. Je samozřejmě otázka „co by – kdyby“, ale mít šikovného manažera, nelze vyloučit, že by svou originální hudbou, stojící ovšem na prastarých klasických základech, mohli zaujmout i za oceánem. Letos slaví pětadvacáté výročí založení. Začínali jako lokální zvolenská kapela, už v prvních letech svojí existence ale doma na Slovensku zaujali a rychle se prosadili do čela tamní scény. Přestože se ve své tvorbě jako tisíce jiných odpíchli od přehrávání převzatých písní amerických bluesmanů, které ovšem výrazně upravovali k obrazu svému, v Norbertu Červenákovi vždy měli silného leadera. Nejen zpěváka, který svým hlasem připomíná Captaina Beefhearta, zjevem Franka Zappu a stylem hry na kytaru spíš některé alternativní muzikanty typu Marka Ribota, ale především originálního autora hudby i textů. Ty byly občas tak bláznivé, že se v souvislosti s nimi mluvilo o odkazech na dada, surrealismus či nonsens, ale vždycky takové, že si je, nebo aspoň jejich části, posluchač zapamatoval po prvním poslechu. A rád se k nim vracel.
homepage

 

Ladě /CZ/
Ladě (CZ)
Když v roce 2010 opavští Ladě zvítězili v BLUES APERITIVU, byla to kapela známá jen úzkému kroužku zasvěcenců. Také se pro ni mezi žurnalisty a pořadateli vžilo označení „nejlepší z nejméně známých českých kapel“. To už ale dávno není pravda. Dnes je band, jehož hlavními oporami jsou charismatický zpěvák a textař Michael Kubesa a kytarista Petr Uvira, ozdobou každého festivalu, který chce držet na patřičné výši svoji kvalitativní laťku. A fanoušci se počítají na tisíce. Pro Ladě je typické, že mohou se svou nezařaditelnou hudbou hrát prakticky kdekoliv – osloví návštěvníky bluesových, jazzových, rockových i alternativních akcí. Každý si v jejich mimořádně osobitém projevu najde to svoje. Pro všechny pak je ale společný vjem až magického prožitku, který je zaklet do potemnělé atmosféry jejich písní.
homepage

 

Linwood Lee Taylor Trio /USA/
Linwood Lee Taylor je talentovaný americký bluesman. Jeho hudební styl vychází z bluesových legend, jako jsou Albert King, Howlin' Wolf, Muddy Waters, Freddie King, a v neposlední řadě vám svým osobitým kytarovým projevem připomene Jimiho Hendrixe. Linwood také výborně ovládá akustickou kytaru. Koncertuje převážně na východním pobřeží Spojených států, kde v minulosti oslňoval společně se slavným Albertem Collinsem. V Evropě je znám spíše v její západní části, kde například stával na pódiu po boku Joea Louise Walkera. V České republice jsme zatím neměli příležitost tohoto výborného kytaristu potkat, ale letošní velká „Blues Alive Tour“, na němž jej doprovází slovenský basista Matej Černý a český bubeník Tomáš Hobzek, to změní.
homepage

 

Pocta B.B. King – Luboš Andršt Blues Band /CZ/
Pocta B.B. Kingovi – Luboš Andršt Blues Band (CZ)
Jak všichni víme, B. B. King zemřel letos 14. května. Jeho osobnost nám v Klášterním kostele připomene Luboš Andršt v tomto vysloveně klubovém pořadu. Za doprovodu svého Blues Bandu zahraje vesměs skladby z Kingova repertoáru. A nejen to. Zavzpomíná také na to, jaký celoživotní vliv na jeho muzikantskou dráhu B. B. King měl a jaké to bylo, když měl příležitost se s ním, dokonce několikrát, setkat na pódiu.
homepage

 

Afterparty – Pivnice Holba - Martin Chik Blues Band /CZ/
Martin Chik Blues Band (CZ)
Vloni byl Martin Chik nepřehlédnutelnou postavou šumperského festivalového mumraje – se svou kytarou obrážel všechny jamy i okolní hospody a výrazně spoluvytvářel správnou otevřenou bluesovou atmosféru. Následně se se svým Blues Bandem přihlásil na soutěžní klání BLUES APERITIV – a návštěvníci, jistě mnozí z nich ještě pod dojmem Chikovy podzimní všudypřítomnosti, mu udělili svoji cenu diváků. Chikův výraz, se kterým se pokládá do bluesových standardů, je v nejlepším slova smyslu „pouliční“ a svou bezprostředností umí skvěle zacházet s publikem. Což jsou dovednosti, které nikdy pro bluesmana nepřestanou být podstatné. Volba, koho pozvat na afterparty prvního festivalového večera k rozjetí jam sessionu, byla v tomto případě naprosto jasná.
homepage

 

Warren Haynes /USA/
Warren Haynes (USA)
„Kdybychom se měli probrodit veškerými dosavadními hudebními aktivitami Severokarolíňana Warrena Haynese, šla by nám z toho hlava kolem. Vášnivě bezbřehý kytarista, precizní kapelník, suverénní skladatel a aranžér, emotivní vokalista se značným hlasovým fondem, ale i písničkář a celoživotní vlasáč, je totiž workoholik každým coulem,“ píše hudební publicista a muzikant Ondřej Konrád v profilu Warrena Haynese v říjnovém čísle magazínu UNI. Nelze než souhlasit. Hlavní hvězda letošního dvacátého ročníku BLUES ALIVE je bez nadsázky jedním z nejsledovanějších kytaristů amerického kontinentu, osobností, která je ve svých pětapadesáti letech v nejlepším věku vyzrálého, ale přitom stále ještě čerstvého hudebníka, který právě v této době říká možná to nejdůležitější, co si jednou budou hudební encyklopedie pod heslem s jeho jménem pamatovat.
Se jménem Warrena Haynese jsou neodmyslitelně spojeny dvě kapely. Jednak Allman Brother Band, do něhož nastoupil v reunionové fázi v roce 1989 a vydržel, s tříletou pauzou, až do loňského (definitivního?) rozchodu. A potom jeho vlastní projekt Gov´t Mule, který založil v roce 1994. Mimořádně pracovitá kapela má na kontě dlouhou řadu nahrávek nejrůznějšího charakteru, proslulé jsou zejména dlouhé živáky z benefičních vánočních jamů, na nichž se objevují nejrůznější hosté, nebo si kapela vybírá k „přehrání“ rockovou klasiku, ať už jde o Rolling Stones nebo – možná trochu překvapivě – třeba o Pink Floyd. Každopádně všem těmhle projektům vládne Haynesova v podstatě dokonalá kytara a na bravurního instrumentalistu i až nečekaně skvělý pěvecký projev. Obojí lze samozřejmě nalézt i u Haynesovy sólové tvorby, z níž vyniká zejména členité Man In Motion (2011) a samozřejmě i letošní novinka Ashes & Dust. Dejme ještě jednou slovo Ondřejovi Konrádovi: „Disk Ashes And Dust vznikl společně s neo-bluegrassovými Railroad Earth, pojmenovanými podle prózy Jacka Kerouaka Říjen v železniční zemi. Náchylnými k různým hudebním dobrodružstvím. Haynes plánoval tuhle spolupráci léta, došlo k ní až teď. Třebaže jde víc o písničky, ovšem sakra výrazné (Word On The Wind, It Is Me Or You, New Year´s Eve, Company Man, duet Gold Just Woman s báječnou Grace Potterovou), i tady se muselo ve studiu vydatně jamovat. Minimálně než se rozsvítila červená. Ctitelé muziky, jakou dělá Křesťanova Druhá tráva, by měli nad albem jásat. Haynes, tentokrát na zpěv zdaleka tak netlačící, bere vedle akustické kytary do rukou i elektrickou a na prst navléká bottleneck. Zní to všechno hladce a doslova krásně. A posluchač dochází k otřepané, avšak platné pravdě, že vše souvisí se vším. I k bůhvíkolikátému konstatování, že jižanský rock, blues i country pramení přece z lidového muzicírování.“
Warren Haynes přijíždí nejen na BLUES ALIVE, ale do České republiky vůbec poprvé. Odehraje nikoli zkrácený festivalový set, nýbrž plnohodnotný koncert, tak jak si to on ve své pozici i jeho čeští fanoušci zaslouží. Prostoru k tomu, aby vytahal z rukávu všechna svoje muzikantská esa, bude mít dost.
homepage

 

The Record Company /USA/
The Record Company (USA)
V téhle kapele přijíždí zase jednou do Šumperka žhavá bluesová současnost. Kapela, která vznikla v Kalifornii v roce 2011 a vcelku rychle si vydobyla pověst především obrovské koncertní atrakce. Za tu dobu už si stihli vesměs multiinstrumentalisté Chris Vos, Alex Stiff a Marc Cazorla zahrát před velkými žánrovými hvězdami jako byl letos zesnulý B. B. King nebo Buddy Guy, Robert Randolph či Charles Bradley. Jejich hudební mix syrového klasického soundu Muddyho Waterse, Howlin´ Wolfa nebo Johna Lee Hookera se snoubí s garážovým feelingem a kapele nedělá problém hrát třeba ani coververze písniček Stooges Iggyho Popa. Tak trošku v rozporu s názvem kapely se The Record Company s vydáváním nahrávek nepřetrhnou, zatím mají na kontě dva singly a tři EP, na debutové album se čeká. Jisté je jedno: kapela má rozhodně našlápnuto k vysokým bluesovým metám, o čemž svědčí i rozsáhlé americko-evropské turné, jehož součástí bude i koncert na BLUES ALIVE.
homepage

 

Jan Galach Band /PL/
Vítěz loňského BLUES APERITIVU patří mezi nejvýznamnější polské hudebníky současnosti. Fenomenální houslista se začal o bluesovou hudbu zajímat už ve svých patnácti letech a prošel několika rockovými i bluesrockovými kapelami. Současný Jan Galach Band, jehož ozdobou je zpěvačka Karolina Cygonek, založil v roce 2010. Čisté blues je v jeho projevu spojeno v originální směs s dalšími žánry, kapela umí spustit tvrdě a syrově, stejně jako křehce a sofistikovaně. Jan Galach se od roku 2006 pravidelně každoročně objevuje na předních pozicích instrumentálních kategorií výročních anket časopisu Twój Blues, v roce 2012 byl jmenován polským Instrumentalistou roku.
homepage

 

Foyer: The Bladderstones /CZ/
The Bladderstones (CZ)
Johnnyho Jůdla leckdo zná z alternativně písničkářské kapely Jablkoň, ve které hraje na fagot, baskytaru a elektrickou kytaru. Bluesovou skupinu The Bladderstones dal dohromady s bubeníkem Tomášem Náprstkem a velmi mladým a velmi talentovaným kytaristou Tomášem Frolíkem. Johnny Jůdl sám v kapele, která vydala zatím jedno album (hostoval na něm harmonikář Ondřej Konrád a není vyloučeno, že si s kapelou přijede zahrát i do Šumperka) a letos na jaře zvítězila na BLUES APERITIVU, hraje na baskytaru a zpívá. „V hudbě mám nejradši dva přístupy, které charakterizují nejlíp Zappa a Led Zeppelin. První je potrhlost, nadhled a pestrost a druhý tradice, energie a pocit. Pro našeho kytaristu Tomáše Frolíka jsem byl původně jeho učitel v ZUŠ, postupem času jsme zjistili, že souzníme, a z toho logicky vznikla spolupráce,“ říká. A k samotné tvorbě ještě pár slov, která je potřeba stále opakovat: „Blues, potažmo jeho princip, může existovat a přinášet něco nového i dnes. Ale nevznikne to omíláním ´dvanáctek´ někde pro turisty nebo na firemních večírcích.“
homepage

 

lobby of the House of Culture – opened by Joana Knitter / CZ /

 

Beer bar HOLBA – opened by Bluesriders / CZ /

 

in cooperation with Radio Dixie

homepage

 

lobby of the House of Culture – opened by Jan Galacho Band / PL /

 

Beer bar HOLBA – opened by Electric Lady / CZ /

 

themed afternoon:
.

 

Written and directed by the Coen Brothers, USA, UK, France, 2013

 

Film Inside Llewyn Davis
.
homepage

 

Afterparty - Beer bar HOLBA - Hoochie Coochie Band / CZ /
.

 

Marcel Flemr Band / CZ, I / and guests:
.
homepage

 

Tribute to Muddy Waters:
.

 

Kaia Brown /USA/, Erich Boboš Procházka /SK/ a Jan Švihálek /CZ/

 

Foyer Domu kultury – zahájí Joana Knitter /CZ/

 

Pivnice Holba – zahájí Bluesriders /CZ/

 

Otis Taylor Band /USA/
Od Otise Taylora, který se na šumperské pódium vrací po sedmi letech (debutoval zde jako hlavní hvězda ECHO BLUES ALIVE v roce 2007) je nejlepší očekávat neočekávané. Jeho hudba jako fúze stylů s kořeny v syrové podobě blues hovoří naplno o problémech jako je vražda, bezdomovectví, tyranie a bezpráví. "Moje písně možná mají temné stránky, já sám ale nejsem nijak zvlášť nešťastný člověk," říká umělec, kterého respektovaný časopis Guitar Player označil za nejvýznamnějšího bluesového umělce naší doby.
Otis Mark Taylor se narodil v Chicagu v roce 1948. Poté, co byl jeho strýc zastřelen, se rodina přestěhovala do Denveru, kde se mladíkův zájem o blues dále rozvíjel. Oba jeho rodiče byli velikými hudebními fanoušky: "Byl jsem vychován ve společnosti jazzových hudebníků,“ líčí Taylor. „Můj táta pracoval pro železnici a znal hodně jazzových muzikantů. Byl socialista a opravdový bebopper." Mladý Otis trávil hodně času ve folklorním centru v Denveru, kde si také koupil svůj první nástroj, banjo, na které je dnes považován za největšího virtuosa v bluesovém stylu. V patnácti letech založil svou první kapelu, to už hrál i na kytaru a harmoniku. Dalších několik kapel následovalo až do roku 1977, kdy se Taylor rozhodl dát si od hudby na čas klid. Během této přestávky si zařídil úspěšný podnik jako obchodník se starožitnostmi a také začal trénovat amatérský cyklistický tým. K muzice se vrátil a skutečnou slavnou a rpofesionální dráhu nastoupil až v roce 1995 vrátil k hudbě. O dva roky později vydal album Blue Eyed Monster, které přitáhlo pozornost bluesového světa a znamenalo objev tohoto mimořádně nadaného a tvůrčího zpěváka a skladatele. Hudbu na této i dalších raných deskách kritici nejčastěji přirovnávali k nahrávkám Johna Lee Hookera, ve kterých převládají až minimalistické hudební prostředky ve prospěch velkého emocionálního nápřehu.
Albem White African (2001) byli posluchači doslova uchváceni. Jedná se o Taylorovu nejupřímnější osobní výpověď o zkušenostech Afroameričanů. Vylíčil lynčování svého praděda i smrt svého strýce. Jeho texty začaly reflektovat brutalitu, odhalovanou v dějinách vztahů mezi rasami a sociální nespravedlnosti. S tímto albem Taylor nastoupil zcela novou tvůrčí cestu. Získal za něj čtyři nominace na W.C . Handy Award (jakási bluesová obdoba cen Grammy, dnes přejmenovaná na Blues Music Award) a vyhrál ocenění pro nejlepší debut nového umělce.
Od roku 2003 začal Taylor vydávat alba na jednom z nejrenomovanějších bluesových labelů Telarc. Albem Truth Is Not Fiction boural konvence téměř psychedelickou, cestou, a propracoval se ke zvuku, který sám popisuje jako "trance blues". Kritici časopisu Downbeat jej zvolili bluesovým album roku.
Na dalších deskách svůj prokomponovaný a vždy velmi originální sound, který šel vždy ruku v ruce s vysokou výpovědní hodnotou textů, dále propracovával, a to jak za spolupráce svojí stálé kapely, jejíž členkou se stala (dnes na sólové dráze působící) TAylorova dcera, zpěvačka a basistka Cassie, tak řada velmi zajímavých hostů, zejména bluesrockový kytarista Gary Moore a japonská avantgardní jazzová klavíristka Hiromi Uehara.
Na zatím posledním albu My WOrld Is Gone Taylor (2012) přestavěl kapelu, zhutnil styl, začal spolupracovat s indiánským kytaristou a zpěvákem Matem Nanjim a zejména s fenomenální houslistkou Anne Harris. Jejich vystoupení na největším polském bluesovém festivalu Rawa v Katovicích bylo naprostou hudební smrští a velkou show, která jednoznačně zastínila všechny zbývající hvězdy ročníku. Právě tento fantastický koncert povzbudil dramaturgii BLUES ALIVE k myšlence udělat z Otise Taylora hlavní hvězdu letosního festivalu.
homepage

 

Mike Zito & Samantha Fish & The Wheel /USA/
Jeden z nejuznávanějších amerických bluesových kytaristů střední generace Mike Zito se narodil v roce 1970 v St. Louis, hudbě se věnval odmalička a už jako teenager vystupoval v lokálních klubech státu Missouri. Na globální scénu vstoupil skutečně výrazně. Album Today produkoval slavný David Z (dlouholetý spolupracovník Prince, Buddyho Guye, Kennyho Waynea Shepherda a dalších slavných hvězd) a postavil mu kapelu ze známých profíků z doprovodných kapel Bonnie Raitt, Toma Pettyho, Taj Mahala či B.B. Kinga. Za titulní píseň následující desky Pearl River, zaměřené na neworleanský bluesový sound, získal Mike Zito Blues Music Award za rok 2010. Třetí deska Greyhound byla na tutéž cenu nominována v bluesrockové kategorii o rok později. Na svoje evropské turné jako zvláštního hosta přiváží vynikající kytaristku a vyhlášenou krasavici Samanthu Fish, které produkoval nové album Black Wind Howlin'.
homepage

 

The Cyborgs /Itálie/
Zástupce italského blues jsme ještě na BLUES ALIVE neměli příležitost přivítat. A dvojice The Cyborgs bude skutečně exkluzivním vyslancem a nepochybně vzbudí velký zájem. S robotickou image totiž dvojice bubeníka a kytaristy hraje patrně to nejtvrdší a nejsyrovější blues letošního ročníku. Takové, jaké se hrávalo na přelomu 80. a 90. let v mississippských pajzlech, takové, kterým udělalo díru do světa vydavatelství Fat Possum, takové, které stálo u kořenů takových kapel jako The Black Keys, 20 Miles nebo konec konců i White Stripes. Blues s takovou energií a nápřahem, že po jeho poslechu pochvalně mručel i Iggy Pop a stejně jako před ním Jeff Beck nebo Eric Sardinas si je pozval jako hosty své koncertní show.
homepage

 

Georg Schroeter & Marc Breitfelder Trio /GER/
Na prvních ročnících BLUES ALIVE jsme průběžně mapovali německou bluesovou scénu, v posledních letech ale její zástupci na programu festivlu chyběli. Letos tuto absenci vynahradí tento soubor, který patří v našem bezprostředním západním sousedství k nejvýše oceňovaným. A to dokonce i na americké scéně: v respektované soutěži International Blues Challenge v Memphisu získali v roce 2011 pianista a zpěvák Georg Schroeter s harmonikářem Markem Breitfelderem první cenu, čímž se stali vůbec prvními Evropany, kteří na toto prestižní ocenění za jeho sedmadvacetiletou historii dosáhli. Jejich hudba je explozivní směsí blues, rhythm and blues, rock'n'rollu a boogie woogie, zahranou skutečnými mistry svých instrumentů.
homepage

 

Bluesraiders /SK/
Řekne-li se, že kapelníkem této slovenské kapely je baskytarista Ján Litecký-Šveda Jr., každému bluesovému fanouškovi musí být jasné, že tady jsme na dobré stopě a že jablko nepadlo daleko od stromu. Mladá kapela začínala na bluesových standardech, dnes v jejím repertoáru vysoce převládají vlastní skladby, ve kterých se blues potkává s dalšími vlivy, alternativou, reggae, ska, ale především funkem. V roce 2010 byli Bluesraiders vyhlášeni Slovenskou bluesovou společností Objevem roku a jejich nahrávky byly zařazeny na kompilační album Bluesová spoločnosť 7. Vítězství v loňském BLUES APERITIVU bylo dalším krokem na cestě Bluesraiders na (česko)slovenskou bluesovou špičku.
homepage

 

Joanna Knitter Blues & Folk Connection /PL/
Kapela z Gdyně vznikla z popudu vynikající zpěvačky Joanny Knitter a bubeníka Piotra Gory se zaměřením na tradiční americkou lidovou hudbu, která v sobě snoubí folk a blues. Obklopili se skvělými hudebníky a výsledkem je velmi originální zvuk souboru kladoucí důraz na typický rys tohoto žánru – na přímočarost a krystalickou průhlednost. Kapela se mimo jiné umístila v polské anketě Blues Top jako Skupina roku na 4. místě, Joanna, jako Zpěvačka roku na 2. místě a s poslední deskou Cruel, Cruel World na 3. místě v kategorii Album roku. Mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU zaujala naprosto profesionálním výkonem a doslova světovým soundem.
homepage

 

ve spolupráci s Rádiem Dixie

homepage

 

Moonshine Howlers /CZ/
Zatímco ve Spojených státech i v některých evropských zemích doslova zuří trend současné country, přitvrzené rockovou energií a punkovým obrazoborectvím, Česko jako by zůstávalo zatím stranou. Prakticky jedinou výraznější představitelkou tohoto mimořádně odvazového stylu je právě kapela Moonshine Howlers. Jedná se o superkapelu, složenou ze členů rockabillyových souborů jako The Rocket Dogz, Queens Of Everything, Carlos And His Coyotes nebo Twisted Rod, k nimž se připojil americký zpěvák Brian Evans původně z Pensylvánie. "Nahrávka se nese v country duchu, ale punkáčská povaha všech zúčastněných je cítit z každého tónu a proto skladby pěkně odsýpají a neflákají se na místě," napsal jeden z recenzentů o jejich loňském debutu Hymns of Sin and Salvation.
homepage

 

Sarah And The Adams /CZ/
Zpěvačka a pianistka Šárka Adámková za doprovodu výjimečné kapely vydala v roce 2011 své debutové album, za které si díky své hře na klavír, sametovému zpěvu a repertoáru, pohybujícím se žánrově mezi folkem, jazzem a country získala označení "česká Norah Jones". Nyní představuje druhou, ještě zralejší studiovou desku. Členy kapely jsou prvotřídní čeští a slovenští muzikanti, pohybující se mezi žánry a spolupracující s řadou vynikajících postav naší scény, např. kytarista a vůbec hráč snad na všechny existující strunné nástroje Josef Štěpánek (mj. Wabi a Ďáblovo stádo nebo Gumbo Ondřeje Konráda) nebo basista Rasťo Uhrák (několik jazzových i rockových sestav, ale třeba i Alo Trio Vlastáimila Třešňáka).
homepage

 

Suzie Stapleton /Austrálie/, Sarah & The Adams /CZ/ , Moonshine Howlers /CZ/
Jedna z největších nadějí australské písničkářské scény. Písně Suzie Stapleton odkazují k hluboce zakořeněné tradici australského rocku (Dirty Three, Beasts of Bourbon nebo třeba The Triffids), jsou vzdušné a doširoka otevřené. Posluchače polapí, aby ho po pár minutách vypustily, změněného napořád. Suzie svým hlasem vábí a dojímá, jednou je rozpustile lascivní, jindy zase teskně zasmušilá, její projev v sobě skrývá velkou dávku emocí, které dokonale doprovází nervní a působivá kytarová hra. Nebojí se křičet, když je to na místě, jindy zase ztiší na dřeň, nechává se vést potřebami jednotlivých písní, náladou a okolnostmi. Vloni velmi zaujala na festivalu Colours of Ostrava, letos hodlá potvrdit předpoklad, že se její hudba skvěle hodí i na bluesový festival.
homepage

 

Foyer Domu kultury – zahájí Jan Galach Band /PL/

 

Pivnice Holba – zahájí Electric Lady /CZ/

 

John Németh /USA/
Osmatřicetiletý vynikající harmonikář a zpěvák John Németh patří k první lize střední generace hudebníků, vycházejících z bluesové tradice, kteří do svého hudebního slovníku přijali i výrazné soulové prvky. V loňském roce zaznamenal hned pět nominací na Blues Music Awards a tak přišla pravá chvíle jej představit poprvé v Česku - a kde jinde než zkušenému a fajnšmekrovskému publiku BLUES ALIVE.
Na profesionální hudební scéně se John Németh objevil na samém prahu nového tisíciletí. Hrál v doprovodné kapele jumpbluesového kytaristy a zpěváka Juniora Watsona a zároveň šéfoval vlastní kapele The Jacks, se kterou vydal vlastním nákladem své první album. V letech 2005 a 2006 byl členem doprovodné kapely vynikajícího kytaristy, známého z lońského BlUES ALIVE, Ansona Funderburgha. Roku 2006 získal na tři alba kontrakt s významným bluesovým labelem Blind Pig. Desky Magic Touch, Love Me Tonight a Name the Day! jej etablovaly mezi bluesovou špičku, čehož si všiml i veterán Elvin Bishop a pozval jej k natáčení svého titulu The Blues Roles On, jenž byl nominován na cenu Grammy za rok 2008. Roku 2012 vydal John Németh dvě živá alba, rozdělená žánrově: Blues Live a Soul Live. Zatím poslední položkou jeho diskografie je Memphis Grease z letošního roku.
homepage

 

Thorbjørn Risager & The Black Tornado /Norsko/
Dánský zpěvák Thorbjorn Risager je patrně největší skandinávskou bluesovou hvězdou současnosti. S hudbou si začal pletky už od dětství, ve 12 letech hrál na saxofon a kytaru, zamiloval si B.B. Kinga a Raye Charlese a o jeho dráze bylo rozhodnuto. Vystudoval sice učitelství a této profesi se i krátce věnoval, zároveň ale vystudoval kodaňskou konzervatoř, která jeho hudebním znalostem dala řád. V čele vlastní kapely zahájil kariéru v roce 2003. Risager natočil několik alb pouze pod svým jménem. To poslední, na proslulé značce Ruf, už bylo pod celým názvem Thorbjorn Risager & The Black Tornado, což svědčí o větším důrazu na kapelový zvuk sedmičlenného souboru, sestaveného převážně z norských hudebníků. V jejich velmi energickém projevu, kde údernost rytmiky posiluje i dechová sekce, najdeme nejen prvky blues a rhythm and blues, ale také gospelu, soulu a funku.
homepage

 

Black River Bluesman & Bad Mood Hudson /Finsko/
Kytarista a zpěvák Jukka Juhola, říkající si The Black River Bluesman, sjezdil se svými podomácku vyrobenými kytarami půl světa, s úspěchem koncertoval i v pravlasti bluesové hmuziky v Mississippi. Odtud také pochází jeho hlavní inspirace v mimořádně propojeném duu s bubeníkem Andym Bad Mood Hudsonem. Zahrají na strunu zejména obdivovatelům takových mistrů jako byli R.L. Burnside nebo někdejší host BLUES ALIVE T-Model Ford, tedy těch nejsyrovějších a nejtvrdších bluesových hráčů konce minulého století. Zároveň se dvojice nezříká možnosti tyto kořenné vlivy přetavovat v součssnější zvuk, tak, jako to dělají třeba dnes v USA velmi oblíbení The Black Keys, Jack White nebo praotec všech (nejen) bluesových experimentátorů Tom Waits.
homepage

 

Bill Barrett & Ryan Donohue /USA/
Původně kalifornský hudebník a zpěvák Bill Barrett je jeden z nejlepších světových hráčů na foukací harmoniku. Během třicetileté kariéry vystupoval a nahrával s mnoha světoznámými umělci i orchestry, například s Los Angeles Philharmonic, The Kronos Quartet nebo Natalie Merchant, v poslední době se často objevuje po boku kytaristy Marca Forda z Black Crowes nebo světoznámého bubeníka Stephena Hodgese ve skupině The Neptune Blues Club. V České republice byl několikrát jako člen newyorských Hazmat Modine a vystupoval zde také již nekolikrát v duu s kytaristou Ryanem Donohue.

Kytarista Ryan Donohue vystupuje po celé Severní Americe i Evropě. Byl jedním z klíčových hráčů slavné neworleanské Frenchmen Street. Působil jako sólový umělec, v klubech tu hrával s hvězdami jako Huey Lewis and the News, Bo Diddley a The Neville Brothers. V posledních měsících hrál například se Stevie Gurrem, Philem Alvinem nebo Tonyou Watts. Evropu procestoval mnohokrát jako člen The Crazy Hambones, často účinkuje i v různých uskupeních s německými či maďarskými bluesmany.


homepage

 

Electric Lady /CZ/
Plzeňská zpěvačka a kytaristka Tereza Hrubanová si začala dělat jméno s kapelou Rubiano, s níž vydala i svoje první, kritikou velmi dobře přijaté album. Krátce před vystoupením na loňském BLUES APERITIVU kapelu personálně obměnila a pod novým názvem předvedla šumperskému publiku šťavnatý moderní bluesrock, postavený na vlastní písničkové tvorbě a hlavně ve výborném instrumentálním i pěveckém provedení. V létě pak strávila několik měsíců ve Spojených státech, dokonce v jednom z tamních hlavních hudebních center New Orleans, kde v klubech i na ulicích jamovala s muzikanty všech žánrů a vychodila tak pomyslnou "školu praxe". Takto zocelena přijela na loňské BLUES ALIVE do Šumperka znovu, a opět ukázala, že ani v Česku nemusí být elektrická kytara nutně jen doménou mužů. Bylo logické, že po úspěšném vystoupení ve foyer následovalo pozvání k vystoupení na hlavní scéně letošního ročníku. Vrací se po říjnovém natáčení nového alba v USA a jako autorizovaná hráčka nejvýznamnějšího výrobce elektrických kytar na světě, firmy Fender. Což o jejích hráčských kvalitách jistě mnoho vypovídá.
homepage

 

Jan Galach Band /PL/
vítěz letošního BLUES APERITIVU patří mezi nejvýznamnější polské hudebníky současnosti. Fenomenální houslista se začal o bluesovou hudbu zajímat už ve svých patnácti letech, prošl několika rockovými i bluesrockovými kapelami, současný Jan Galach Band, jehož ozdobou je zpěvačka Karolina Cygonek, založil v roce 2010. Čisté blues je v jeho projevu spojeno v originální směs s dalšími žánry, kapela umí spustit tvrdě a syrově, stejně jako křehce a sofistikovaně. Jan Galach se od roku 2006 pravidelně každoročně objevuje na předních pozicích instrumentálních kategorií výročních anket časopisu Twój Blues, v roce 2012 byl jmenován polským Instrumentalistou roku.
homepage

 

Phil Shoenfelt & David Babka /GB,CZ/
V Praze už léta žijícího britského rockera Phila Shöenfelta samozřejmě zná každý, kdo se jen trochu zajímá, co se na domácí scéně děje. V kontextu Blues Alive připomeňme, že zde poprvé vystoupil v roce 2003 jako člen mezinárodní kapely Fatal Shore, která zaslouženě sklidila velký ohlas, a podruhé ve dvojici s houslistou Pavlem Cinglem o tři roky později. Nyní po osmi letech přijíždí s téměř zcela novým projektem, ve dvojici s hráčem na kytaru a jedním z největších českých specialistů na pedal steel kytaru Davidem Babkou, který je současně členem Shoenfeltovy rockové sestavy Southern Cross.

homepage

 

Jimmy Bozeman & Lazy Pigs /USA/
Americký písničkář pochází z malého města Lake Charles v Louisianě. V této oblasti se odpradávna střetávalo mnoho hudebních žánrů. Černošské blues, zydeco, cajun, country, hillbilly, western-swing a další. Hudba Jimmyho Bozemana je všemi těmito žánry výrazně ovlivněna. Na cestě za hudbou procestoval spoustu míst: z Louisiany do Texasu a přes Mexiko a Řecko až do Prahy, kde se v r. 1991 usadil. S kapelami The Lazy Pigs a Band of Jakeys natočil již sedm alb. Původní mezinárodní složení jeho doprovodné skupiny The Lazy Pigs se před několika lety vyprofilovalo ryze z českých hudebníků, mimo jiné významných doprovodných hráčů, jejichž hudební talent oceňují mnohé hvězdy domácí countryové, folkové a jazzové hudby.
homepage

 

Jamie Marshall´s Amplified Acoustic Band /GB/
Předtím, než odjel do ČR, více než 20 let působil na londýnské hudební scéně. Živě hrál s takovými osobnostmi jako jsou Don McLean, The Blues Band, Paul Young nebo opravdová britská bluesová legenda Long John Baldry. Nahrával v mnoha různých studiích včetně jednoho z nejslavnějších Abbey Road Studios. V České republice se pravidelně objevuje na mnoha festivalech, hraje v klubech, spolupracoval mj. s Vlastou Redlem, v současné době pravidelně hraje s první dámou české country Věrou Martinovou. Vlastní písničky převážně bluesového ražení tento vynikající kytarista a zajímavý zpěvák prezentuje právě s kapelou, s níž přijíždí koncertovat do Šumperka.
homepage

 

Tématické odpoledne:
Každoroční Tematické odpoledne má dva cíle. Jednak představit jedním tématem propojenou výseč hudební scény jako celek, jednak nechat návštěvníky BLUES ALIVE odpočinout od převážně čistého bluesového projevu a nabídnout hudbu, která má sice nepochybné bluesové kořeny a souvislosti, ale její výraz tak či onak základní škatulku přesahuje. Tématem letošního sobotního odpoledne jsou "cizinci v Česku", tedy vystoupení zahraničních hudebníků, kteří u nás už před lety zakotvili, stali se de facto součástí domácí scény a pracují s českými hudebníky.

 

Scénář a režie : Bratři Coenové, USA, VB, Francie , 2013

 

Film V nitru Llewyna Davise
Scénář a režie : Bratři Coenové, USA, VB, Francie , 2013
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. Předobrazem hlavní postavy se stal známý písničkář Dave Van Ronk (1936–2002), spolu s Bobem Dylanem jeden z protagonistů folkového hnutí raných 60. let. Hudební produkci filmu měl na starosti muž nad jiné povolaný T Bone Burnett.
homepage

 

Afterparty – Pivnice Holba - Hoochie Coochie Band /CZ/
Brněnská čtveřice patří takřka k živému inventáři BLUES ALIVE. Kromě oficiálních vstoupení na několika ročnících festivalu Hoochie Coochie Band absolvoval - neboť jeho členové takřka každoročně jezdí do Šumperka i jako diváci - nespočet nočních jamů na různých místech místa konání, od těch oficiálních v Domě kultury, až po městskou pěší zónu či různé bary. Hoochie Coochie Band se věnuje autentické interpretaci blues na přechodu mezi venkovskou akustickou a městskou elektrickou podobou, i vlastní tvorbě na této bázi. V osobě Jana Švihálka má mimořádně charismatického frontmana, jemuž jistí záda muzikanti, patřící ve svém žánru u nás k absolutní špičce. Každé vystoupení Hoochie Coochie Bandu se obvykle zvrhne v nehraný bluesový mejdan se vším, co k tomu patří, a nejinak tomu jistě bude i na afterparty zahajovacího večera BLUES ALIVE.

 

Marcel Flemr Band /CZ, I/ a hosté:
V čele kapely, sestavené speciálně pro tuto příležitost, stojí bravurní kytarista a zpěvák Marcel Flemr. S hudbou začal už jako teenager a nebyl daleko od věku "zázračného dítěte", když se svou první kapelou Buddy Wonders zvítězil v šumperské vyhledávací soutěži Blues Aperitiv. Postupem času se vypracoval v ojedinělou osobnost, v jejíž hře slyšíme dědictví klasických bluesových hráčů na elektrickou kytaru, jako jsou T-Bone Walker, Freddie King, Albert Collins, Lowell Fullson nebo Hubert Sumlin, i modernistů typu Roberta Craye či Buddyho Guye. Jejich vlivu ale Flemr vždy dodává osobitý výraz a styl. Jako hoté jeho kapely v úvodním bloku večera vystoupí v Česku v posledních letech činná americká zpěvačka Kaia Brown, evropsky proslulý slovenský hráč na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka a frontman Hoochie Coochie Bandu, zpěvák a kytarista Jan Švihálek.
homepage

 

Big Bill Morganfield /USA/
Narodil se v roce 1956 a až do smrti Muddyho Waterse v podstatě nedržel kytaru v ruce, živil se jako učitel. Se svým otcem se vídal jen zřídka. Vydal se za ním mimo jiné v roce 1980, tři roky před jeho smrtí. "Potřeboval jsem strašně moc vidět svého tátu tváří v tvář," svěřil se Bill na svých internetových stránkách. Dostal se k němu přes ochranku, ten jej obejmul, chvíli si spolu promluvili, pak Muddy odehrál koncert, po něm se znovu objali a to bylo naposledy, co se setkali. Potom si už jenom telefonovali. "Nebyl jsem fanoušek blues, ale to, co jsem ten večer viděl a slyšel, uvnitř mě zasadilo semínko,“ pokračuje Big Bill. Po Muddyho smrti v Billovi zasazené semínko vyrostlo. Ten večer, kdy přijel do klubu za Muddym, se totiž potkal se všemi, co hráli v tátově kapele: Pinetopem Perkinsem, Williem "Big Eye" Smithem a hlavně bílým kytaristou Bobem Margolinem. Ten se nakonec stal i producentem jeho první desky Rising Son. Bill se na ni chystal celých šest let. Vyšla v roce 1999 a hned rok poté za ni dostal významnou bluesovou cenu W.C. Handyho. Právě díky Margolinovi se ve studiu sešla vlastně celá Muddyho kapela: Pinetop Perkins, Willie Smith, na harmoniku hrál Paul Oscher a na kytaru Margolin. Big Bill od té doby natočil nejen další alba, objevil se také na řadě bluesových kompilací. Například na desce poct chicagskému bluesovému králi Muddy Waters: King Of The Blues. Tady si zahrál patrně nejslavnější písničku z otcova repertoáru Hoochie Coochie Man.
homepage

 

Mud Morganfield /USA/
Nejstarší ze synů Muddyho Waterse se narodil pod jménem Larry v roce 1954, jeho matkou byla Mldred Williamsová, se kterou se Muddy Waters rozvedl, když synovi bylo osm let. Ten zůstal v Chicagu pod matčiným výchovným dohledem a otec jej pouze navštěvoval. Vyrůstal podle svých slov v divoké čtvrti, de facto na ulici, obklopen zločinem, drogami a alkoholem, což jej zocelilo a vytvořilo základ pro jeho bluesový postoj k životu. Dlouho netoužil stát se profesionálním hudebníkem, teprve po otcově smrti v roce 1983, kdy se živil jako řidič, se mu začaly vracet sny o Watersových koncertech a ty jej přiměly k nastoupení zpěvácké dráhy. Debutoval nicméně až v roce 2008 albem Fall Waters Fall, které násleoval o čtyři roky později titul Son Of A Seventh Son. Mud Morganfield vždy rád interpretoval písně z otcova repertoáru, které doplňoval vlastními kousky. Letošní, vysoko hodnocené album For Pops: A Tribute To Muddy Waters, je, jak sám název napovídá, složeno výhradně z písniček Muddyho Waterse, nahraných v ortodoxním a veslmi působivém duchu, kde zpěvákovi vynikajícího partnera dělá fenomenální foukačkář Kim Wilson. Právě na tomto albu slyšíme, jak blízko otcově projevu je zpěv Muda Morganfielda, včetně hlasového zabarvení. Iluze je takřka dokonalá.
homepage

 

Pocta Muddymu Watersovi:
Úvodní večer letošního BLUES ALIVE bude věnován připomínce jedné z vůbec nejdůležitějších osobností žánru, kytaristovi, zpěvákovi a autorovi Muddymu Watersovi (1913-1983). Celý bluesový svět si sté výročí jeho narození připomínal vloni a náš festival si tohoto otce moderního chicagského blues připomíná, byť s mírným zpožděním, také.
Muddy Waters patří k nemnoha skutečným gigantům, jak interpretačně, kdy ve své kapele odchoval dlouhou řadu významných bluesových sólistů, tak jako hitmaker. Ať už svoje nejslavnější písně napsal sám nebo jeho dlouholetý dvorní skladatel a producent Willie Dixon, je mezi nimi tolik skutečných monstrhitů, že vystačí na celý večer. Hoochie Coochie Man, Mannish Boy, Rolling Stone, I Got My Mojo Working, I´m Ready, Baby Please Don´t Go, Going Down Slow, I Just Want To Make Love To You... to jsou jen některé z nich. Jsou slavné nejen v jeho „vzorovém“ podání (resp. z mnoha podání, protože řadu z nich hrál a nahrával po celý život s různými sestavami kapel), ale i ze stovek, možná tisíců coververzí. Což je základní předpoklad, abychom je mohli zařadit do zlaté pokladnice takzvaných bluesových standardů. A kdybychom udělali teoretickou soupisku všech bluesových standardů světa, můžete vzít jed na to, že Muddy Waters by byl zastoupen nejčastěji.
Večer Pocta Muddymu Watersovi je koncipován jako velká show tradičního elektrického blues, ve které budou ke slyšení jak Watersovy klasické písně, tak skladby, které jsou jeho tvorbou inspirovány nebo vycházejí z hudebního modelu, který uvedl v život. Úvod večera bude patřit pro tento případ speciálně sestavené kapele českého kytaristy Marcela Flemra a hosty, táž kapela pak doprovodí dva hudebně činné a světově proslulé Watersovy syny. Afterparty se pak zhostí brněnský Hoochie Coochie Band, pro který je tradiční elektrické blues chicagského modelu základním vyjadřovacím prostředkem.

 

Marcel Flemr Band /CZ/

 

Theme afternoon
.

 

Film last Waltz režie Martin Scorsese (USA, 1978)
Scorseseho záznam rozlučkového koncertu kapely The Band, která proslula nejen vlastní tvorbou, ale i úzkou spoluprací s Bobem Dylanem, a z jejíž dílny pochází řada hitů, přebíraných muzikanty po celém světě (u nás třeba Petrem Kalandrou), bývá mnohými odborníky považován za nejlepší hudební film, jaký byl kdy natočen. Vztahuje se k němu řada historek, popisujících atmosféru v koncertním zákulisí, které dokládají, že odvázaný životní styl, nastartovaný v 60. letech, byl mnohým účastníkům blízký i v následující dekádě. Na plátně za doprovodu The Bandu uvidíme široké spektrum slavných bluesových i rockových a folkových muzikantů, od Muddyho Waterse, Dr. Johna či Paula Butterfielda přes Neila Younga, Joni Mitchell, Erika Claptona a Ringa Starra, až samozřejmě po finále v režii Boba Dylana.

 

Jana Štromská a Diana Winklerová (CZ)
Jana Štromská je jedním z největších současných objevů mezi písničkářkami. A ze všech, které jsou momentálně na scéně, má bez jakýchkoli pochyb nejblíže k bluesovému stylu. Její hraní na elektrickou kytaru je příval emocí a energie, stejně jako drsný zpěv. Umí ale i ubrat směrem k civilnímu lyrismu. Zcela specifického zabarvení jejímu projevu dodává její obvyklá „parťačka“ Diana Winklerová, která Janin eruptivní projev dobarvuje a svým způsobem vyrovnává velmi citlivou hrou na hoboj a příčnou flétnu. Takto instrumentálně obsazené duo patrně nemá konkurenci ve světové hudbě en block a v blues dvojnásob. Černý kůň letošního BLUES ALIVE!

 

Tématické odpoledne: Blues s netradičními nástroji
Koncept letošního Tematického odpoledne vznikl při zamyšlení dramaturgie BLUES ALIVE nad tím, že dlouhá léta se až na řídké výjimky objevuje na pódiu festivalu prakticky shodný instrumentář. Přitom bluesová nebo blues ovlivněná hudba se přece dá hrát i na jiné nástroje než kytary, foukací harmoniky, klávesové a běžné rytmické nástroje.

 

Limboski (PL)

 

Foyer DK - Bluesraiders (SK)
Řekne-li se, že kapelníkem této slovenské kapely je baskytarista Ján Litecký-Šveda Jr., každému bluesovému fanouškovi musí být jasné, že tady jsme na dobré stopě a že jablko nepadlo daleko od stromu. Mladá kapela začínala na bluesových standardech, dnes v jejím repertoáru vysoce převládají vlastní skladby, ve kterých se blues potkává s dalšími vlivy, alternativou, reggae, ska, ale především funkem. V roce 2010 byli Bluesraiders vyhlášeni Slovenskou bluesovou společností Objevem roku a jejich nahrávky byly zařazeny na kompilační album Bluesová spoločnosť 7. Vítězství v letošním BLUES APERITIVU tedy je dalším krokem na cestě Bluesraiders na (česko)slovenskou bluesovou špičku.
homepage

 

Pivnice Holba - Jerguš Oravec (SK)
V dětství dělil mladý trenčínský rodák Jerguš Oravec (1989) svoje zájmy mezi sport a hudbu. Začínal s klavírem a kytaru objevil ve třinácti, jeho první láskou byli Led Zeppelin. První kapelu pojmenoval Next Page, která se po stylových i personálních proměnách ustálila na bluesovém žánru. V jeho rytmu také hrálo DVD Just One Night, vydané v roce 2010. Zároveň se ale věnoval i akustickému hraní, kde vlastní písničky prokládal standardy Roberta Johnsona, Big Billa Broonzyho nebo Muddyho Waterse. V roce 2011 se – prý „s vidinou napojení na šikovného hudebního producenta“ – zúčastnil televizní soutěže Česko-Slovenská SuperStar. I když nevyhrál, dostal se do TOP 16, což mu získalo i přízeň posluchačů, kteří by jej v klubech těžko hledali. Se svým současným triem míchá bluesové kořeny s popem, funky, soulem i kapkou jazzu, a to tak lehce, že se mu začalo přezdívat „slovenský John Mayer“. Mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU přesvědčil o tom, že právě on je jedním z kandidátů na postup na BLUES ALIVE, hned po prvních tónech.
homepage

 

Kill The Dandies (CZ)
Kill The Dandies! hrají odvázaný zvukový koktejl šedesátkovského garážového rocku s výraznými výpady varhan a divokými kytarovými žahanci. Jejich inspirace jde zatraceně hluboko; od psychotického rock’n’rollu The Cramps, lascivních balad Lee Hazlewooda, neochočené surovosti The Velvet Underground až k pověstným stěnám zvuku Phila Spectora a psychedelickým náladám šedesátých let. Možná proto zní Kill The Dandies! tak sladce a nebezpečně zároveň. Očekávaný debut s názvem I Saw White Fields vyšel na podzim 2010 na jejich vlastním labelu Drug Me Records, celosvětově pak na značce Blass Musik/ Freibank v distribuci Pale Music Int. Druhé album s názvem Those Who Hold The Flame vzniklo v létě roku 2011 již v současné sestavě, opět ve spolupráci s legendárním holandským zvukařem Bertem Nevenem který je mimo jiné dobře znám i díky dlouholeté spolupráci se skupinou Killing Joke a předloni se na BLUES ALIVE představil v roli bubeníka kapely The Spermbankers. Kill The Dandies! během svojí kariéry odehráli mnoho koncertů v Anglii, Německu, Itálii, Švýcarsku, Maďarsku a v dalších zemích. Na jaře 2013 vyšlo ve spolupráci s časopisem Full Moon magazine eponymní minialbum, které obsahuje dvě novinky, dvě coververze a také dva remixy. Jeden má na svědomí Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten, Crime and The City Solution) a druhý berlínský producent a umělec Steve Morell. Na podzim 2013 chystají Kill The Dandies! vydání dalšího alba.
homepage

 

Tex Napalm and Dimi Dero (DE, FRA)
Francouzský hudebník Dimi Dero spolupracuje s mnoha hudebníky, jen namátkou zmiňme Warrena Ellise, Micka Harveyho (oba dlouhá léta spolupracovali s Nickem Cavem) nebo německé rockové veterány jako jsou Tex Napalm nebo Mark Steiner, často také jezdí kvůli nahrávání a koncertování do Austrálie, jeho stopu můžeme najít u mnoha tamních populárních skupin jako jsou The Drones, The Kill Devil Hills nebo Burn In Hell. V současné době je ale jeho hlavním projektem skupina Tulla Larsen, kde kromě něj účinkují hned čtyři šarmantní dámy. Jméno neméně šarmantní dámy si vetkli do názvu kapely; Tulla Larsen byla partnerkou a fatální můzou norského malíře Edvarda Muncha, na svou dobu velice odvážná liberální volnomyšlenkářka. Podobně fatální bude jistě i dopad koncertu skupiny Tulla Larsen, která ve své hudbě spojuje temné blues, extravagantní šanson a ve Francii silně zakořeněnou kabaretiérskou tradici. Uhrančivá zpěvačka Sophie Perez může leckomu připomenout PJ Harvey nebo Juliette Greco, její hluboce procítěný projev dodává písním skupiny ohromný přesah. Tento dojem jenom umocňuje neobvyklé nástrojové obsazení skupiny, které odkazuje na klasické vzdělání všech zůčastněných. Zpěvačku doprovází další trojice dam, které obsluhují piano, violu a violoncello; zpoza bicí soupravy na vše dohlíží právě Dimi Dero. Tulla Larsen vydali svoje první album na sklonku loňského roku a momentálně jsou žhavým hitem umělecké scény v Paříži. Vystoupení na letošním ročníku BLUES ALIVE v šumperském H-Clubu bude součástí jejich vůbec prvního evropského turné.
homepage

 

Michal Müller (CZ)
Je to už neuvěřitelných čtrnáct let, ale pamětníci si jistě nemohou nevzpomenout na „haló“, které na čtvrtém ročníku BLUES ALIVE způsobil tenhle nenápadný muž, sedící na pódiu s citerou, nástrojem typickým spíš pro rakousko-uherské salony než zaplivané bluesové pajzly. Prsty se mu rozbíhaly po mnoha strunách a kouzlily tóny, ve kterých nebylo lze neslyšet bluesovou a rockovou inspiraci, nemluvě o jeho vynikajícím zpěvu. A co teprve, když došlo na originálně zpracované klasické standardy, známé každému! Michal Müller se po letech vrací na BLUES ALIVE, poučen lety nejrůznějších spoluprací (například v triu Njorek s cellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a kytaristou Stanislavem Barkem) a jeho blok bude bezpochyby jedním z nejočekávanějších na celém festivalu.
homepage

 
Broken Harp (CZ)

Broken Harp (CZ)
Broken Harp provozuje především venkovská blues, ragy, balady a spirituály. Akcentem na evropské kořeny podle svých slov „vrací úder afrošovinismu současné bluesové scény“. Funguje přibližně od roku 2003, kdy vznikl ze společných unplugged setkání Jana Sobotky, Břetislava Olivy a Hoochie Coochie Bandu, během let se v něm objevili i Ondřej Sobotka, Sixt Pokorny (A) a Andrew Cannawan (IRL). V nejrůznějších sestavách absolvoval Broken Harp Stringband mimo jiné festivaly v Radosticích, Valašský Špalíček, jimramovské Otevřeno či festival Ondřejov. V posledních letech byla foukací harmonika nahrazena výkonnějším tahacím nástrojem a strunné sekci nyní dominuje břesknější mandolína – s tímto bluesové muzice dílem vzdorujícím, dílem v ní nedoceněným instrumentářem se jádro bandu objeví letos v Šumperku.

 

Foyer DK - Electric Lady (CZ)
Plzeňská zpěvačka a kytaristka Tereza Hrubanová ski začala dělat jméno s kapelou Rubiano, s níž vydala i svoje první, kritikou velmi dobře přijaté album. Krátce před vystoupením na letošním BLUES APERITIVU kapelu personálně obměnila a pod novým názvem předvedla šumperskému publiku šťavnatý moderní bluesrock, postavený na vlastní písničkové tvorbě a hlavně ve výborném instrumentálním i pěveckém provedení. V létě pak strávila několik měsíců ve Spojených státech, dokonce v jednom z tamních hlavních hudebních center New Orleans, kde v klubech i na ulicích jamovala s muzikanty všech žánrů a vychodila tak pomyslnou „školu praxe“. Takto zocelena přijíždí do Šumperka znovu, aby ukázala, že ani v Česku nemusí být elektrická kytara nutně jen doménou mužů.
homepage

 

Pivnice Holba - Przytula a Kruk (PL)
Polská dvojice se zhlédla v předválečném akustickém blues v roce 2008. Od té doby sklízejí zpěvák a harmonikář Bartosz Przytuła se s hráčem na kytaru a dobro Tomaszem Krukem, čerstvě posíleni o bubeníka Macieje Kudlu, se svým repertoárem, ve kterém se slévá vlastní tvorba s klasickými převzatými songy klasiků, jeden úspěch za druhým. Jejich nahrávky si u polských recenzentů vysluhují velmi nadšené reakce a vyhrávají soutěže bluesových kapel včetně té nejprestižnější na katovickém Rawa Blues Festivalu. K jejich pozitivům kromě dokonalého zvládnutí stylu a samotného hudebního projevu patří i zjevná vzájemná propojenost protagonistů a – což už dnes v této hudbě není moc běžné – také nadhled a smysl pro humor. A právě kombinací všech těchto kvalit přesvědčili i porotu loňského šumperského BLUES APERITIVU, která jim přiřkla jednu z hlavních cen.
homepage

 

Orchester Ivana Tomoviča (SK)
Ačkoli název tohoto tělesa slibuje rozsáhlý ansámbl hudebníků, svoje spoluhráče má jeden z nejlepších slovenských kytaristů, známý především z kapely Bluesweiser, pod nohama a na dosah rukou v „kouzelných krabičkách“. Za pomoci dlouhé řady elektronických efektů je schopen zvuk své kytary modulovat a násobit do podoby celé kapely a výsledkem je alternativní projev, ve kterém ale nikdy nechybí hluboce ukotvený bluesový spodní proud. Nepominutelným partnerem Ivana Tomoviče i v tomto projektu je ovšem duše a frontman Blluesweiseru Juraj „Dura“ Turtev, který do Tomovičových instrumentálních eskapád čaruje svým hlasem, ve kterém nechybí ani exotická technika hrdelního zpěvu. Poetický rozměr tomuto originálnímu tělesu, jemuž nepochybně bude velmi slušet prostředí Klášterního kostela, dodávají texty nejen z dílny Juraje Turteva, ale také slovenské básnířky Judity Kaššovicové.
homepage

 

a další

 

Walter Wolfman Washington & The Roadmasters (USA)
"Když jsme byli někdy před asi sedmnácti lety se zakladatelkou BLUES ALIVE Petrou Matysovou na tehdy velkém a slavném drážďanském bluesovém festivalu, z vystoupení Waltera Wolfmana Washingtona jsme byli naprosto nadšeni. Tehdy jsme si říkali, jak by bylo skvělé, kdyby se ho někdy podařilo dostat s Česka - myslím, že to, že jednou zahraje právě na BLUES ALIVE, který tehdy měl po první skromném ročníku, ani jednoho z nás ani nenapadlo," vzpomíná na prastarý hudební zážitek dramaturg festivalu Ondřej Bezr. Pořadatelé BLUES ALIVE měli Waltera Wolfmana Washingtona (v jejich vnitřní hantýrce označovaného WWW) vlastně po celou dobu existence akce, doposud nikdy ale nebyly pro jeho příjezd podmínky, zejména pak časové. Teprve letos se podaří "odškrtnout" dlouholetý dluh.
Walter Wolfman Washington je živou legendou neworleanské muziky, v tomto velkém americkém hudebním centru se narodil v roce 1943 a zdejší hudební i společenská scéna si jej mimořádně považuje. Vloni ve zdejších prestižních cenách Big Easy Music Awards dostal cenu za celoživotní přínos a primátor New Orleans vyhlásil dokonce 30. duben každoročním Dnem Waltera Wolfmana Washingtona.
S hudbou začínal WWW už v teenagerských letech, kdy spolupracoval s vynikajícím zpěvákem Leem Dorseym a posléze i dnešní legendou neworleanského rhythm´n´blues Irmou Thoomas. V sedmdesátých letech na něj čekalo hlavní angažmá jeho života, totiž po boku mimořádně ctěného louisianského bluesového a jazzového zpěváka Johnnyho Adamse. Jako leader jeho kapely působil kytarista dvacet let, paralelně se ale už věnoval i sólové kariéře. Postupem času založil kapelu The Roadmasters, se kterou vytvořil svůj osobitý model hudebního mixu elektrického blues, neworleanského rhythm´n´blues a hlavně funky. Washingtonova hudba sahá hluboko ke kořenům a je přitom veskrze moderní, či lépe řečeno nadčasová. Nenechá žádnou nohu v klidu, ale zaměstná i ruce a hlavu. přes sílu svých groovů ale WWW nikdy nepodléhá pouhému "hraní pro hraní", podstatou jeho hudby vždy zůstává píseň jako taková - v tom navazuje na svého celoživotního učitele Johnnyho Adamse.
V osobě Waltera Wolfmana Washingtona přijíždí do Česka další legendární muzikant, který je i přes věk sedmdesáti let stále na vrcholu. Má "odžito", ale stále velkou chuť bavit a roztancovávat svoje fanoušky.

homepage

 

Rick Estrin & The Nightcats (USA)
Dámy a pánové, přijíždí Nejlepší harmonikář roku! Skutečně, podle posledního hlasování nejprestižnějších žánrových cen, Blues Music Awards (dříve známých jako W. C. Handy Awards) zvítězil již poněkolikáté v této nástrojové kategorii právě jeden z hlavních hostí letošního BLUES ALIVE. Rick Estrin je jednou z vůbec největších harmonikářských hvězd historie. Je přímým nástupcem generace mistrů, jakými byli sonny Boy Williamson II nebo Little Charlie, které pokládá za své největší vzory. V jeho hudbě se stýká láska k hluboké tradici mississippského a chicagského blues, ale ve stejné míře také k tanečnějšímu jump blues Louise Jordana, pódiové odvázanosti a vokální originalitě Caba Callowaye. To vše je znásobeno velmi výrazným autorským rukopisem, který je srovnáván s takovými hitmakery, jakými byli Willie Dixon v blues nebo dvojice Leiber-Stoller v rock´n´rollu. Pro jeho hudbu i styl vystupování je typický obrovský nadhled, Rick Estrin by mohl působit jako dokonalý příklad toho, jak velký je rozšířený nesmysl, že blues je smutná hudba.
Rick Estrin se narodil v roce 1949 v San Francisku, už jako teenager se zamiloval do desek s Rayem Charlesem, Jimmym Reedem nebo Ninou Simone, a v patnácti poprvé vložil do úst foukací harmoniku.Brzy se stal vyhledávaným sessionmanem v San Francisku a okolí, v 19 letech se na čas přestěhoval do Chicaga, kde jamoval s nejlepšími tamními muzikanty té doby, včetně Muddyho Waterse. Po návratu na Západní pobřeží se setkal s kytaristou Littlem Charliem Batym a založili spolu kapelu Little Charlie & The Nightcats. Ta se brzy stala ozdobou tamní hudební scény a také jednou z hlavních akvizic nejvýznamnějšího bluesového labelu Alligator. V roce 2008 odešel Little Charlie na sólovou dráhu a předal vedení kapely The Nightcats právě Ricku Estrinovi. Ten nám ji přiveze představit do Šumperka vůbec poprvé. A máme se skutečně nač těšit: uvidíme a uslyšíme jeden z nejlepších koncertních bandů současné bluesové scény.

homepage

 

Tere Estrada (Mex)
Zástupkyně země, která se na programu BLUES ALIVE v jeho bohaté historii ještě nikdy neobjevila. A nejen to - mexičtí muzikanti rozhodně nebývají hosty ani jiných českých hudebních akcí. Přitom tamní scéna je velmi bohatá, zdaleka se nesoustřeďuje jen na tamní "lidové" kapely v sombrerech, které známe z mnoha filmů. Kvete zde i bohatá bluesová, rocková a jazzová scéna. Její exponentkou je právě Tere Estrada, jež se narodila na konci 60. let v Mexico City a hudbě se profesionálně věnuje coby vystudovaná kytaristka a skladatelka (ale také socioložka) už od konce osmé dekády. Kromě vlastní tvorby se zabývá interpretací písní dalších mexických skladatelek svého žánru a ženský pohled na svět prostřednictvím hudby je i jejím odborným výzkumným tématem jako socioložky a publicistky. Hudební projev Tere Estrady má ale do nějaké suché "vědecké praxe" hodně daleko. Není ostatně náhoda, že si díky svým našlápnutým koncertům a instrumentálním i vokálním schopnostem vysloužila označení "mexická Bonnie Raitt". Což je pro festival typu BLUES ALIVE jistě velmi dobrá reference.
homepage

 

Paul Lamb & The Houserockers (GB, AT)
Festival BLUES ALIVE je pyšný, že se může pochlubit projektem, který vznikl přímo v jeho zákulisí. Před několika lety nadchla rakouská kapela The Roosevelt Houserockers britského harmonikáře a zpěváka Paula Lamba, když se sešli na jam sessionu na jednom z jeho minulých ročníků. Slovo dalo slovo a od té doby příležitostně brázdí světová pódia společně, letos za účelem oslav stého výročí narození otce chicagského blues Muddyho Waterse. Paul Lamb je skutečnou hvězdou britské bluesové scény. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A když si náhodou vybírají zasloužené volno, neúnavný Paul Lamb si sbalí kufřík s harmonikami a zavolá do Vídně…
homepage

 

Jerguš Oravec Trio (SK)
V dětství dělil mladý trenčínský rodák Jerguš Oravec (1989) svoje zájmy mezi sport a hudbu. Začínal s klavírem a kytaru objevil ve třinácti, jeho první láskou byli Led Zeppelin. První kapelu pojmenoval Next Page, která se po stylových i personálních proměnách ustálila na bluesovém žánru. V jeho rytmu také hrálo DVD Just One Night, vydané v roce 2010. Zároveň se ale věnoval i akustickému hraní, kde vlastní písničky prokládal standardy Roberta Johnsona, Big Billa Broonzyho nebo Muddyho Waterse. V roce 2011 se – prý „s vidinou napojení na šikovného hudebního producenta“ – zúčastnil televizní soutěže Česko-Slovenská SuperStar. I když nevyhrál, dostal se do TOP 16, což mu získalo i přízeň posluchačů, kteří by jej v klubech těžko hledali. Se svým současným triem míchá bluesové kořeny s popem, funky, soulem i kapkou jazzu, a to tak lehce, že se mu začalo přezdívat „slovenský John Mayer“. Mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU přesvědčil o tom, že právě on je jedním z kandidátů na postup na BLUES ALIVE, hned po prvních tónech.
homepage

 

Bluesraiders (SK)
Řekne-li se, že kapelníkem této slovenské kapely je baskytarista Ján Litecký-Šveda Jr., každému bluesovému fanouškovi musí být jasné, že tady jsme na dobré stopě a že jablko nepadlo daleko od stromu. Mladá kapela začínala na bluesových standardech, dnes v jejím repertoáru vysoce převládají vlastní skladby, ve kterých se blues potkává s dalšími vlivy, alternativou, reggae, ska, ale především funkem. V roce 2010 byli Bluesraiders vyhlášeni Slovenskou bluesovou společností Objevem roku a jejich nahrávky byly zařazeny na kompilační album Bluesová spoločnosť 7. Vítězství v letošním BLUES APERITIVU tedy je dalším krokem na cestě Bluesraiders na (česko)slovenskou bluesovou špičku.
homepage

 
The Golden State – Lone Star Revue feat. Mark Hummel, Anson Funderburgh and Little Charlie (USA)

The Golden State – Lone Star Revue feat. Mark Hummel, Anson Funderburgh and Little Charlie (USA)
Vyvrcholení prvního hlavního koncertu letošního BLUES ALIVE se odehraje skutečně ve velkém stylu. Jsme zvyklí, že v podobných případech stojí na pódiu jedna hlavní hvězda, kterou doprovází její víceméně „bezejmenná“ doprovodní kapela. Tentokrát tu ale budeme mít hlavní hvězdy hned tři, a každá z nich patří dnes už k legendám bluesového žánru. Projekt The Golden State – Lone Star Revue, který má za úkol propojit hudebníky dvou odlišných geografických i hudebních oblastí, totiž Západního pobřeží USA a státu Texas, se zrodil v hlavě virtuóza na foukací harmoniku Marka Hummela. Patří k hlavním exponentům „West Coast Blues“ už od 80. let, má na kontě sedmnáct alb a je jednou z nejuznávanějších ikon svého nástroje i u mnoha svých následovníků. Do projektu přizval dva fenomenální kytaristy, známé jak vlastními vystoupeními a alby, psanými na jejich jména, tak spoluprací s dalšími hvězdami bluesového nebe. Little Charlie Baty vedl více než 25 let skupinu Little Charlie & The Nightcats, než její šéfování předal harmonikáři Ricku Estrinovi, který nám ji představí v hlavním čase v sobotu, natočili spolu dvanáct alb, s nimiž byli jedněmi z hlavních pilířů stáje nejrenomovanějšího bluesového vydavatelství, chicagského Alligatoru. Little Charlie je sice typickým představitelem blues Západního pobřeží, jeho hra je ovšem všeobjímající, vlastně nadstylová, a bývá srovnávána s rukopisem takových celebrit, jakými jsou Buddy Guy nebo Eric Clapton. Druhým přizvaným kytaristou je pak zástupce texaského bluesového stylu Anson Funderburgh, hudebník, který si vysloužil ostruhy například hraním v slavné kapele Fabulous Thunderbirds, a který je od poloviny 80. let na sólové dráze. Dlouhou dobu jej na ní provázel v kapele The Rckets nerozlučný přítel, mississippský foukačkář a zpěvák Sam Myers, který zemřel v roce 2006. Po jeho smrti se Funderburgh na nějaký čas stáhl do ústraní a teprve v současné době se opět vrací do aktivní první ligy bluesové kytary. Kromě zážitku ze spolupráce tří velkých bluesových hudebníků tak budeme zároveň svědky jednoho velkého comebacku. A aby toho nebylo málo, rytmiku téhle velké bluesové show bude tvořit basista R.W. Grigsby a bubeník Wes Starr, kteří „drželi spodek“ takovým hvězdám, jakými jsou Jimmie Vaughan nebo James Cotton.
homepage

 

Earl Thomas and His band (USA)
„Spisovatel musí psát, malíř malovat a já – musím zpívat…“ To o sobě tvrdí rodák z amerického státu Tennessee, kde se narodil do hudební rodiny. Jeho matka zpívala gospely, otec blues. Je tedy logické, že hlavním žánrem Earla Thomase je soul v tom nejklasičtějším pojetí. Vystudoval klasický zpěv a jako skladatel přispěl do zpěvníku takových hvězd, jako byli Solomon Burke, Etta James nebo Screamin´ Jay Hawkins. Jeho největší síla je ale v hlase a pódiovém charismatu. Koncertoval na největších světových festivalech včetně například slavného Montreux Jazz, natočil tucet alb. Do Šumperka přijíždí v rámci středoevropského turné, na kterém jej doprovodí šestičlenná kapela včetně dechové sekce, pro žánr, který zosobňuje, zcela nepostradatelné.
homepage

 
Heymoonshaker (GB)

Heymoonshaker (GB)
Tak tohle jsme na BLUES ALIVE ještě neměli: beatbox blues! Londýnská dvojice mladých kluků, ortodoxního bluesového kytaristy a zpěváka Andyho Balcona a mistra beatboxu (tedy vokální techniky, kdy je ústy vedena rytmická a basová linka, používané původně v hiphopu, dnes ale už i v řadě dalších žánrů) Davea Crowea se kupodivu sešla a poprvé si zajamovala na Novém Zélandě. Bylo to v roce 2009 a od té doby už pánové objíždějí zeměkouli jako velká atrakce hudebních festivalů i klubů, a ve volném čase neváhají zahrát si ani na ulicích, jako o tom svědčí několik jejich videí na YouTube, která už mimochodem v souhrnu dosáhla více než neuvěřitelných deseti milionů zhlédnutí. Projev Heymoonshaker je hodně syrový, nejvíc vlastně navazuje na mississippskou scénu 90. let, jejíž zástupce jsme už v Šumperku v minulých letech přivítali. Nedávno vydali Heymoonshaker nové album Shakerism, s jehož repertoárem se poprvé přijíždějí představit do České republiky.
homepage

 

Justin Lavash Duo (GB, CZ)
Američtí a irští předkové zřejmě předurčili britského kytaristu, zpěváka a písničkáře Justina Lavashe k citlivému vnímání klasických hudebních zdrojů současné hudby, zejména blues a folku. Ve vlastní autorské tvorbě dokáže nejen využívat klasických prvků těchto kořenů, ale také je obratně přetvářet k obrazu svému. Lavash, který žije v Česku, avšak pravidelně vyjíždí na turné po celé Evropě, je v posledních letech ozdobou mnoha festivalů různých žánrů i programové nabídky prestižních klubových pódií. Na Lavashově tvorbě je oceňována nejen písničkářská osobitost, ale i jeho bravurní hra na kytaru a zpěv. Není divu, své kvality zoceloval v Anglii i USA coby sideman a aranžér v řadě projektů všech žánrů, při častých návštěvách Francie zase pronikl k specifické emocionálnosti šansonů, kterou lze z jeho tvorby také vycítit. Za poslední zhruba dva roky je často vídán ve společnosti domácích hudebníků – spolupracoval například s Lenkou Dusilovou a s Monikou Načevou letos natočil vynikající album Milostný slabiky. Na BLUES ALIVE tentokrát přijede ve dvojici se skvělým bubeníkem Davidem Landštofem (Radůza, Ďáblovo stádo, Xindl X, Tommy Indian, Oskar Petr ad.)
homepage

 
Przytula & Kruk (PL)

Przytula & Kruk (PL)
Polská dvojice se zhlédla v předválečném akustickém blues v roce 2008. Od té doby sklízejí zpěvák a harmonikář Bartosz Przytuła se s hráčem na kytaru a dobro Tomaszem Krukem, čerstvě posíleni o bubeníka Macieje Kudlu, se svým repertoárem, ve kterém se slévá vlastní tvorba s klasickými převzatými songy klasiků, jeden úspěch za druhým. Jejich nahrávky si u polských recenzentů vysluhují velmi nadšené reakce a vyhrávají soutěže bluesových kapel včetně té nejprestižnější na katovickém Rawa Blues Festivalu. K jejich pozitivům kromě dokonalého zvládnutí stylu a samotného hudebního projevu patří i zjevná vzájemná propojenost protagonistů a – což už dnes v této hudbě není moc běžné – také nadhled a smysl pro humor. A právě kombinací všech těchto kvalit přesvědčili i porotu loňského šumperského BLUES APERITIVU, která jim přiřkla jednu z hlavních cen.
homepage

 

Electric Lady (CZ)
Plzeňská zpěvačka a kytaristka Tereza Hrubanová ski začala dělat jméno s kapelou Rubiano, s níž vydala i svoje první, kritikou velmi dobře přijaté album. Krátce před vystoupením na letošním BLUES APERITIVU kapelu personálně obměnila a pod novým názvem předvedla šumperskému publiku šťavnatý moderní bluesrock, postavený na vlastní písničkové tvorbě a hlavně ve výborném instrumentálním i pěveckém provedení. V létě pak strávila několik měsíců ve Spojených státech, dokonce v jednom z tamních hlavních hudebních center New Orleans, kde v klubech i na ulicích jamovala s muzikanty všech žánrů a vychodila tak pomyslnou „školu praxe“. Takto zocelena přijíždí do Šumperka znovu, aby ukázala, že ani v Česku nemusí být elektrická kytara nutně jen doménou mužů.
homepage

 

Steve Walsh (USA, CZ)
Kytarista Steve Walsh pochází z Bostonu a je absolventem Berklee College of Music. Strávil deset let hraním na kytaru, produkováním alb a skládáním písniček v New Yorku. Během následného pobytu v Nashvillu si jej vyhlédl Grammy ověnčený basista Viktor Krauss (bratr zpěvačky Alison Krauss), který mu nabídl uvolněné místo kytaristy ve své kapele po Billu Frisellovi. Paralelně vedl Walsh ve Spojených státech seskupení The Brooklyn Boogaloo Blowout, jehož členy byli mj. světově proslulá zpěvačka Norah Jones nebo uznávaný saxofonista Chris Cheek. Od roku 2007 udržuje Steve Walsh čilé kontakty s českou hudební scénou. V newyorském klubu Bitter End se seznámil s českou kapelou November 2nd, která ho pozvala do Prahy, aby s ní jako producent nahrál desku. V Praze se Walsh seznámil s jazzovou a bluesovou scénou kolem klubu Jazz Dock. „Na varhaníka Jana Kořínka a bubeníka Daniela Šoltise jsem narazil u November 2nd, s Tomášem Liškou jsem se seznámil přes kapelu Druhá tráva,“ vzpomíná na první setkání Walsh. Právě s touto muzikantskou sestavou natočil pro český label kritikou vysoce ceněné album Daily Specials (vyd. Animal Music) a s kapelou od té doby koncertuje. Paralelně v České republice, kam se v poslední době přestěhoval, spolupracuje například s Druhou trávou nebo písničkářkou Eliškou Ptáčkovou, se kterou se na konci letošních prázdnin oženil.
homepage

 

Seventh Weapon (SK)
Přestože má mladá kapela ze Slovenska věkový průměr 16 až 18 let, svoji historii píše už čtvrtým rokem. Vloni debutovala albem Opium a na jaře okouzlila svým mladým nápřahem nejen porotu, ale i diváky, kteří jí přiřkli svoji cenu. Seventh Weapon jsou samozřejmě stále na začátku své dráhy, ale čerpají z vynikajících zdrojů – mezi svými oblíbenci a vzory uvádějí rockové klasiky Led Zeppelin či Janis Joplin, stejně jako bluesové praotce Roberta Johnsona a B.B. Kinga. Věnujme nejmladší krvi letošního ročníku festivalu náležitou pozornost – nikdy nevíme, kdy stojíme u prvních velkých kroků budoucích hvězd. Mnozí pamětníci mohou potvrdit, že by to na BLUES ALIVE nebylo poprvé.
homepage

 
Mystery Gang (HU)

Mystery Gang (HU)
Tak něco takového ještě BLUES ALIVE nezažilo. Rock´n´roll a rockabilly jsou, o tom jistě nikdo z nás nepochybuje, hudební styly, které k blues mají snad nejblíž ze všech ostatních, jsou vlastně prastarou bělošskou variantou černé hudby z Delty a Chicaga. Tradice rockabilly je dodnes živá a opečovávaná na celém světě. Maďarské trio stylově potetovaných chlapíků Mystery Gang, hrajících v klasickém trojčlenném obsazení kytara – kontrabas – bicí, patří k nejlepším představitelům tohoto žánru v Evropě. Jejich patnácti léty existence propracovaný klasický zvuk i současná energie nenechají nikoho na pochybách, že rockabilly má právě u bluesových fanoušků to pravé zázemí. Doporučuje se tančit!
homepage

 

Druhá tráva (CZ)
Roberta Křesťana ani jeho mimořádně instrumentálně disponovanou kapelu jistě není českým hudebním fanouškům třeba příliš představovat. Skupina, zocelená četným koncertováním v USA i nahráváním v tamních studiích, už dávno překročila hranice bluegrassu, se kterým před mnoha lety začínala. Má v repertoáru vlastní Křesťanovy písně na pomezí žánrů, stejně jako specifické úpravy rockových a folkrockových klasik, zejména pak řadu písní Boba Dylana, bravurně Křesťanem přetextovaných do češtiny. Ozdobami kapely jsou kromě vemlouvavého frontmanova zpěvu instrumentální party dvou opor Druhé trávy, fenomenálního hráče na dobro Luboše Novotného a vynikajícího banjisty Luboše Maliny. Překvapení večera v účasti zajímavého muzikantského hosta není vyloučeno.
homepage

 

Los Agentos (PL)
Pod tímto názvem prezentuje veškerou svoji hudební činnost jeden z předních polských hráčů na foukací harmoniku Robert Lenert. V sestavě, která se na jaře prezentovala na BLUES APERITIVU a jehož byla jedním z vítězů v hlasování poroty, figuruje kromě leadra mj. také vynikající zpěvačka Bozena Mazur. Hudba kvarteta je velmi originální, je jakýmsi souběhem blues, jazzu, psychedelie a world music, hodně blízko má také k africkému „pouštnímu blues“, které dobře známe od hudebníků jako jsou Tinariwen, loňský host BLUES ALIVE Habib Koité nebo samotný jeho král Ali Farka Touré.
homepage

 
Frank Morey and His Band /USA/

Frank Morey and His Band /USA/
Už když na festivalu Blues Alive vystoupil v roce 2007 poprvé, stal se massachusettský rodák Frank Morey miláčkem publika. Není divu, že od té doby jej pozvali různí festivaloví a kluboví pořadatelé ještě několikrát. Při Moreyho poslechu nemohou alespoň průměrně znalého hudebního fanouška nenapadnout jména tří velkých hlasů 20. století: Howlin´ Wolfa, Toma Waitse a Captaina Beefhearta. Podobný chraplák, ale zároveň podobná výrazová šíře, v níž jej dokáže uplatnit, staví Franka Moreyho – jakkoli zatím méně známého než jeho předchůdci – do stejné řady. Nejde ale jen o návaznost hlasovou. Moreyho písně jsou podobně temné a hrubé jako Wolfovy, mají malebnou hospodskou náladu jako Waitsovy a často stejně nevyzpytatelnou stavbu a nadhled jako Beefheartovy. Morey není "čistý" a už vůbec ne konzervativní bluesman, kromě jmenovaných bychom mezi jeho další potenciální učitele mohli počítat třeba i Boba Dylana či Leonarda Cohena.

 
Garald Clark and Blues Band /JAR/

Garald Clark and Blues Band /JAR/
Tým kolem Blues Alive a souvisejících akcí se snaží rok po roce mapovat nejen aktuální hudební scénu v tradičních bluesových zemích a ve státech sousedících s Českou republikou, ale čas od času také přiváží zástupce bluesových scén více či méně exotických. jedním ze zatím nejvzdálenějších koutů této planety k nám nyní přijíždí kytarista, zpěvák a písničkář Gerald Clark. Přestože jeho jméno by nás klidně mohlo zavést třeba do USA nebo Británie, ve skutečnosti je jeho nositel až z dalekého jihoafrického Johannesburgu. Patří k předním představitelům tamní hudební scény a bývá dokonce označován za její nejnaléhavější hlas. Na kontě má zatím tři alba. Jeho akustické album Sweepslag, nazpívané v afrikánštině, bylo v roce 2009 nominováno na prestižní místní cenu SAMA (South African Musicians and Artists) v kategorii nejlepší afrikánské alternativní album roku 2009. zatím poslední Clarkovo album vyšlo před několika měsíci a jmenuje se Black Water. Na repertoáru má Gerald Clark především vlastní písně, věnuje se ale i klasickým standardům z oblasti amerického delta blues. Na bezmála měsíčním česko-slovenském turné, jehož zastávkou je i vystoupení na Echo Blues Alive, jej doprovodí kapela, sestavená z prvoligových českých hudebníků, kytaristy Lukáše Martinka, baskytaristy Lukáše Kytnara a bubeníka Romana Víchy.

 
Jack Cannon /HU/

Jack Cannon /HU/
V roce 2008 zvítězilo trio Jack Cannon v Blues Aperitivu coby precizně sehraná kapela, věnující se akustickému blues. Jejich následné dvojí vystoupení na Blues Alive z nich udělalo u nás zřejmě nejznámější - a rozhodně nejvíce aplaudovanou - maďarskou bluesovou kapelu, což stvrdilo i další koncertování na více či méně souvisejících akcích (například poznámí na letní scénu Blues Alive v rámci festivalu v Boskovicích). Na letošní Echo Blues Alive ovšem přijíždí poněkud jiná kapela. Ačkoli se tři muzikanti v čele s soukačkářem Györgyem Zoltaiem zdáli jako stvořeni pro své akustické nástroje, Šumperk letos obsadí pod tímto názvem plně elektrifikovaný band. Což bude pro jejich fanoušky jistě velké překvapení. Vlastně jediné, v čem zůstal kámen na kameni, je hráčská kvalita a mimořádně invenční přístup k hudební materii, ať už pochází z vlastní dílny nebo od těch, kteří tady byli před nimi.

 
Krausberry /CZ/

Krausberry /CZ/
"To bylo někdy v létě 1984. Skončil jsem u Intráka, který spolu se mnou vyhodil skoro všechny. Takže to bylo docela snadný. Začali jsem zkoušet u Šimpanze (Ivana Dvořáka) a u jeho bráchy Richarda ve sklepě jejich vilky v Praze Na Babě. Byla to spíš zábava a sranda a nejdůležitější bylo posezení po zkouškách v hospodě, kde se všechno rozebíralo ještě teoreticky... Občas jsme se hádali, občas někdo odešel, někdo jinej přišel, ale furt to byla příjemná zábava. Pak přišel převrat a já jsem měl pocit, že se má chodit na Stouny a Pink Floyd a Jethro Tull a tak. A že český kapely nikoho nemůžou zajímat. No a tak jsme v roce 91 přestali hrát... Jednou jsem vezl Šmardu (Richarda Dvořáka) do Bunkru odkud jel někam se Žlutým psem a tak mi to přišlo líto, že já nejezdím nikam. No a tak jsem pány zase obvolal, dali jsme zkoušku, to bylo myslím v roce 95 a zase to začalo... Občas se hádáme, občas někdo odejde, někdo jinej přijde, ale furt je to příjemná zábava." Tak popisuje "dějiny" svojí skupiny sám její leader Martin Kraus. Není co dodat.

 
Lucky Peterson /USA/   <a href=www.myspace.com/luckypetersonmusic... " />

Lucky Peterson /USA/ www.myspace.com/luckypetersonmusic...
„Zázračné děti“ to nemívají v životě jednoduché – Wolfgang Amadeus Mozart by mohl vyprávět. Takovým „bluesovým Mozartem“ je, či spíš byl, právě Lucky Peterson. Jeho otec vlastnil ve městě Buffalo nedaleko New Yorku noční klub, ve kterém hrávali bluesmani nejjiskřivějších jmen. Když se v něm zastavil v roce 1969 slavný bluesový hitmaker a hledač talentů, basista Willie Dixon, neodolal a pozval tehdy pětiletého chlapce na scénu. „Vzal mě pod svoje křídla,“ říká s vděčností Lucky Peterson. Trvalo to jen pár měsíců, než vydal svoje debutové album, které se jmenovalo příznačně: Our Future: 5 Year Old Lucky Peterson. Malého génia si zvali do rádií a televizí, prošel i tak slavnými a sledovanými pořady jako byla show Eda Sullivana. Během hudebních studií si načas odskočil k vážné hudbě, po vystudování se ale vrátil k varhanám i kytaře a učednická léta si odsloužil v doprovodných kapelách takových bluesových „šajb“, jako byli Etta James, Bobby Blue Bland nebo Little Milton. Opravdu plně na vlastní nohy se postavil na samém konci 80. let, kdy nejprve vydal dvě alba u chicagské firmy Alligator Records, po níž následovala série výborných titulů na značce Verve, jež, primárně zaměřená na jazz, si do své stáje jen tak nějaké bluesové ořezávátko rozhodně nepustí. A to platí dodnes, kdy nahrává střídavě pro další známá hlavně jazzová vydavatelství, zejména Dreyfus a JSP. Petersonova hudba ale rozhodně není žádná intelektuální nuda. Ba právě naopak. Se svou směsí vyšťaveného elektrického blues, soulu a gospelu má pověst jednoho z nejcharismatičtějších performerů na americké scéně. Svou vstřícností k posluchačům, jak jsme ostatně viděli při zatím dvou jeho pražských vystoupeních (byl mj. hlavní hvězdou bluesové scény jednoho ze starších ročníků festivalu United Islands), si dokáže získat i toho, kdo si k „bluesmanským legráckám“ jako je obcházení hlediště v průběhu hraní nekonečného kytarového sóla, zachovává uctivý odstup... Finále letošního ročníku BLUES ALIVE tedy jistě bude v rukou z nejpovolanějších.
homepage

 
Eric Bibb & Habib Koité /USA/Mali/   <a href=www.habibkoite.com... " />

Eric Bibb & Habib Koité /USA/Mali/ www.habibkoite.com...
Mít možnost představit šumperskému publiku Erika Bibba bylo dlouholetým přáním pořadatelů BLUES ALIVE. Nakonec se podařila věc, kterou ještě před rokem nikdo neočekával: že se totiž podaří „zabít dvě mouchy jednou ranou“. Pro letošní rok si totiž žánrově velmi neposedný Bibb naplánoval spolupráci s u nás z několikerého koncertování dobře známou hvězdou malijské hudby Habibem Koitém. A tak jejich společné vystoupení bude nejen prvním účinkováním jednoho z „Robertů Johnsonů 21. století“ Erika Bibba na BLUES ALIVE, ale zároveň – po loňském úspěšném koncertování prujektu JUJU Justina Adamse a Juldeha Camary – jakýmsi volným pokračováním prezentace projektů, které dokládají, že na kořenech blues, kladených na africkou půdu, opravdu něco je.

Eric Bibb a Habib Koité letos v létě vydali vynikající společné album Brothers In Bamako a zahráli také na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Pro představu, co od jejich koncertu v Šumperku můžeme očekávat, ocitujme právě z recenze tohoto jejich prvního českého vystoupení: „Jejich v podstatě příležitostné duo má ambici hledat styčné plochy mezi západoafrickým a afroamerickým pohledem jak na píseň jako takovou, tak na žánr blues, který – právě z oněch dvou geografických pohledů – oba protagonisty spojuje. A dařilo se jim to parádně. Dva naprosto rozdílné styly hry na kytaru (Bibbova vlastně dost ortodoxní ve smyslu bluesovém, ale i folkovém, Koitého originální, rytmicky specifické hraní, navíc s osobitým, velmi nahaleným zvukem) se vzájemně doplňovaly a zejména ve skladbách tradičnějšího charakteru, ať už z africké nebo americké strany, byla jejich kooperace vynikající. A to přesto, že zjevně každý z obou hudebníků vlastně v nitru cítí hudbu úplně jinak, hlavně v rytmickém, ale i stavebném smyslu.“ Je zcela jisté, že podobně „parádní“ kooperaci osvědčí i na BLUES ALIVE.

homepage

 
Moreland & Arbuckle /USA/   <a href=www.morelandarbuckle.com...   " />

Moreland & Arbuckle /USA/   www.morelandarbuckle.com...   
Je to s nimi jako s třemi mušketýry: ačkoliv název Moreland & Arbuckle napovídá, že jde o duo, na pódiu budou tři – jejich současnému konceptu prostě bicí chyběly. Kytarista Aaron Moreland (s láskou ke starým kytarám, vyrobeným z krabic od doutníků) a harmonikář a zpěvák Dustin Arbuckle se potkali před více než deseti lety na jednom „open-miku“, tedy otevřeném koncertě, na kterém může své umění ve vymezeném čase předvést každý, kdo má dojem, že má co říci. V případě tohoto setkání snad šlo o „řízení shůry“: oba měli nejen lásku k meziválečnému blues, ale také jej velmi dobře uměli zahrát. Jako duo pak objeli celou Ameriku, vydali dvě malonákladová alba, až se upsali velkému a prestižnímu labelu Telarc, u něhož vydali zatím dvě alba. To poslední z loňského roku nese název Just A Dream a signalizuje rozšíření záběru do dalších hudebních sfér v podobě zařazení skladeb Stevea Croppera nebo Toma Waitse. Alfou a omegou projevu tria Moreland & Arbuckle ale stále zůstává především syrové, neučesané, svých kořenů si plně vědomé, avšak přesto originální staré blues, přenesené do 21. století.
homepage

 
Juicy Band /PL/

Juicy Band /PL/
Slezská kapela, která okouzlila mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU, patří k nejčerstvějším reprezentantům silné polské bluesové líhně. Vznikla na přelomu let 2009-2010 a současná sestava se zformovala ještě o půl roku později. Kapela, která za tak krátkou dobu stačila sjezdit velkou část nejvýznamnějších festivalů ve své zemi a pobrat řadu cen je zajímavá z hned několika důvodů. Klade důraz na vlastní tvorbu, která se vymezuje žánry blues, funku a soulu. Její hutný a bohatý sound jistí prvotřídní hráči, mezi nimiž bezesporu kraluje pianista a hammondkář Jacek Zajac, a v neposlední řadě má ve svém středu vynikající zpěvačku „joplinovského“ charakteru Annu Pawlus. Důvodů ke zvýšené pozornosti je tedy více než dost.

 
Jerguš Oravec Trio /SK/   <a href=bandzone.cz/nextpage... " />

Jerguš Oravec Trio /SK/ bandzone.cz/nextpage...
V dětství dělil mladý trenčínský rodák Jerguš Oravec (1989) svoje zájmy mezi sport a hudbu. Začínal s klavírem a kytaru objevil ve třinácti, jeho první láskou byli Led Zeppelin. První kapelu pojmenoval Next Page, která se po stylových i personálních proměnách ustálila na bluesovém žánru. V jeho rytmu také hrálo DVD Just One Night, vydané v roce 2010. Zároveň se ale věnoval i akustickému hraní, kde vlastní písničky prokládal standardy Roberta Johnsona, Big Billa Broonzyho nebo Muddyho Waterse. V roce 2011 se – prý „s vidinou napojení na šikovného hudebního producenta“ – zúčastnil televizní soutěže Česko-Slovenská SuperStar. I když nevyhrál, dostal se do TOP 16, což mu získalo i přízeň posluchačů, kteří by jej v klubech těžko hledali. Se svým současným triem míchá bluesové kořeny s popem, funky, soulem i kapkou jazzu, a to tak lehce, že se mu začalo přezdívat „slovenský John Mayer“. Mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU přesvědčil o tom, že právě on je jedním z kandidátů na postup na BLUES ALIVE, hned po prvních tónech.
homepage

 

Rolling Stones 50 Anniversary Band /SK/
Slovenští bluesmani opět nezklamali a připravili něco speciálního. K poctě padesátého výročí vzniku Rolling Stones sestavili „supergroup“ muzikantů, kteří tuhle věčnou rock'n'rollovou kapelu milují a interpretací jejich písní se baví. Mezi jedenácti bluesmany, kteří jsou na střídačku i společně frontmany bandu, uvidíme například opory slovenské bluesové scény Jána Liteckého Švedu a Juraje Turteva, zpěvačku Janu Ružičkovou, kytaristu a zpěváka Milana Konfrátera nebo Kamila Paulovčína, bývalého člena legendární kapely 60. let Buttons, která jako jedna z prvních hrála na Slovensku písničky Rolling Stones. Zahraničním hostem je Alec Carter, pocházející z Velké Británie.

 

Shine A Light (r. Martin Scorsese)
Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu světa, která letos slaví 50 let svého koncertování. Scorsese (který, mimochodem, má k hudbě velký vztah – připomeňme jeho hudební filmy The Last Waltz se skupinou The Band, dvoudílný dokument o Bobu Dylanovi No Direction Home nebo objevnou sérii Martin Scorsese Presents The Blues) sestavil velice silný tvůrčí tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek, na němž se v rolích hostů objevují i bluesman Buddy Guy, rocker Jack White a popová zpěvačka Christina Aguilera.

 
Jim Campilongo /USA/   <a href=www.jimcampilongo.com... " />

Jim Campilongo /USA/ www.jimcampilongo.com...
Už od zveřejnění programu letošního BLUES ALIVE se mnozí i velmi známí čeští kytaristé nechávají slyšet, že největší hvězdou tohoto ročníku je pro ně právě tento jejich newyorský kolega. Jim Campilongo je totiž typickou kultovní osobností, která sice nepronikla do nejvyšších sfér všeobecné známosti, ale o to věrnější okruh svých fanoušků, kteří čekají na každý její počin, má po celém světě. Česko nevyjímaje. Nejvíce známý je Jim Campilongo, jehož největším vzorem byl slavný blues-rockový kytarista Roy Buchanan, jako člen kapely The Little Willies, kterou založil mimo jiné společně s globálně proslulou zpěvačkou a klavíristkou Norah Jones. Campilongo je ostatně na letošním druhém albu tohoto „all stars bandu“ s názvem For The Good Times jednoznačně největší instrumentální hvězdou. V posledních letech také spolupracuje s dalšími zajímavými zpěváky, mezi nimiž je nejznámější asi jméno písničkářky Marthy Wainwright ze slavné muzikantské rodiny. Skutečně doma je ale Jim Campilongo ve svých vlastních projektech, zejména se svým Electric Triem, které je přímo esenciální ukázkou jeho nadpozemských hráčských dovedností a originálního stylu, ve kterém se propojuje blues, jazz, rock i country na poli bezbřehé improvizátorské imaginace a za použití klasických i novátorských postupů. Campilongo je i vyhledávaným kytarovým učitelem, svými články přispívá do nejprestižnějšího oborového časopisu Guitar Player a firma Fender poctila jeho umění výrobou jím upraveného a signovaného typu svého slavného telecastera.
homepage

 
Mississippi Big Beat Band /HU/   <a href=www.reverbnation.com/mississippibigbeat... " />

Mississippi Big Beat Band /HU/ www.reverbnation.com/mississippibigbeat...
Dokonalá ukázka toho, jak přirozeně může kooperovat „staré“ s „novým“. Nejznámější postavou téhle nové maďarské čtveřice je bezesporu harmonikový virtuóz Andor Oláh, frontman i u nás velmi dobře známé revivalové party Dr. Valter & The Lawbreakers, ale také spoluhráč americké zpěvačky Karen Carrol, se kterou se coby šéf kapely Miississippi Grave DIggers představil na BLUES ALIVE v roce 2010. Po boku coby druhého zástupce „klasické bluesové školy“, který se ale s oblibou v jiných projektech věnuje například i soulu, má kytaristu a zpěváka Csabu „Boogie“ Gála. Ti dva se spojili s mladou „elektronickou“ generací, aby vytvořili coby poctu k loňským stým narozeninám Roberta Johnsona projekt, který dokazuje, že staré mississippské blues lze zrestaurovat v kontextu současného zvuku, aniž by ztratilo to nejdůležitější, svou vnitřní naléhavost. Jeden z černých koní letošního ročníku!
homepage

 
Hugo Race & The Fatalists /AUS/   <a href=www.hugorace.com.au...   " />

Hugo Race & The Fatalists /AUS/   www.hugorace.com.au...   
„Austrálie je tvrdá země, izolovaná od svých evropských kořenů. Myslím, že v tomhle divokém prostředí má blues svůj smysl. Naše velká hudební scéna sice má silné americké a anglické vlivy, ale kvůli vzdálenosti a nákladům s tím spojeným v Austrálii v minulosti nehrálo moc zahraničních kapel, takže se naše scéna vyvíjela ve značné izolaci.“ Tak vysvětlil vloni českému časopisu Crossroads australský kytarista a zpěvák Hugo Race nejen důvod, proč i v těch nejodvážnějších experimentech byl v jeho hudbě vždy přítomen nepřeslechnutelný spodní bluesový tep, ale i to, proč je australské blues, jehož prvky najdeme nejen v jeho hudbě, ale třeba i v písních Nicka Cavea, natolik originální. Obecně lze říci, že Race ve své tvorbě mísí hluboké bluesové kořeny (Son House, John Lee Hooker apod.) s psychedelickými hráčskými postupy. Raceova kariéra je velmi bohatá a několikrát se prolnula s uměleckou dráhou jeho slavnějšího krajana, již zmíněného rockového šansoniéra Nicka Cavea. V první polovině 80. let byl Race členem jeho kapely The Bad Seeds, kterou spoluzakládal. Jako studiový host ovšem s Cavem příležitostně spolupracuje prakticky dodnes, stejně jako s dalšími renomovanými muzikanty. Od roku 1989 byla ovšem jeho prioritou vlastní skupina The True Spirit, se kterou natočil řadu velmi kvalitních a vždy vysoce hodnocených alb. V roce 2011 založil s italskými hudebníky novou kapelu The Fatalists, se kterou vydal zatím dvě alba (to poslední letos na jaře).

Hugo Race je bluesmanem nejen kořeny, ale také do značné míry životním stylem. Je mužem, žijícím neustále „on the road“, nepřetžitě koncertujícím i nahrávajícím na nejrůznějších místech zeměkoule. Během svého „nekonečného turné“ se již několikrát s úspěchem zastavil i v České republice a mezi zdejším publikem má rozsáhlou fanouškovskou základnu. Na BLUES ALIVE se však vrací, věřte-nevěřte, po dlouhých jedenácti letech.


homepage

 

The Kingsize Boogiemen /CZ/
Čtveřice talentovaných muzikantů z okolí Prahy zaujala vloni porotu BLUES APERITIVU především vynikajícím zvládnutím klasického bluesového materiálu, zahraného s nebývalou energičností a v neposlední řadě velkým nadhledem. The Kingsize Boogiemen jsou zkušený band, čile koncertující po klubech v celé České republice. V repertoáru má nejen ty nejznámější standardy, ale z repertoáru svých oblíbenců si vybírá i méně známá čísla, kterým dokáže vtisknout vlastní autentický punc. Při jejich koncertech ožívá to nejlepší z odkazu starých mistrů, stejně jako je tomu na jejich druhém albu Patník komu patník, které „Boogiemeni“ vydali letos na jaře.

 
Przytula & Kruk /PL/

Przytula & Kruk /PL/
Zpěvák a harmonikář Bartosz Przytuła se s hráčem na kytaru a dobro Tomaszem Krukem shodli na lásce k předválečému akustickému blues v roce 2008. Od té doby sklízejí se svým repertoárem, ve kterém se slévá vlastní tvorba s klasickými převzatými songy klasiků v jedno, jeden úspěch za druhým. Jejich nahrávky si u polských recenzentů vysluhují velmi nadšené reakce a vyhrávají soutěže bluesových kapel včetně té nejprestižnější na katovickém Rawa Blues Festivalu. K jejich pozitivům kromě dokonalého zvládnutí stylu a samotného hudebního projevu patří i zjevná vzájemná propojenost protagonistů a – což už dnes v této hudbě není moc běžné – také nadhled a smysl pro humor. A právě kombinací všech těchto kvalit přesvědčili i porotu letošního BLUES APERITIVU.
homepage

 
Shemekia Copeland /USA/   <a href=www.shemekiacopeland.com...   " />

Shemekia Copeland /USA/   www.shemekiacopeland.com...   
V kontextu mladé, a v jejích třiatřiceti letech vlastně už lze říct i střední generace bluesových zpěvaček, není na světové scéně větší hvězda, než je Shemekia Copeland. Pro BLUES ALIVE je tedy velkou ctí, že právě jejím vystoupením vygraduje první hlavní večer šumperského podzimního dění. Je to sice tak trochu hra, ale má své opodstatnění: když na Chicago Blues festivalu v roce 2011 měla Cookie Taylor vložit korunu „Queen of the Blues“, zděděnou po své zemřelé matce Koko, na něčí hlavu, nikdo nepochyboval o správnosti volby, když to bylo právě na tu Shemekiinu.

Narodila se v roce 1979 do rodiny slavného texaského bluesového kytaristy Johnnyho Copelanda. Ten dceři už odmalička vštěpoval bluesové cítění a v jejích šestnácti ji vzal s sebou na turné coby svou předskokanku. Jistě mu dělala radost. Hned v devatenácti, v roce 1998, debutovala u nejprestižnějšího bluesového labelu Alligator Records albem Turn the Heat Up!, o kterém český recenzent napsal: „Kromě toho, že Shemekia vládne úžasně rozsáhlým a typicky černě zastřeným hlasem, má také obrovský cit pro městský bluesový žánr a smysl pro citovou gradaci každé skladby, aniž by sklouzávala byť jen k náznaku přehrávání a křeče.“ A svou recenzi končí nadšeným zvoláním: „Bluesmani, nástup do obchodů!“

To však byl jen začátek. Na dalším albu Wicked se mimo jiné skví duet s jedním ze Shemekiiných vzorů, zpěvačkou Ruth Brown, a deska si vysloužila hned tři „bluesové Grammy“ Blues Music Awards. Od třetí položky své diskografie se v její tvorbě zvyšuje podíl slavných muzikantů v rolích producentů. V případě alba Talking To Strangers je to strážce neworleánského hudebního pokladu Dr. John a zdejší recenzent se nechává slyšet, že „ti, kteří jí už od začátku prorokovali velkou budoucnost, si zatím nemuseli na hlavu nasypat ani smítko.“ Album The Soul Truth zase produkoval kytarista Steve Cropper, člen Blues Brothers a v 60. letech především jedna z duší soulového labelu Stax. Recenze jsou opět více než kladné: „Nechci být špatným prorokem, bůhví, s čím přijde příště, ale zdá se, že jí právě tahle poloha, ve které může v širokých aranžmá s dechy uplatnit všechny své bohaté přednosti, svědčí nejvíc.“ Po přestupu k firmě Telarc ovšem Shemekia kontrovala: k nahrávání si přizvala kytaristu a skladatele Olivera Wooda, polovinu bratrské dvojice Wood Brothers, jejíž druhou půli tvoří basista Chris Wood z veleslavného jazzového tria Medeski Martin & Wood. Producent posvětil album nebývalou rozmanitostí a stylovou šíří, a recenze hovoří o zatím nejlepším Shemekiině albu, na kterém se vyvázala ze všech škatulek. Právě po vydání této desky, v roce 2010, zavítala Shemekia Copeland poprvé a zatím naposledy do České republiky, když zazpívala v jedné z jejích bluesových bašt Uherském Brodě. Nové, šesté album, nese příznačný název – pouhou číslovku 33, a pokračuje v krasojízdě ke stále dokonalejšímu a originálnějšímu výrazu pravé a nefalšované bluesové královny. Což ostatně letos na jaře stvrdil i americký prezident Obama, když ji zařadil na program prestižního koncertu bluesmanů v Bílém domě po bok takových legend jako jsou B.B. King nebo Buddy Guy.

homepage

 
Low Society /USA/   <a href=www.myspace.com/low-society... " />

Low Society /USA/ www.myspace.com/low-society...
Blues v podání memphiské manželské dvojice, kytaristy Sturgise Nikidese a zpěvačky Mandy Lemons, rozhodně není procházka růžovou zahradou. Z jejich hudby jde posluchači mráz po zádech a aktivují se v něm mnohdy už dávno zasuté pudy. Z hudebního odkazu vytahují vlastně to nejlepší: syrovost a vášnivost mississippské scény (a to nejen té meziválečné, možná spíš té, kterou zosobňují jména R.L Burnside nebo T-Model Ford), bluesrockový náboj šedesátých let, který nepřeslechneme v Mandyině „joplinovském“ hlase a projevu, ale vlastně i punkový přístup Iggyho Popa nebo MC5, onu brutální přímočarost, která se neohlíží napravo-nalevo a je schopna převálcovat vše, co jí stojí v cestě. Není náhoda, že Low Society doporučil na BLUES ALIVE v Česku žijící britský rocker Phil Shoenfelt: byť je jeho hudba z poněkud jiného ranku, staví vlastně na některých podobných principech. A k tomu, že na české minišňůře Low Society pod hlavičkou BLUES ALIVE doprovodí Sturgise a Mandy právě rytmika Shoenfeltovy kapely Southern Cross, pak už byl jen krůček.
homepage

 
Michal Prokop & Framus Five
Vladimír Mišík & ETC... /CZ/   <a href=www.vladimirmisik.cz... " />

Michal Prokop & Framus Five Vladimír Mišík & ETC... /CZ/ www.vladimirmisik.cz...
Představovat Michala Prokopa návštěvíkům BLUES ALIVE snad skoro hraničí s urážkou: nejenže patří k největším českým hvězdám hudby, související tak či onak s blues, už od 60. let a na prknech šumperského pódia několikrát koncertoval, ale festival několikrát dokonce i moderoval. Prokopova muzikantská kariéra má tři zásadní opěrné body. Ten první je na samém začátku, koncem 60. let, kdy s kapelou Framus Five natočil alba Blues in Soul a Město Er, druhý v 80. letech, související především s albovou trilogií Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti..., a třetí v současné době. Prokopova stávající a stále nezmenšená vlna popularity byla nastartována roku 2006 albem Poprvé naposledy, vzniklé za podpory podobného týmu jako zmíněná trilogie. Zatím poslední album Michala Prokopa, který se vedle hudby zabývá už dvanáctý rok přípravou každotýdenní televizní talkshow Krásný ztráty, nese název Sto roků na cestě a bylo vydáno letos na podzim.

Případ Vladimíra Mišíka v kontextu scény, kterou BLUES ALIVE pokrývá, je prakticky stejný jako v případě Prokopově: Mišík je jedním z Atlantů, držících českou scénu už přes čtyřicet let na svých bedrech, aniž by se stávali karikaturami sebou samých, ba dokonce, patřičným klišé řečeno, zrají jako víno. V Mišíkově případě je jeho vyrovnaná diskografie lemována tak stěžejními díly, jako je debut Blue Effectu Meditace, veleslavné Kuře v hodinkách kapely Flamengo (jež bylo letos koncem léta připomenuto po čtyřiceti letech nejen reedicí na LP i CD, ale také unikátním turné) a pak série alb, natočených s Mišíkovou vlastní skupinou proměnlivého obsazení ETC… Tím posledním zatím je Ztracený podzim z roku 2010, na kterém Mišík dokázal, že neztratil nic z autorského ani interpretačního charismatu, které je pro něj typické.
homepage

 
Paul Batto jr. /SLO/   <a href=www.batto.org..." />

Paul Batto jr. /SLO/   www.batto.org...
Paul Batto Jr. se narodil v Lublani ve Slovinsku. Je typickým světoobčanem, pohybuje se po celé Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakoousko, Belgie, Holandsko, Maďarsko, Polsko, Česko) a všude na svých cestách koncertuje. V roce 1994 založil kapelu Riverside Blues Band, se kterou hrál čisté akustické blues. Na to si ostatně jistě vzpomenou dlouholetí návštěvníci BLUES ALIVE – vystoupil totiž už na čtvrtém ročníku festivalu v roce 1999. S touto kapelou natočil tři CD. Roku 2003 se rozhodl pro sólovou kariéru. Jeho současný zpívaný repertoár sestává převážně z jazzových standardů (Ellington, Gershwin, Arlen, Carmichael), balad a bluesových písniček. Pro letošní vystoupení v Klášterním kostele si ale Paul Batto Jr. připravil stylový program sestavený převážně z gospelů.
homepage

 

Foyer DK – The Kingsize Boogiemen /CZ/   www.boogiemen.cz...   
Čtveřice talentovaných muzikantů z okolí Prahy zaujala letos porotu BLUES APERITIVU především vynikajícím zvládnutím klasického bluesového materiálu, zahraného s nebývalou energičností a v neposlední řadě velkým nadhledem. The Kingsize Boogiemen jsou zkušený band, čile koncertující po klubech v celé České republice. V repertoáru má nejen ty nejznámější standardy, ale z repertoáru svých oblíbenců si vybírá i méně známá čísla, kterým dokáže vtisknout vlastní autentický punc. Při jejich koncertech ožívá to nejlepší z odkazu starých mistrů a vystoupení kapely ve foyer Domu kultury bezpochyby velmi dobře navodí atmosféru na celý večer.

 

Guitar Shorty /USA/   www.guitarshorty.com...   

www.guitarshorty.org
www.guitarshorty.com


http://www.youtube.com/watch?v=sGfLXi4xFKI




Třiasedmdesátiletý rodák z texaského Houstonu, vlastním jménem David William Kearney, je nefalšovanou hvězdou současného řádně vyšťaveného a energeticky vysokooktanového kytarového blues. Jeho koncerty jsou pověstné nejen samotnou explozivní hrou a vynikajícím zpěvem, ale také obrovskou show, při které často doslova létají z nástrojů třísky.

Pseudonym Guitar Shorty si dal už v šestnácti letech, kdy absolvoval ve floridských klubech první profesionální vystoupení. Na rok zakotvil v doprovodné kapele nikoho menšího než Raye Charlese a v roce 1957 nahrál v produkci dalšího velikána Willieho Dixona první sólový singl. V čele vlastní kapely koncertoval po celých Státech, „zezadu“ ale průběžně jistil svou kytarou také řadu dalších velkých jmen: T-Bone Walkera, Big Joea Turnera, Little Richarda či Sama Cookea. Při koncertování ve městě Seattle potkal svou budoucí ženu Marciu, která byla nevlastní sestrou Jimiho Hendrixe, který navštívil několik koncertů svého nastávajícího švagra a jeho styl vystupování měl na budoucí největší ikonu elektrické kytary zásadní vliv.

Sedmdesátá léta byla obecně pro bluesovou muziku nepříliš úspěšná a řada muzikantů se musela vrátit ke svým občanským zaměstnáním. Byl to případ i Guitar Shortyho, který se na profesionální scénu vrátil až v polovině této dekády. Na své první dlouhohrající album si ovšem musel počkat dalších deset let, až do roku 1985, kdy debutoval v poněkud pokročilém věku šestačtyřiceti let albem On The Rampage. V následujících letech se jeho nahrávky začaly objevovat u několika prestižních vydavatelství (JSP, Black Top), až zakotvil u chicagského Alligatoru, kterému je věrný dodnes. V březnu 2010 zde vydal svoje zatím poslední album Bare Knuckle.

 

Pat Smillie Band /USA/   www.patsmillie.com...   
Rodák z Detroitu, kterým zpěvák Pat Smillie je, nemohl začít jinak než s uchem přitisknutým na rozhlasový přijímač, ze kterého vyhrávali motownští souloví klasikové jako The Temptations, Marvin Gaye či Stevie Wonder. Vklad z pokladnice černé hudby byl posílen po jeho studentském přesídlení do Chicaga. Nejprve jen "oťukával situaci" návštěvami jamů v tamních klubech, až potkal kytaristu Vance Kellyho, se kterým si sedli tak do noty, že založili kapelu, která se zakrátko stala jednou z nejpopulárnějších ve městě - což už v Chicagu s jeho pozicí na světové hudební mapě něco znamená - a domovskou scénou se mu stal proslulý klub Checkerboard Lounge.

Pověst Pata Smillieho se rozšířila natolik, že začal pravidelně předskakovat takovým hvězdám jako jsou či byli Koko Taylor, Bobby Rush, Robert Cray nebo "Blues Brother" Dan Aykroyd. Obě doposud vydaná sólová alba Pata Smillieho sklidila velmi pozitivní ohlas v žánrových médiích a sám zpěvák se svou kapelou patří ke koncertně nejvytíženějším představitelům současné chicagské scény. Jeho prostřednictvím máme nyní šanci poznat, jak si stojí současná úroveň bluesové muziky ve městě, které je kolébkou jedné z jeho nejvýznamnějších větví.

 

Mátyás Pribojszki Band /HU/   www.pribojszki.com...   
Mátyás Pribojszki je absolutní hvězdou maďarské bluesové scény, jakýmsi jejím leadrem. Jeho hra na harmoniku je považována za plnoprávnou součást výkladní skříně evropského blues. Dobře to ví řada světových muzikantů (Duke Robillard, Tino Gonzales, Paul Lamb a mnozí další), kteří Pribojszkého přizvali ke spolupráci.

V roce 1995 postavil svou první kapelu Blues Fools, se kterou koncertoval mimo jiné i v roce 2003 na šumperském BLUES ALIVE, kde sklidil obrovský ohlas a obdiv nejen posluchačů, ale i kolegů muzikantů. Během deseti let existence kapela vydala čtyři umělecky i komerčně úspěšná alba. Současnou kapelu, "napsanou" na jeho jméno, sestavil Mátyás Pribojszki v roce 2004 s představou poněkud rozšířit svůj záběr ve vlastních kompozicích mimo striktní "dvanáctkové" hranice směrem k jazzu a dalším stylům. Tuto vizi naplnil už na několika studiových i živých albech, na kterých se představuje v akustickém i elektrifikovaném složení, vždy ale s plným nasazením, instrumentálním mistrovstvím a originálním autorským vkladem.

 

The Kingsize Boogiemen /CZ/   www.boogiemen.cz...   
Čtveřice talentovaných muzikantů z okolí Prahy zaujala letos porotu BLUES APERITIVU především vynikajícím zvládnutím klasického bluesového materiálu, zahraného s nebývalou energičností a v neposlední řadě velkým nadhledem. The Kingsize Boogiemen jsou zkušený band, čile koncertující po klubech v celé České republice. V repertoáru má nejen ty nejznámější standardy, ale z repertoáru svých oblíbenců si vybírá i méně známá čísla, kterým dokáže vtisknout vlastní autentický punc. Při jejich koncertech ožívá to nejlepší z odkazu starých mistrů a vystoupení kapely ve foyer Domu kultury bezpochyby velmi dobře navodí atmosféru na celý večer.

 

Please The Trees /CZ/   www.pleasethetrees.com...   
Kapela vznikla před několika lety jako spojení táborských postrockerů Some Other Place s nu-folkovým jednočlenným projektem písničkáře Václava Havelky selFbrush. Debutovala v roce 2007 výborným albem Lion Prayer, které vloni následovala ještě dotaženější „dvojka“ Inlakesh. „Prastaré téma duality vzájemných vztahů lidí, člověka s přírodou nebo věcmi, to je pro Please The Trees stále planoucí inspirace. Inlakesh je podání rukou, prolnutím i vzájemnou konfrontací,“ říká sama kapela. Vypadá to sice šíleně "vědecky", ale ničeho přehnaně zaumného se není třeba obávat. Please The Trees hrají sice moderní, ale v hlubokých kořenech tkvící rock, dobře si vědomý, odkud vzešel - především z černého blues a bílé country.

Please The Trees v roce 2010 absolvovali úspěšné turné po Spojených státech amerických, kde mimo jiné vystoupili na prestižním mezinárodním festivalu South By Southwest v texaském Austinu. Jejich zaoceánské spády mají letos pokračování v podobě natáčení nového alba přímo v "zemi zaslíbené".

 

The Spermbankers /NL, FIN, CZ/   www.myspace.com/spermbankers...   
Petrně nejdivočejší uskupení, které letos na BLUES ALIVE vystoupí, dali nedávno dohromady v Praze žijící muzikanti tří národností: zkušený český kytarista Martin Růžička (mj. ex-Echt, Sketa fotr), velmi respektovaný holandský zvukař Bert Neven (spolupracující např. s Danem Bártou či J.A.R.), zde figurující na postu bubeníka, a finský zpěvák a kytarista Pasi Mäkelä. The Spermbankers svou hudbu označují jako "dirty gospel", jejím základem jsou ovšem kořenné figury, hrané s na kost ohlodanou syrovostí a drivem garážového rocku. Mezi svými oblíbenci jmenují Blind Willieho Johnsona, Hanka Williamse, Johna Lee Hookera, Reverenda Garyho Davise či Howlin' Wolfa. Vesměs tedy takové muzikanty, kteří kdyby se v mladším věku dožili dnešních dní, v oné pomyslné garáži by bez výjimky skončili s nimi.

 

United Cans Unlimited /CZ/   www.myspace.com/unitedcansunlimited...   
Má něco společného blues z Delty Mississippi s Českomoravskou vysočinou? Psychedelické experimenty kalifornského podzemí s vltavským nábřežím? Alternativa newyorského „downtownu“ s okolím Prahy? A jde to všechno dohromady? To se snaží v různých sestavách zkoumat sdružení United Cans Unlimited. Dosavadní výsledky bádání jisté spojnice potvrzují.

Bluesové jamování Manyho Morea & Maxe Brauna na plechové resofonické kytary v šumperské herně Dakota či pražské nálevně U dr. Emila Holuba přerostlo v seriózní a více než méně koncepční činnost a obklopení se několika dalšími odporem k zavedeným hudebním klišé postiženým osobám s hudebními nástroji v rukou. Ze všeho nakonec vyhřezla současná podoba osmičlenné mezinárodní sestavy, jejímž „prvkem s pasem“ je geniální slovenský kytarista Ivan Tomovič. Kapela, jež se cítí být ovlivněna nu-bluesovými celebritami kalibru Chrise Thomase Kinga, Little Axe, Huga Race či Jamese Blood Ulmera, byť jí všichni do omrzení předhazují (k nevoli samotných členů) The Doors a „bluesové Plastic People“, prý hodlá na BLUES ALIVE vytáhnout své nejsilnější zbraně. Které to budou?

 

Feel Like Going Home , USA 2003, režie: Martin Scorsese, hrají: Corey Harris, Taj Mahal, Ali Farka Toure a další
Rok 2003 byl vyhlášen ve Spojených státech Rokem blues a jednou z nejpodstatnějších událostí, které byly na tuto oslavu navázány, byla série dokumentárních filmů předních světových režisérů (mj. Clint Eastwood či Wim Wenders) na bluesová témata. Všechny snímky zaštiťoval svým jménem oscarový Martin Scorsese, jinak též vášnivý hudební fanoušek. Jeho příspěvek do filmové série sahá nejhlouběji. Vytvořil jej ve spolupráci s hudebním odborníkem Peterem Guralnickem (mimo jiné autorem i u nás vydané vynikající knihy Poslední vlak do Memphisu o Elvisovi Presleym). Jejich film Feel Like Going Home pátrá po kořenech blues jak v povodí řeky Mississippi, tak v oblasti Západní Afriky. Ta je totiž podle převládajících teorií skutečnou pravlastí afroamerické hudby. Průvodcem filmu je kytarista a zpěvák Corey Harris, dobře známý šumperskému publiku z hned dvou vystoupení na BLUES ALIVE a jedna z nejvýznamnějších osobností současné scény. Ten se výzkumem bluesových kořenů (a interpretací jeho výsledků) dlouhodobě zabývá. Ve filmu hovoří a hrají nejen američtí hudebníci, kteří patří mezi "opravdové" bluesmany i křížitele různých směrů (jako je třeba Taj Mahal), ale také hvězdy africké world music včetně již zesnulé největší hvězdy tzv. "pouštního blues" Aliho Farky Toureho.

 

Foyer DK – Juicy Band /PL/   www.juicytheband.com...   
Slezská kapela, která okouzlila mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU, patří k nejčerstvějším reprezentantům silné polské bluesové líhně. Vznikla na přelomu let 2009-2010 a současná sestava se zformovala ještě o půl roku později. Kapela, která za tak krátkou dobu stačila sjezdit velkou část nejvýznamnějších festivalů ve své zemi a pobrat řadu cen je zajímavá z hned několika důvodů. Klade důraz na vlastní tvorbu, která se vymezuje žánry blues, funku a soulu. Její hutný a bohatý sound jistí prvotřídní hráči, mezi nimiž bezesporu kraluje pianista a hammondkář Jacek Zajac, a v neposlední řadě má ve svém středu vynikající zpěvačku "joplinovského" charakteru Annu Pawlus. Důvodů ke zvýšené pozornosti je tedy více než dost.

 

Boogie Chilli /PL/   www.boogiechilli.com...   
A další z letošní silné úderky polského blues, v tomto případě oproti svým ostatním kolegům naprosto stylově čistá. Boogie Chilli se velmi líbili nejen porotě letošního BLUES APERITIVU, ale doslova učarovali i publiku, které je s přehledem katapultovalo ve svém hlasování na úplný vrchol. To jednoznačně nominovalo kapelu, která už v roce 2007 byla v Polsku vyhlášena Kapelou roku v anketě BLUES TOP časopisu Twój blues, k rozjetí pátečního jamu. Můžete se těšit na dokonale "zmáknutého" Dixona, Waterse, Hookera, Mayalla, Hendrixe, ale i Claptona či Dylana. A druhý den si můžete kapánek přispat.

 

JuJu Band – Justin Adams & Juldeh Camara /GB, Gambie/   www.myspace.com/juicybandpolska...   

www.myspace.com/juicybandpolska

www.facebook.com

„O tom, jestli blues skutečně vzniklo v Africe, se dodnes někteří muzikologové snaží vést spory, ale tenhle crossover je jasným důkazem. A i z druhé strany: přesně dokládá, že to, co se už někdy od 60. let psalo o Johnu Lee Hookerovi, totiž že je ze všech amerických bluesmanů nejafričtější, je čirá pravda. Právě v jeho hudbě je onen oslí můstek, po kterém se tahle kapela prochází, jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelí!“ Tolik recenzent českého bluesového časopisu CROSSROADS o albu In Trance nového projektu JuJu. "Transovní rytmy Afriky spojené s Led Zeppelin, Doors a The Prodigy," dodává pro změnu britský tisk.

Dramaturgie BLUES ALIVE už několik let uvažuje o představení některého ze zajímavých představitelů afrického, tzv. pouštního blues. Projekt JuJu, který stojí kdesi na pomezí tohoto stylu se spoustou dalších odboček, tedy jakoby spadl v pravý čas z nebe. Slučuje (blues)rockový přístup dobře známého britského muzikanta s bohatými zkušenostmi napříč žánry s etnickým vkladem gambijského zpěváka a instrumentalisty, to vše navíc v lákavém psychedelickém oparu.
Justin Adams má renomé jednoho z nejoriginálnějších a mimořádně inovativních kytaristů Anglie. Jeho dráha sahá od punkových kořenů k pouštnímu blues Tinariwen, jejichž alba spoluvytvářel jako producent, i k Robertu Plantovi, Peteru Gabrielovi nebo Sinéad O'Connor, s nimiž hrál. Juldeh Camara je zpěvákem gambijských eposů, příslušníkem elitní muzikantské kasty označované slovem griot. Žije už léta v Anglii, kde spolupracuje se špičkovými jazzmany i rockery. Mistr jednostrunných houslí ritti, na které se naučil od svého slepého otce, jehož učitelé byli prý afričtí džinové. Basista Billy Fuller spolupracoval s Massive Attack, triphopery Malachai i Robertem Plantem a jeho kapelou Strange Sensation, v níž Justin Adams hraje sólovou kytaru. Dave Smith je jeden z nejlepších a nejvšestrannějších mladých bubeníků v Británii, ovlivněný jak rytmy západní Afriky tak i jazzovou technikou.

 

Hokie Joint /GB/   www.hokiejoint.co.uk...
Bláznivá stylizace britské kapely vyvolává v novinářích odkazy k Tomu Waitsovi, její koncertní nasazení zase výbá srovnáváno s White Stripes nebo The Black Keys. Opravdová síla Hokie Joint, kteří se po světě potulují od roku 2007, ovšem tkví v absolutní a nelíčené syrovosti, kterou navazují na velikány poslední elektrické fáze mississippského blues, ale i na chicagskou klasiku z 50. let. Svědky jsou jim dvě alba, debut The Way It Goes…Sometimes z roku 2008 a letošní horká novinka The Music Starts To Play, ale zejména skvělé koncerty. Velká bluesová show, ale i temně-sarkastické hudební divadlo mimo jakékoli hudební žánry, taková podstata jejich veřejné prezentace jim umožňuje koncertovat společně s tak rozdílnými umělci jako Steve Winwood, Booker T, Solomon Burke, Jamie Cullum, ZZ Top či Moby. ne ne, tohle není žádný ušmrdlaný bluesový revoval. Hokie Joint jsou jedna velká čistokrevná nadčasová emoce, vytažená až odkudsi z pekla.

 

Zuzka Suchánková /SK/   www.zuzanasuchankova.com...   
Bratislavská zpěvačka, kytaristka a v poslední době také autorka zaujala už v 90. letech minulého století jako vynikající interpretka soulově, gospelově a spirituálově laděné muziky. V roce 1999 vydala debutové album Spiritual Way. Svůj zájem posléze rozšířila i na jazz a mezi své posluchačské lásky začala řadit vedle očekávaných Arethy Franklin a Mahalie Jackson také třeba Dianu Krall nebo Cassandru Wilson. A v poslední době také současné mladší bluesové umělkyně typu Susan Tedeschi a Ruthie Foster. Začala se více věnovat kytaře a výrazně se zaměřila také na autorskou tvorbu. Zúročením obého bylo výtečné album Blúzy & Songy v roce 2009, na němž je její vlastní tvorba vyvážena se zajímavými úpravami klasických kousků.

 

Around The Blues /PL/   www.aroundtheblues.ovh.org...   
Žhavé jméno polské bluesové scény bylo stvrzeno letos, kdy zpěvačka kapely Asia Mrozek získala v prestižní anketě časopisu Twój blues BLUES TOP hlavní cenu coby Zpěvačka roku 2010. Jistěže právem – stejným právem, jakým je kapela, pocházející mimochodem z nedalekého Chorzówa, ve kterém každoročně probíhá třetí hlavní koncert BLUES ALIVE, považována za jednu z nejlepších na současné polské scéně. Jejich hudba se sice přísně nedrží stylových škatulek, přesahuje k soulu i rocku, vždycky se ale obtáčí, jak název kapely napovídá, „okolo blues“. Přijímají ji s otevřenou náručí na všech podstatných festivalech v Polsku a kapela si vysloužila ostruhy i v některých dalších evropských zemích. Česko nepochybně bude dalším zářezem do pažby.

 

Louisiana Alley /USA,CZ/   www.bandzone.cz/louisianaalley...   
Jedni z vítězů loňského BLUES APERITIVU jsou seskupeni kolem amerického zpěváka a kytaristy Davida Gorea, bývalého frontmana známých The Cell, se kterými objel kus Evropy i USA a zahrál si před několika hvězdami světových jmen. Pro kapelu je příznačná směs energického a drsného elektrického blues rocku přes jižanské boogie až po nápadité a citlivé balady. Působivé a ostré vokály v jižanském stylu, kytarové dvojhlasy, hammondky a nekompromisně šlapající basa s bicími dodávají Louisiana Alley plný zvuk, který zvedl ze židlí už nejedno hlediště. To šumperské vloni ve foyer nebylo výjimkou a je více než jisté, že velké pódium bude kapele slušet ještě o kus víc.
homepage

 
Juicy Band /PL/   <a href=www.myspace.com/juicybandpolska ...   " />

Juicy Band /PL/   www.myspace.com/juicybandpolska ...   
Slezská kapela, která okouzlila mezinárodní porotu letošního BLUES APERITIVU, patří k nejčerstvějším reprezentantům silné polské bluesové líhně. Vznikla na přelomu let 2009-2010 a současná sestava se zformovala ještě o půl roku později. Kapela, která za tak krátkou dobu stačila sjezdit velkou část nejvýznamnějších festivalů ve své zemi a pobrat řadu cen je zajímavá z hned několika důvodů. Klade důraz na vlastní tvorbu, která se vymezuje žánry blues, funku a soulu. Její hutný a bohatý sound jistí prvotřídní hráči, mezi nimiž bezesporu kraluje pianista a hammondkář Jacek Zajac, a v neposlední řadě má ve svém středu vynikající zpěvačku "joplinovského" charakteru Annu Pawlus. Důvodů ke zvýšené pozornosti je tedy více než dost.

 

Macmaster and Hay /Skotsko/   www.myspace.com/macmasterhay...   
Originální duo, které patří bez pochyby ke špičce skotské hudební scény. Mají na repertoáru nejen tradiční skotské písně a melodie, ale také vlastní nové skladby, zasazené do emotivních zvukových kreací, tvořených pomocí neobvyklého spojení zdánlivě nesourodých hudebních nástrojů - několika druhů harf, bicích nástrojů, marimby a sampleru. Jako zpěvačka, Mary Macmaster vedle angličtiny používá i starou gaelštinu. Jejich hudba evokuje dojmy nádherné, ale také nebezpečné skotské krajiny, jejich společné živé vystoupení funguje jako nová magická formule pro tradiční hudbu, jako soundtrack k povznášejícímu filmovému zážitku.

Mary Macmaster získala světový věhlas díky své hře na clarsach (skotská podoba tradiční „keltské“ harfy) a elektrifikovanou harfu Camac a díky novátorské tvůrčí práci s těmito nástroji. Její profesionální dráha začala v době, kdy studovala gaelskou a skotskou historii na edinburghské univerzitě a spolu s Patsy Seddon založila proslulé duo dvou harf a křehkých ženských hlasů - Sileas. S Sileas a později také s The Poozies, Shine nebo La Boum! procestovala kus světa – od Japonska po Súdán. Nahrávala a vystupovala s mnoha světově proslulými skotskými umělci (např. Phil Cunningham, Kathryn Tickell, Dick Gaughan aj.). Ke spolupráci ji přizval také Sting: v roce 2009 se společně s Donaldem Hayem objevila na jeho vánočním albu If on a Winter's Night.

Donald Hay (doma přezdívaný Drummy) je v hudebním světě uznávaný pro svou vnímavost a nápaditost, které uplatňuje při hře na bicí nástroje. Pro jeho umění jej vyhledávají přední britští umělci a skupiny, k nimž patří Eliza Carthy, Kate Rushby, Shooglenifty, Peatbog Faeries, Mystery Juice, Nusa, Sunhoney, Bachue, Kathryn Tickell, The Battlefield Band, LaBoum! a další. Donald se také podílí na velkém projektu Unusual Suspects, ve kterém se spojilo 30 předních skotských muzikantů.

 

Marcel Flemr & Lukáš Martinek /CZ/   www.marcelflemr.com...   www.lukemartin.cz...   
Unikátní projekt, který dali dohromady dva přední čeští kytaristé Marcel Flemr a Lukáš Martinek pouze za účelem prezentace v rámci koncertů pod hlavičkou BLUES ALIVE 2011, vyprovokovalo jméno hlavní hvězdy tohoto mezinárodního hudebního festivalu. Tedy Kennyho Waynea Shepherda, hudebníka, který na vrcholnou kariéru v bluesrockovém žánru nastoupil ještě jako teenager ve svých sedmnácti letech. A právě Martinek i Flemr odstartovali svoje muzikantské dráhy na velkých pódiích (mj. právě i na šumperském festivalu) v podobně mladém věku. Každý prošel jinými skupinami, každý vycházel ze zcela odlišného zázemí a logicky se každý nyní, kdy je kolem třicítky na svém hráčském vrcholu, propracoval k jiné představě hudebního sdělení, byť styčné body jsou mnohé. Zatímco Flemr převážně bádá v oblastech klasického elektrického blues, jehož praktickou znalost propracoval k dokonalosti, Martinek směřuje spíše k modernějším stylům a často v různých projektech překračuje hranice směrem k rocku či jazzu. Jejich muzikantské setkání – oficiálně ve společném projektu vlastně vůbec první – tak slibuje nebývalé pozitivní jiskření mezi oběma kytarovými virtuosy a zajímavé prolnutí dvou osobitých pohledů na hudební materii, jejíž kořeny jsou sice staleté, avšak stále rodí nové výhonky.

 

Kenny Wayne Shepherd /USA/   www.kennywayneshepherd.net...   
„O možnost vystoupení Kennyho Waynea Shepherda jsme usilovali řadu let. Ztělesňuje totiž mladou krev a moderní podobu žánru, který už šestnáct let představujeme českým fanouškům. Víme, že Shepherd má i u nás širokou fanouškovskou základnu. Vždy, když jsme si dělali průzkum, o kterého interpreta by měli návštěvníci Blues Alive největší zájem, patřilo jeho jméno k nejčastěji skloňovaným,“ říká ředitel festivalu Blues Alive Vladimír Rybička.

Kenny Wayne Shepherd se narodil v roce 1977 v Louisianě a jako samouk se hře na kytaru věnoval už od sedmi let. Jako třináctiletý stál poprvé na pódiu coby "zázračné dítě" a host neworleanského bluesmana Bryana Leeho.

Senzací v amerických a posléze celosvětových kruzích se stalo už Shepherdovo debutové album Ledbetter Heights, které se stejně jako všechna jeho další alba ocitlo dlouhodobě na prvním místě amerického prodejního žebříčku ve své kategorii. Album Shepherd vydal jako osmnáctiletý a podnítil - v době nadvlády elektronické hudby - zájem tisíců svých vrstevníků o "rukodělnou" bluesovou a rockovou hudbu. Podobně úspěšná byla i jeho další alba Trouble Is... (1997), Live On (1999) či The Place You're In (2004). Mimořádně zajímavým projektem je CD/DVD 10 Days Out: Blues From The Backroads. V jeho rámci si Shepherd zahrál se svými starými idoly B.B. Kingem, Hubertem Sumlinem, Pinetopem Perkinsem a dalšími bluesovými klasiky. Titul byl nominován na dvě ceny Grammy.

S několika svými vzory - včetně Bryana Leeho, jemuž svým způsobem vděčí za svou kariéru - se Shepherd setkal vloni v chicagském klubu The House Of Blues. Výsledkem je vynikající živá nahrávka Live! In Chicago, která si také vysloužila nominaci na Grammy. Začátkem letošního srpna vydal Kenny Wayne Shepherd nové album How I Go. Doprovází jej na něm kapela, se kterou přijíždí i na koncerty do České republiky. Kromě výtečného zpěváka Noaha Hunta je její ozdobou bubenický veterán Chris Layton, bývalý člen kapely Double Trouble předčasně zemřelého texaského kytaristy Stevieho Raye Vaughana, který byl odmalička jedním z největších Shepherdových muzikantských vzorů.

 

JUICY BAND /PL/

 
<a href=Johnny Winter /USA/" />

Johnny Winter /USA/
„Vidina toho, že jednou na BLUES ALIVE vystoupí Johnny Winter, kterého obdivuji už od svých puberťáckých let, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem nabídku stát se členem týmu tohoto festivalu před dvanácti lety přijal,“ přiznává dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. Přestože je slušné přiznat, že šumperské pódium není první v Česku, které tohoto slavného kytaristu a zpěváka hostí, festival je pyšný na to, že jej může letos obsadit do pozice hlavní hvězdy. S takovým jménem je oslava půlkulatého výročí skutečně plnohodnotná.
Johnny Winter je totiž jedním z těch, kteří definovali moderní bluesovou kytarovou hru, na jeho jméno přísahají tisíce následovníků po celém světě – ale žádnému z nich se nepodařilo dosáhnout takového věhlasu. Už proto, že Winterův hráčský styl je naprosto originální, nenapodobitelný a snadno rozpoznatelný po prvních tónech. A nejde jen o obdivuhodnou techniku a rychlost jeho pověstných „okovaných prstů“, ale především o stoprocentní prožitek žánru, přímé spojení s jeho kořeny a soulad mezi stylem hry, zpěvu a výběrem repertoáru.
Johnny Winter je rodilý Texasan, narodil se v Beaumontu v roce 1944 a už odmalička muzicíroval s mladším bratrem Edgarem, klávesistou a saxofonistou, který si vydobyl velkého uznání zejména v 70. letech. Oba sourozenci se k sobě v různých etapách kariéry nadále vraceli. Výborné debutové album, nazvané stroze Johnny Winter, vydal kytarista v roce 1969, téhož roku, kdy jeho hvězda zazářila i na nejvýznamnějším hudebním festivalu všech dob ve Woodstocku.
Postupem času se Winter od ortodoxního elektrického blues, na kterém vyrůstal, mírně odklonil k písničkovějšímu rocku, který hrál s kapelou, jež dala jméno jeho albu z roku 1970 – Johnny Winter And.
Divoká doba, divoká hudba a divoký životní styl kytaristu vehnaly do náruče drog, ze které se dokázal vymanit a natočit v roce 1973 comebackové album s příznačným názvem Still Alive And Well, z jeho „nebluesových“ jedno z nejlepších. Ve druhé polovině 70. let Johnny Winter znovu nalezl svoje bluesové kořeny díky producentské a hráčské spolupráci na čtyřech albech génia klasického chicagského blues Muddyho Waterse, z nichž všechna obdržela cenu Grammy. S Watersovou kapelou také natočil roku 1977 vlastní desku Nothin´ But The Blues, jež byla jakýmsi „programem“ pro cestu, již si zvolil, jak se zdá, na celý zbytek kariéry.
Zcela zásadním okamžikem pro jeho bluesovou tvorbu byl podpis smlouvy s prestižním chicagským labelem Alligator, u něhož vydal v letech 1984 – 86 postupně tři vynikající alba Guitar Slinger, Serious Business a Third Degree, která patří bez nadsázky k tomu nejlepšímu na poli elektrického blues druhé poloviny 20. století.
V souvislosti s narůstajícími zdravotními problémy se Winterova činnost v 90. letech poněkud zpomalila, ještě na začátku dekády nicméně stačil natočit další perlu své diskografie Hey, Where´s Your Brother?. Nepříliš dobrá tělesná kondice se bohužel podepsala i na kytaristově první pražské návštěvě v roce 2002. Album, vydané o dva roky později a nesoucí další výmluvný název I´m A Bluesman, nicméně slibovalo jisté naděje, které vycítila i americká hudební akademie, jež je nominovala na Grammy.
V posledních dvou letech Johnny Winter doslova překopal od základu svůj osobní i profesní život: po roztržce s dlouholetým manažerem vystřídal produkční zázemí a změnil i lékařský tým. V posledních letech je na pódiích celého světa jako vyměněný a hodnocení jeho výkonů v odborném tisku často hovoří v superlativech. „Překvapením bylo už to, že se vzápětí po nástupu Johnnyho Wintera na scénu odporoučel druhý kytarista jeho kapely do zákulisí, a téměř celý koncert pak kapela odehrála jen v triu, kde zvuk Winterovy kytary byl zcela dominantním prvkem. To svědčilo o navráceném frontmanově sebevědomí. Co se odehrávalo následující bezmála dvě hodiny, bez nadsázky mnohým divákům (mezi nimiž byla dlouhá řada známých zejména bluesových muzikantů z Moravy i Slovenska, kteří zážitek oslavili dlouhým jamsessionem po skončení) vehnalo slzy do očí. Při jejich zavření totiž velmi často z pódia znělo přesně to, co znali z nejlepších Winterových nahrávek,“ napsal recenzent vystoupení Johnnyho Wintera v roce 2008 v Uherském Brodě. Nepochybujme o tom, že i o jeho vystoupení na závěr patnáctého BLUES ALIVE se bude ještě dlouho hovořit u bluesových „táborových ohňů“.


homepage

 

The Roosevelt Houserockers /AT/
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z loňských dvou přihlášených kapel z Rakouska porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) už vloni ve foyer nabídli vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech. Letos se totéž pokusí (jistě úspěšně) zopakovat na hlavním pódiu.
homepage

 

Justin Lavash /GB/
Američtí a irští předkové zřejmě předurčili britského kytaristu, zpěváka a písničkáře Justina Lavashe k citlivému vnímání klasických hudebních zdrojů současné hudby, zejména blues a folku. Ve vlastní autorské tvorbě dokáže nejen využívat klasických prvků těchto kořenů, ale také je obratně přetvářet k obrazu svému. Lavash, který žije v Česku, avšak pravidelně vyjíždí na turné po celé Evropě, je v posledních zhruba dvou letech ozdobou mnoha festivalů různých žánrů i programové nabídky prestižních klubových pódií. Na Lavashově tvorbě je oceňována nejen písničkářská osobitost, ale i jeho bravurní hra na kytaru a zpěv. Není divu, své kvality zoceloval v Anglii i USA coby sideman a aranžér v řadě projektů všech žánrů, při častých návštěvách Francie zase pronikl k specifické emocionálnosti šansonů, kterou lze z jeho tvorby také vycítit. Rozhodně se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejkomplexnějších osobností, na které lze na současné scéně v Česku narazit.
homepage

 
<a href=The California Honeydrops /USA/" />

The California Honeydrops /USA/
Leader kapely, zpěvák, kytarista a trumpetista Lech Wierzynski má sice polské jméno a jako místo rodiště v pase uvedenu Varšavu, už od dětských let ale žije ve Spojených státech a lze prohlásit, že je čistokrevným Američanem. Minimálně co se týče muzikantského projevu, do kterého se promítá skoro všechno, co za něco stojí z odkazu americké hudební tradice: blues, gospel, jazz, zydeco, rhythm´n´blues. Jeho pětičlenná kapela vznikla v roce 2007, nejprve jako pouliční sdružení, vyhrávající na nárožích a stanicích metra v kalifornském Oaklandu. Během usilovného koncertování si vypracovali The California Honeydrops vlastní styl, který jim umožnil stále častěji hostovat v klubech a dalších oficiálních scénách. Šířící se dobrá pověst otevřela skupině posléze i prostor mimo původní domácí působiště. Mají na kontě zatím tři alba B Sides, Soul Tub a Spreadin´ Honey. Zatím největšího úspěchu se bezpochyby kapele dostalo koncem loňského roku, kdy byla nominována v kategorii Debut roku v nejprestižnější světové žánrové anketě Blues Music Awards. Po nějakém čase tedy na BLUES ALIVE budeme svědky vystoupení zatím relativně neznámé kapely, o které možná za pár let budeme slýchat superlativy.
homepage

 

Juwana Jenkins & The Mojo Band /USA,CZ/
Nový, speciálně pro BLUES ALIVE připravený projekt v Praze žijící zpěvačky, pocházející z americké Philadelphie, a našeho předního harmonikáře Charlieho Slavíka (ten vystoupí na letošním ročníku festivalu už podruhé, po pátečním bloku s kapelou St.Johnny & The Sinners). Charismatická a velmi atraktivní zpěvačka je obklopena „old school bluesovou“ kapelou, která klade důraz na autentický zvuk, ale také energii a průraznost nekompromisního swingujícího buldozeru. Za tím účelem obsadil Slavík novou dvougenerační kapelu vesměs špičkovými domácími muzikanty kytaristou Marcelem Flemrem počínaje a bubenickou legendou Petrem Eichlerem zdaleka nekonče.
homepage

 

Kŕdel´ divých Adamov /SK/ - foyer
Mladá kapela si dala neobvyklý název podle literární trilogie slovenského spisovatele Ladislava Ťažkého. Vznikla v roce 2006 v Trnavě, místě s nepochybně největší hustotou bluesových hudebníků na metr čtvereční na celém Slovensku. Kapela většinou hraje bluesrock, ale "není to jediný styl, se kterým se její členové ztotožňují", říká o sobě sama kapela na webových stránkách a přidává hrůzyplný zápis zážitků z prvních štací své kariéry. Od té doby se mnohé změnilo a Kŕdeľ divých Adamov dokázali natolik zaujmout mezinárodní porotu letošního Blues Aperitivu, že je vybrala k zahájení finálového koncertu letošního půlkulatého BLUES ALIVE.
homepage

 
<a href=Jana Šteflíčková /CZ/" />

Jana Šteflíčková /CZ/
Jedna z nejvýraznějších současných českých písničkářek a herečka Studia Ypsilon začala sice svou hudební dráhu před čistě folkovým publikem, o čemž svědčí její vítězství v soutěži největší přehlídky tohoto žánru Zahrada v roce 2006, v posledních letech se ale její tvorba stále patrněji oprošťuje od klasických žánrových vymezení a zcela volně se dotýká i blues, jazzu, šansonu a rocku. Písně Jany Šteflíčkové jsou postaveny na netradiční hře na kytaru, zajímavých harmoniích, textech plných originálních obrazů i slovních hříček. Mezi českými písničkářkami patří i k nejlepším zpěvačkám, na jejím širokém výrazovém rejstříku jsou znát i bohaté zkušenosti s příležitostným zpěvem jazzových standardů, v komunikaci s publikem se zase nezapře herecká zkušenost. V současné době Šteflíčková pracuje na svém druhém albu.
homepage

 
<a href=Martina Trchová Trio /CZ/" />

Martina Trchová Trio /CZ/
Pražská písničkářka si připsala několik festivalových vítězství (Folkový kvítek, Porta, Zahrada). V roce 2005 vydala debutové album Čerstvě natřeno, na němž se podílela plejáda významných hostů, mj. Vít Sázavský, Zdeněk Vřešťál nebo Žofie Kabelková. Přes nejrůznější personální změny vykrystalizovala současná podoba skupiny, v níž Trchovou doprovází kytarista Patrik Henel a kontrabasista Radek Polívka. Trio letos vydalo album Takhle ve mně vyjou vlci v produkci Michala Němce (Jablkoň). K jeho potemnělému ladění recenzent říká: „Trchová netrpí intelektuálními depresemi, na ty je v sedmadvaceti už pubertě odrostlá a není ani zdaleka žádná ´stará mladá´. Její nejistota je postojem vnímavého člověka, který ví, že ne všechno se ve světě jeví takové, jaké to ve skutečnosti je. A že je ideální se (k) tomu postavit bez póz.“
homepage

 
<a href=Terezie Palková /CZ/" />

Terezie Palková /CZ/
Patří mezi nejoriginálnější tváře písničkářské scény, jejíž vlna se po roce 2000 vzedmula. Ve svých písních, v nichž se doprovází střídavě na klavír a akordeon, provází posluchače s hlubokým ponorem, ale zároveň znatelným nadhledem a svérázným vtipem nejintimnějšími zákoutími ženského světa. Její projev má hodně blízko k šansonovému „divadlu světa ve třech minutách“ a je výrazně poznamenán bohatou hereckou, ale i klaunskou zkušeností.
homepage

 

Žofie Kabelková /CZ/
Písničkářka Žofie Kabelková vydala na podzim loňského roku svou druhou autorskou desku Peřiny z vody, za které byla v rámci žánrových cen nominována na cenu Anděl 2009. Ačkoli má písničkářka za sebou minulost v ryze folkové oblasti (včetně účasti na festivalech Porta či Zahrada), její současná tvorba tuto škatulku daleko přesahuje. „Peřiny z vody jsou vynikajícím příkladem toho, že český folk vykročil - alespoň v případě těch nejzajímavějších osobností - z umělého ghetta,“ píše server iDNES.cz. A týden.cz jej doplňuje: „Písničky, které se z alba linou, mají stejně tak blízko k islandské nezávislé scéně jako k tomu, co třeba u nás prezentuje Lenka Dusilová s Eternal Seekers nebo na svých starších nahrávkách nabízeli slovenští Longital.“
homepage

 

Blues Brothers /film USA z roku 1980/
Jeden z nejvtipnějších hudebních filmů všech dob má na svědomí herecko-muzikantská dvojice John Belushi a Dan Aykroyd spolu s režisérem Johnem Landisem. Snímek inspirovaný zčásti starými groteskami, má kořeny v původně kabaretním programu obou protagonistů, k nimž Belushiho – a teď pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE zbystří – inspiroval v 70. letech jeho tehdy mladinký přítel Curtis Salgado, ano, týž, který byl jednou z hlavních hvězd našeho festivalu v roce 2008. Právě podle něj se také ostatně jedna z hlavních postav, ztělesněná swingovou legendou Cabem Callowayem, jmenuje Curtis. Ve filmu ve větších či menších rolích figuruje řada velmi slavných osobností z oblasti bluesové a soulové muziky: James Brown, Aretha Franklin, Ray Charles či John Lee Hooker. Nemluvě o doslova „dream teamu“, který tvoří doprovodnou kapelu Blues Brothers, ve které hraje třeba kytarista Steve Cropper nebo basista Donald „Duck“ Dunn. Film Blues Brothers v českých kinech nikdy nebyl nasazen, jeho projekce v rámci BLUES ALIVE bude tedy jednou z mála příležitostí vychutnat si tuto absolutní klasiku na velkém plátně.

 

St.Johnny & The Sinners /CZ/
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, vloni jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley) a ve stejném duchu psané vlastní tvorby. Kapela pod tímto názvem debutovala vloni zdařilým albem Picture Of My Life.
homepage

 

No Blues /ISR, NL, USA/
Vystoupení mezinárodní skupiny No Blues bylo pro většinu návštěvníků XII. BLUES ALIVE v roce 2007 naprostým šokem. Kapela potvrdila, že blues je ideální prvek pro míchání stylů, žánrů a výrazů. Soubor patří k nejzajímavějším představitelům současné world music, je platformou pro jindy neslýchané křížení blues, country a arabské lidové hudby.
U zrodu kapely stál holandský kytarista Ad van Meurs, jeho krajan s kontrabasem Anne-Maarten van Heuvelen a v Holandsku žijící palestinský virtuóz na arabskou loutnu oud Haytham Safia, posléze se základní trio rozrostlo o súdánského bubeníka Osamu Maleegi a zpěvačku a producentku Ankie Keultjes. Pro styl, který „mičurinským“ křížením vypěstovali, používají název „Arabicana“, a skládají v něm vlastní písně i do něj upravují známé bluesové songy, spirituály či americké lidovky.
U prestižního vydavatelství Rounder vydali No Blues zatím tři alba: Farewell Shalabiye v roce 2005, Ya Dunya roku 2007 a o rok později zatím poslední Lumen. Všechny desky sklidily nadšené recenze v celém světě, ba i u nás. Recenzent českého časopisu UNI o předposledním albu mimo jiné napsal: „Do arabských melodií se krásně zadírají skluzy Meursova dobra, v bluesových písních zase úžasně perlí Safiův mistrovský oud, ale nejde o účelovou ,hudební kuriozitu´. Nemám tušení, jak tenhle nápad vznikl, ale působí přirozeně jako sofistikovanější výsledek jam sessionu v obýváku některého ze zúčastněných. Variace na zlidovělé bluesovky Rambling On My Mind či Hard Time Killing Floor, původní countryovky typu Hardened World či Black Cadillac, hodně arabské instrumentálky Shurooq nebo Longa Shahnaaz – to všechno drží neuvěřitelně pohromadě, bez ostentativních proklamací. Skvělé, sežeňte si to.“

homepage

 
<a href=Corey Harris /USA/" />

Corey Harris /USA/
Na tom, že je Corey Harris skutečnou celebritou současné bluesové scény, se shodují kritici renomovaných odborných časopisů, pořadatelé nejdůležitějších žánrových festivalů, stavějící jej do hlavních časů, ale i fanoušci bluesové hudby a představitelé souvisejících uměleckých oborů. I když by mohly některé jeho zvláště rané nahrávky svědčit o opaku, Corey Harris není žádný lidový umělec z lůna bavlníkové plantáže – takoví už se dávno nerodí. Je naopak v nejlepším slova smyslu „bluesovým intelektuálem“, což však v jeho případě ani zdaleka neznamená učeneckou zatuchlost a profesorský přístup k věci. Vystudoval antropologii, na několika cestách do Kamerunu se zabýval africkými jazyky, ale i tamní hudbou ve společenském kontextu, a jak se zdá, životním posláním se mu stalo uvádění svých výzkumů do praxe. V posledních letech do svého arzenálu výrazně přibral i nakažlivé karibské rytmy.
Corey Harris se narodil v roce 1969 v Denveru, na kytaru začal hrát ve dvanácti letech jako samouk, inspirován deskami Lightnin´ Hopkinse, které milovala jeho matka. Renomé mu nejprve přineslo pozvání do prestižních klubů v New Orleans, do kterého se přestěhoval, a následně podpis smlouvy s jednou z nejrenomovanějších bluesových vydavatelských firem Alligator. Debut Between Midnight And Day (1995) sklidil značný ohlas – i proto, že se přesně strefil do doby, která po letech opět přála akustickému bluesovému revivalu, představovanému dále osobnostmi, jako jsou Keb´ Mo´, Eric Bibb, Guy Davis či Alvin Youngblood Hart. Další album Fish Ain´t Bitin´ (1997) se neslo v podobném duchu, Harris však zvýšil důraz na vlastní tvorbu a v několika skladbách ke své resofonické kytaře trochu kuriózně přidal neworleanskou dechovou sekci. Zásadním zlomem v jeho kariéře bylo o dva roky později album Greens From The Garden. S kapelou 5x5 (Victor Brown - baskytara, Johnny Gilmore - bicí), s níž se poprvé představil na IX. BLUES ALIVE v roce 2004, začal směřovat k eklekticismu, který je od té doby pro jeho tvorbu příznačný dodnes: již tak široce prezentovaný bluesový idiom je obohacen o prvky karibské a africké hudby. Pro Alligator natočil Corey Harris ještě v roce 2000 poněkud klasičtější, i když opět výborné společné album s neworleanským pianistou Henrym Butlerem Vü-Dü Menz, a s dalším projektem přestoupil k dalšímu význačnému vydavateli Rounder. Na albu Downhome Sophisticate (2002) došel ve své „všežravosti“ ve smyslu komplexního chápání černé hudby zatím nejdále – vedle akustických i plně elektrických bluesovek zde slyšíme i písně ve stylu afrického „pouštního blues“, houpavé karibské rytmy, funkové figury, ba i elektronický experiment.
Práce na Scorseseho dokumentárním filmu Feel Like Going Home, součásti slavné bluesové série, přivedla Coreyho Harrise na myšlenku natočit album, které by výmluvně vykreslilo souvztažnost amerického blues a západoafrické lidové hudby. Za spolupracovníka na projektu Mississippi To Mali si vybral malijského kytaristu Aliho Farku Toureho, hvězdu world music, dobře známou např. ze společného alba s Ryem Cooderem Talking Timbuktu (oceněného Grammy 1995). Společné jamy obou kytaristů s dalšími muzikanty jsou nejen jasným svědectvím o společném kořeni geograficky značně vzdálených žánrů, ale také silným posluchačským zážitkem.
Poslední album pro Rounder neslo název Daily Bread (2005) a vykazovalo jasné znaky Harrisova stále silnějšího příklonu k fenoménu reggae, v němž kytarista spatřuje paralelu k bluesovému výrazu. Tato tendence se potvrdila i na posledních dvou albech, natočených pro další „lahůdkářský“ label Telarc: Zion Crossroads (2007) a blu.black (2009). Na letošní „vzpomínkový“ koncert BLUES ALIVE ovšem nepřijíždí Corey Harris jako nový vyslanec jamajské hudby, nýbrž – a pořadatelé festivalu věří, že to stálé návštěvníky potěší dvojnásob – se sólovým programem, stavícím naopak na jeho vlastních kořenech a blížícím se obsahu jeho prvních dvou, podle některých kruhů dosud nepřekonaných alb.

homepage

 
<a href=Johnny Mars and Michael Roach /USA/" />

Johnny Mars and Michael Roach /USA/
Pravidelný návštěvník BLUES ALIVE nejspíš nad tímto spojením překvapeně kroutí hlavou. Johnny Mars, svého času přezdívaný „Jimi Hendrix foukací harmoniky“, byl na III. ročníku festivalu v roce 1998 historicky prvním známým Američanem, který v Šumperku vystoupil – a jeho show, postavená na hypermoderním zvuku nástroje, proháněného lektronickými exekty, do jisté míry předurčila jednu z dramaturgických linií festivalu na léta dopředu. Kytarista Michael Roach, který hrál na BLUES ALIVE poprvé o rok později, je Marsovým pravým opakem. Vyznává tzv. piedmontský bluesový styl, postavený na virtuózní hře na kytaru, v níž jsou velmi podstatné ragtimové prvky, a celkovým stylem svého projevu budí spíš iluzi 20. let minulého století než žhavé současnosti. A přesto se oba umělci už před několika lety ustavili v duo, které s velkým úspěchem míchá oba přístupy, Roachův revivalový a Marsův hledačský, ve prospěch jediného společného jmenovatele: ve prospěch blues.
homepage

 

Pat Fulgoni and Lukáš Martinek Band /GB, CZ/
Historie bluesového projektu britského zpěváka Pata Fulgoniho je úzce spjata s festivalem BLUES ALIVE. Byl totiž historicky prvním, připraveným přímo pro tuto akci, a to už na třetím ročníku v roce 1998, o dva roky později se opakoval. Mezitím stačil Fulgoni, jinak frontman známé britské kapely Kava Kava, jež se zabývá směsí funky, dubu a psychedelie, natočit v pražském studiu Faust Records čistě bluesové album The Dark Side Of The Blues s českými hudebníky. Fulgoni má ostatně k české scéně velmi blízko, podílel se i na dvou albech alternativní studiové kapely Urfaust (Pražská strašidla a Faust And Margaret), na kterých si kromě českých muzikantů zahrál i americký kytarista Gary Lucas, jeden z dalších hostí letošního ročníku BLUES ALIVE. Pat Fulgoni vystoupí letos opět s kapelou kytaristy Lukáše Martinka, který v době zpěvákova „nárazového“ vstupu na českou bluesovou scénu zastával pozici „zázračného dítěte“. Dnes je Lukáš Martinek etablovaným hudebníkem, jedním z nejuznávanějších bluesových kytaristů, co česká scéna má. Kromě toho se vypracoval i ve velmi vyhledávaného studiového zvukaře, jehož jméno čteme na řadě významných alb zejména z oblasti jazzové hudby.
homepage

 

Louisiana Alley /USA, CZ/ - foyer
Jedni z vítězů letošního BLUES APERITIVU jsou seskupeni kolem amerického zpěváka a kytaristy Davida Gorea, bývalého frontmana známých The Cell, se kterými objel kus Evropy i USA a zahrál si před několika hvězdami světových jmen. Pro kapelu je příznačná směs energického a drsného elektrického blues rocku přes jižanské boogie až po nápadité a citlivé balady. Působivé a ostré vokály v jižanském stylu, kytarové dvojhlasy, hammondky a nekompromisně šlapající basa s bicími dodávají Louisiana Alley plný zvuk, který zvedl ze židlí už nejedno hlediště – a to šumperské jistě nebude výjimkou.
homepage

 
<a href=Gary Lucas /GB/" />

Gary Lucas /GB/
Vystoupení kytaristy Garyho Lucase je jedním ze splacených dluhů festivalu BLUES ALIVE. Ač není ryzím bluesmanem, nýbrž typickým hudebníkem crossoverovým, ke kořenům americké hudby má mimořádně blízko, což se promítá prakticky celou jeho kariérou. Lucas proslul jako někdejší spoluhráč alternativního guru – ale také zásadního bluesového inovátora – Captaina Beefhearta. Jeho následná kariéra se odvíjela po několika liniích – s jeho vlastní rockovou kapelou Gods And Monsters, v rámci sólových projektů, při kterých bohatě využívá elektroniky, a naopak při spolupracích v rámci tak či onak „kořenné“ hudby, mimo jiné s již zemřelým kultovním písničkářem Jeffem Buckleym nebo slavnou zpěvačkou Joan Osborne. Lucas má v oblibě hudbu bluesovou, jazzovou, country, stejně jako takové kuriozity jako je starý čínský pop. Patří k nemnoha hudebníkům, které posluchač pozná po několika tónech, zejména při hře na elektrickou kytaru. Lucasův specifický zvuk a výraz, stejně jako vyloženě „osobní“ hráčské prvky se vinou celou jeho diskografií bez ohledu na to, zda hraje zrovna blues, alternativní hudbu, tvrdý rock nebo komornější žánry.
K Česku má Lucas velmi přátelský vztah – není divu, část jeho předků pocházela právě ze střední Evropy. Už za totality navázal tvůrčí partnerství s undergroundovými legendami Plastic People Of The Universe, Půlnoc a Dg 307, v 90. letech se podílel spolu s britským zpěvákem Patem Fulgonim, českou freejazzovou zpěvačkou Mirkou Křivánkovou a dalšími hudebníky na projektech studiové alternativní skupiny Urfaust Pražská strašidla a Faust And Margaret. Do České republiky rád zajíždí koncertovat, několikrát tu představil mimo jiné i svůj stěžejní opus, živě hranou scénickou hudbu k německému expresionistickému filmu z 20. let Golem, ztvárňujícímu známou pověst z pražského židovského ghetta. Zatím naposledy v Česku Lucas koncertoval vloni v rámci projektu Chase The Devil, ve kterém se zpěvákem Deanem Bowmanem představoval vlastní vizi gospelu a blues. Program, se kterým se představí na letošním BLUES ALIVE, bude připraven přímo pro tuto příležitost a měl by potěšit jak ctitele „dřevních“ podob žánru, tak ty, kteří si libují v experimentování s bluesovým idiomem.

homepage

 
<a href=ZVA 12 – 28 BAND /SK/" />

ZVA 12 – 28 BAND /SK/
Už bylo mnohokrát řečeno, že „Zetvéáčka“ jsou (zřejmě) nejlepší slovenská bluesová kapela. Pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE o tom vědí své, čtveřice kolem kytaristy a zpěváka Nora Červenáka v Šumperku hrála několikrát, poprvé na sedmém ročníku v roce 2002. Od originálního pojetí bluesových standardů se dopracovala k původní tvorbě, osobité jak hudebně, tak textově. Tu zachycují tři dosud vydaná „oficiální“ alba Hrubá múka, Za fúzy ma poťahaj a čerstvé letošní Z ruky zobať. Po výměně foukací harmoniky za housle získal ZVA 12-28 Band další svérázný prvek, který vnáší do groovové stavby písní specificky dřevní rozměr. Skupina je ozdobou klubové nabídky, ale i všežánrových festivalů na Slovensku i v České republice a na BLUES ALIVE patří pokaždé k naprostým posluchačským jistotám.
homepage

 
Ladě /CZ/

Ladě /CZ/
Když v roce 2010 opavští Ladě zvítězili v BLUES APERITIVU, byla to kapela známá jen úzkému kroužku zasvěcenců. Také se pro ni mezi žurnalisty a pořadateli vžilo označení „nejlepší z nejméně známých českých kapel“. To už ale dávno není pravda. Dnes je band, jehož hlavními oporami jsou charismatický zpěvák a textař Michael Kubesa a kytarista Petr Uvira, ozdobou každého festivalu, který chce držet na patřičné výši svoji kvalitativní laťku. A fanoušci se počítají na tisíce. Pro Ladě je typické, že mohou se svou nezařaditelnou hudbou hrát prakticky kdekoliv – osloví návštěvníky bluesových, jazzových, rockových i alternativních akcí. Každý si v jejich mimořádně osobitém projevu najde to svoje. Pro všechny pak je ale společný vjem až magického prožitku, který je zaklet do potemnělé atmosféry jejich písní.

 

Karen Carrol and Mississippi Grave Diggers /HU, USA/
Kapela, ve které se sešlo hned několik mimořádně zajímavých hudebních osobností. Skupinu The Mississippi Grave Diggers založil v roce 1999 frontman i u nás dobře známé maďarské revivalové party Dr. Valter & The Lawbreakers, harmonikář Andor Oláh. Angažoval do ní mimo jiné houslového virtuóza Frankieho Látó, muzikanta, který bral ve Francii pět let hodiny jazzových houslí od fenomenálního Didiera Lockwooda a který do stávajícího projektu vnáší prvky svého nejmilovanějšího hudebního žánru, gipsy-swingu. The Mississippi Grave Diggers pět let doprovázeli zpěváka Big Daddyho Wilsona, od roku 2007 v jejich „přední linii“ stojí americká zpěvačka a kytaristka Karen Carrol, umělkyně, o které se sami její kolegové neváhají vyjadřovat jako o „černé čarodějnici“ – přičemž bluesová muzika je nejspíš jediný obor lidského konání, kde takový přídomek značí ten největší obdiv a nevyvolává podezření z „politické nekorektnosti
homepage

 

Boogie Boys /PL/
Polské hosty Boogie Boys jsme viděli na X. ročníku BLUES ALIVE v roce 2005 a řada tehdejších návštěvníků na jejich divoké vystoupení stále s nadšením vzpomíná. Trojčlenná kapela, která u našich severních sousedů patří k nejpopulárnějším a ostruhy už si vysloužila i koncertováním po celé Evropě i zájezdy do bluesové pravdlasi USA, se věnuje hudbě, kterou na šumperské pódiu slýcháme pohříchu zřídka. Kapela, hrající v značně neobvyklé sestavě dvě piana a bicí, vznikla před osmi lety a čtenáři prestižního magazínu Twój Blues ji ve své výroční anketě už několikrát nominovali na její přední příčky. Ideálem Boogie Boys je typická hudba zakouřených černošských náleven, kterou si vepsali do názvu, ale i hudba duchovní – gospel. Nespokojují se ale jen s převzatým materiálem, nýbrž aplikují klasické postupy i na vlastní autorskou tvorbu v polštině. Vystoupení Boogie Boys bude velkým návratem velké (byť početně skromné) kapely.
homepage

 
<a href=Ondřej Konrád & Gumbo /CZ/" />

Ondřej Konrád & Gumbo /CZ/
Harmonikář a zpěvák Ondřej Konrád patří k veteránům domácí scény, podílel se jako člen Blues Bandu Luboše Andršta a Petera Lipy na nahrávání vůbec prvního československého bluesového alba Blues z lipového dřeva (1984). Prošel mimo jiné kapelami Union Blues, Binder-Konrád Blues Band či Šavle meče, v současné době hraje i v kapele Blues Session a Visegrád Blues Band, je vyhledávaným studiovým hudebníkem. Na konci 90. let minulého století postavil z mladých jazzových hudebníků kapelu Gumbo, se kterou poprvé vystoupil na V. BLUES ALIVE v roce 2000. Tehdy se ještě kapela zabývala takřka výhradně interpretací převzaté tvorby. V současné době většinu jejího repertoáru tvoří původní skladby s Konrádovými českými texty, které byly i základem debutového alba Aspoň jednu krásu světa (2008). Pro Gumbo je typické prolínání žánrů, vedle samozřejmých bluesových prvků v jeho písních najdeme i odkazy k jazzu, rocku, funky či šansonu.
homepage

 
<a href=ZVA 12 – 28 BAND /SK/ - foyer" />

ZVA 12 – 28 BAND /SK/ - foyer
Už bylo mnohokrát řečeno, že „Zetvéáčka“ jsou (zřejmě) nejlepší slovenská bluesová kapela. Pravidelní návštěvníci BLUES ALIVE o tom vědí své, čtveřice kolem kytaristy a zpěváka Nora Červenáka v Šumperku hrála několikrát, poprvé na sedmém ročníku v roce 2002. Od originálního pojetí bluesových standardů se dopracovala k původní tvorbě, osobité jak hudebně, tak textově. Tu zachycují tři dosud vydaná „oficiální“ alba Hrubá múka, Za fúzy ma poťahaj a čerstvé letošní Z ruky zobať. Po výměně foukací harmoniky za housle získal ZVA 12-28 Band další svérázný prvek, který vnáší do groovové stavby písní specificky dřevní rozměr. Skupina je ozdobou klubové nabídky, ale i všežánrových festivalů na Slovensku i v České republice a na BLUES ALIVE patří pokaždé k naprostým posluchačským jistotám.
homepage

 

Alibaba /CZ/

 

Second Band /SK/

 

Gee Band /CZ/

 

Manilla Joe /CZ/

 

Kŕdeľ divých Adamov /SK/   www.bandzone.cz/krdeldivychadamov...   
Mladá kapela si dala neobvyklý název podle literární trilogie slovenského spisovatele Ladislava Ťažkého. Vznikla v roce 2006 v Trnavě, místě s nepochybně největší hustotou bluesových hudebníků na metr čtvereční na celém Slovensku. Kapela většinou hraje bluesrock, ale „není to jediný styl, se kterým se její členové ztotožňují“, říká o sobě sama kapela na webových stránkách a přidává hrůzyplný zápis zážitků z prvních štací své kariéry. Od té doby se mnohé změnilo a Kŕdeľ divých Adamov dokázali natolik zaujmout mezinárodní porotu loňského BLUES APERITIVU, že je vybrala k zahájení finálového koncertu loňského BLUES ALIVE. Nedávno se stačila v zajímavé konkurenci prezentovat na prestižní slovenské CD kompilaci Bluesová spoločnosť No. 7 a ke svému vystoupení na velkém pódiu šumperského festivalu přijíždí jako jedna z nejzajímavějších akvizic mladé slovenské scény.

 

Louisiana Alley /USA,CZ/
Jedni z vítězů letošního BLUES APERITIVU jsou seskupeni kolem amerického zpěváka a kytaristy Davida Gorea, bývalého frontmana známých The Cell, se kterými objel kus Evropy i USA a zahrál si před několika hvězdami světových jmen. Pro kapelu je příznačná směs energického a drsného elektrického blues rocku přes jižanské boogie až po nápadité a citlivé balady. Působivé a ostré vokály v jižanském stylu, kytarové dvojhlasy, hammondky a nekompromisně šlapající basa s bicími dodávají Louisiana Alley plný zvuk, který zvedl ze židlí už nejedno hlediště – a to šumperské jistě nebude výjimkou.
homepage

 

The Cell /USA,CZ/

 
<a href=Ladě /CZ/" />

Ladě /CZ/
Jedni z vítězů letošního ročníku vyhledávací soutěže BLUES APERITIV tradiční bluesovou škatulku překračují všemi směry, ale přitom paradoxně snad nikoho nemůže napadnout, že by jejich účast na scéně, zasvěcené na celý večer bluesové muzice byla nepatřičná: právě kapely jako Ladě totiž posouvají žánry kupředu a dávají jim punc osobitosti. Přesvědčili o tom ostatně nejen ve zmíněné soutěži, ale i na letní části BLUES ALIVE, která se letos poprvé odehrála v rámci festivalu v Boskovicích, kde patřili k nejlépe přijatým účinkujícím. Ladě se dají ve zkratce označit třeba jako „jam session Toma Waitse s Billem Frisellem“. Oním „Waitsem“ je v tomto kvartetu, hrajícím s občasnými dalšími hosty, charismatický zpěvák Michael Kubesa, „Frisellem“ kytarista Petr Uvíra.
homepage

 

Why Ducky /PL/

 

Hubert Hofherr And The Bottom Line /D/

 

Foyer - JAM SESSIONS

 

Abigail Ybarra /CZ/

 

Bonzo and The Resonators /SK/

 

Foyer DK – The Roosevelt Houserockers /AT/

 

Gwyn Ashton /USA/

 

Deitra Farr and Rene Trossmann all star /USA, CZ/

 
Paul Lamb and The King Snakes /UK/: Stawa 14.11., Chorzow 15.11., Tychy 16.11., Badgoszcz 17.11., Malbork 18.11., Gdynia 19.11., Wloclawek 20.11., Ciechanów 21.11., Warszawa 22. a 23.11., Olstyn 24.11., Gomunice 25.11., Kraków 26.11., Pulaw

Paul Lamb and The King Snakes /UK/: Stawa 14.11., Chorzow 15.11., Tychy 16.11., Badgoszcz 17.11., Malbork 18.11., Gdynia 19.11., Wloclawek 20.11., Ciechanów 21.11., Warszawa 22. a 23.11., Olstyn 24.11., Gomunice 25.11., Kraków 26.11., Pulaw
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.

 
Jiří Míža /CZ/: Mírov 15.11.

Jiří Míža /CZ/: Mírov 15.11.
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.

 
Dave Arcari /UK/: Jeseník 16.11., Mikulov 17.11., Olomouc 18.11.

Dave Arcari /UK/: Jeseník 16.11., Mikulov 17.11., Olomouc 18.11.
Pozor na něj, tohle je opravdu nebezpečný chlápek! Jestliže Britové mají pověst sofistikovaných gentlemanů, což se často promítá i do jejich hudby, tenhle potetovaný maník působí, jako by právě sesedl ze svého harleye a tou plechovou kytarou, kterou třímá v rukou, hodlal vymlátit nejbližší telefonní budku. Ne nadarmo se říká, že Arcari ztělesňuje žánr „punk-blues“, syrovou, naprosto nekompromisní hudbu, pramenící sice hluboko v Deltě, ale využívající všeho, co bylo za posledních sto let vývoje žánru vymyšleno. Arcari je nejen bravurní hráč na resofonickou kytaru a mistr techniky slide, ale také originální bluesový písničkář, s autentickým výrazem, který je na bluesové scéně tak vzácným kořením. Není pochyb o tom, že bude patřit k největším objevům letošního ročníku BLUES ALIVE. A že se na jeho kvalitách shodnou jak bluesoví puristé, tak ti, pro které žádný hudební přesah není dost velký.

 
Paul Lamb and The King Snakes /UK/

Paul Lamb and The King Snakes /UK/
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.

 

Around The Blues /PL/

 
Music Machine – Jiří Míža /CZ/

Music Machine – Jiří Míža /CZ/
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.

 
Pivnice Holba – Kulturní úderka /CZ/

Pivnice Holba – Kulturní úderka /CZ/
Brněnská kapela, působící na hudební scéně už od poloviny 90. let, je typickým příkladem, že se vyplatí přihlašovat na jarní BLUES APERITIV víckrát, byť třeba s několikaletým odstupem. Už na třetím ročníku této soutěžní přehlídky v roce 2002 získala zvláštní cenu poroty a zúčastnila se satelitních koncertů. Vloni byla jedním ze dvou zcela přesvědčivých vítězů a podle zavedených pravidel tedy dostává šanci prezentovat se letos v úvodu večerního koncertu na hlavním pódiu. Její směs elektrického blues, funky a rocku je nabita mimořádnou energií, hráčskou invencí a kapela prezentuje bluesové cítění v kontextu toho pozitivního ze současného hudebního vývoje.

 
Foyer DK – The Roosevelt Houserockers /AT/

Foyer DK – The Roosevelt Houserockers /AT/
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z letošních dvou přihlášených kapel porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) slibují vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech.

 
Lurrie Bell and His Chicago Blues Band /USA/

Lurrie Bell and His Chicago Blues Band /USA/
Letošní hody ve stylu pravověrného chicagského blues vyvrcholí vystoupením jednoho z jeho největších exponentů střední generace, celosvětově proslulého kytaristy a zpěváka Lurrieho Bella, jehož jméno a nahrávky nemohly uniknout nikomu, kdo se o blues byť jen trochu zajímá. Už třeba proto, že je synem jednoho z největších hráčů na foukací harmoniku, co jich kdy bluesová scéna měla, Careyho Bella. Ten během svého života stačil spolupracovat s takovými hvězdami jako John Lee Hooker, Robert Nighthawk, Lowell Fulson, Willie Dixon, Louisiana Red, Honeyboy Edwards, ale hlavně natočil nespočet sólových alb pro Alligator, Blind Pig, Delmark či JSP. Stvrzením jeho postu jednoho z králů foukací harmoniky byla účast na nahrávání slavného harmonikářského „summitu“ Harp Attack! s Juniorem Wellsem, Jamesem Cottonem a Billym Branchem pro Alligator v roce 1990.
Lurrie Bell se tím pádem narodil 13. prosince 1958 do rodiny, v níž si podávala dveře jedna bluesová hvězda za druhou – Lurrie nejčastěji vzpomíná, jak si ve svých muzikantských začátcích měl možnost zahrát třeba s harmonikářem Big Walterem Hortonem, pianistou Sunnyland Slimem nebo kytaristou Eddym Clearwaterem. V sedmnácti letech spoluzaložil s dalšími dvěma syny slavných otců, harmonikářem Billym Branchem (jehož tatínek Ben byl mj. dlouholetým saxofonistou kapely B.B. Kinga) a basistou Freddiem Dixonem (který podědil geny po slavném hitmakerovi a producentovi Williem), kapelu s příznačným názvem The Sons Of The Blues (Synové blues). Ta rok po svém založení v roce 1978 přispěla třemi nahrávkami na legendární kompilaci Living Chicago Blues pro vydavatelství Alligator a uvedla de facto nastupující chicagskou muzikantskou generaci do světa. Paralelně byl Lurrie Bell čtyři roky členem doprovodné kapely samotné Královny chicagského blues Koko Taylor (hleďme, jak se nám pěkně kruh letošního ročníku uzavírá...), kde vychodil pomyslnou bluesovou univerzitu na nejvyšší úrovni. Další léta doprovázel svého otce, se kterým průběžně spolupracoval až do jeho smrti v roce 2007. Sólově Lurrie debutoval albem Everybody Wants To Win pro prestižní label JSP v roce 1989. Divoký život na nekonečných koncertních šňůrách ovšem Bellovi způsobil několikaleté vážné problémy s drogovou závislostí, ze které se „vyhrabal“ až v polovině 90. let, kdy podepsal smlouvu s dalším významným vydavatelstvím Delmark – a od té doby se jeho kariéra v první bluesové lize odvíjí jako na drátkách.
Lurrie Bell natočil celkem něco kolem padesáti desek, z toho devět sólových (poslední nese název Let´s Talk About Love a kytarista ji věnoval své předčasně zemřelé dlouholeté partnerce Arii) a deset společně s otcem Careym (včetně krásného akustického dua Second Nature a Careyho labutí písně, živáku Getting Up Live, natočeného krátce před jeho smrtí). Do Šumperka Lurrie Bell přijíždí v čele svého stabilního Chicago Blues Bandu s Darylem Couttsem na klávesy, Melvinem Smithem na baskytaru a Kennym Smithem na bicí.

 
Zac Harmon & Diunna Greenleaf and Gregg Wright /USA/

Zac Harmon & Diunna Greenleaf and Gregg Wright /USA/
Chicago Blues Festival Tour : Zac Harmon Band feat.Diunna Greenleaf & Gregg Wright /USA/
Už počtyřicáté se do Evropy vydává „spanilá jízda“ hvězd pod souhrnnou hlavičkou Chicago Blues Festival Tour a festival BLUES ALIVE je poctěn, že bude letos jednou z jejích zastávek. Systém vystoupení je snadno představitelný: na pozadí hry jednoho „home bandu“, kterým je v tomto případě kapela Zaka Harmona (Corey Lacey – klávesy, Cory „Buthel“ Burns – baskytara, Cedric Goodman – bicí) se představí hned několik frontmanů, v našem případě tři. Samotný Zac Harmon je dlouholetým kytaristou, skladatelem a producentem s mississippskými kořeny, který velkou část života prožil v Los Angeles, kde spolupracoval s dlouhou řadou tamních muzikantů a přičichl i k filmové hudbě. Věnoval se různým druhům hudby, vždy ale toužil postavit se „na bluesové nohy“, což se mu povedlo v roce 2002, kdy debutoval živým albem Live At Babe & Ricky´s Inn. Syrová nahrávka, na které se propojuje originální skladatelský rukopis s mississippským cítěním a elektrizujícím chicagským zvukem vybudovala v bluesových kruzích Harmonovi značné renomé a otevřela mu dveře do nejlepších klubů i na pódia hlavních bluesových festivalů.
Druhým sólistou tohoto „bluesového cirkusu“ bude Gregg Wright, považovaný za jednoho z nejinovativnějších kytaristů ve svém žánru. V mládí v 70. letech se mu poštěstilo několikrát předskakovat doma v Louisianě takovým hvězdám, jako byli Albert nebo Freddie King, a možnost sledovat zblízka tyto bluesové velmistry považuje za svou nejlepší školu. Stejně jako Zac Harmon je ovšem i Wright univerzálním hráčem, který se nikdy neuzavíral do ulity jediného stylu. Hudbu pro film Ocean Oasis (IMAX) natočil společně s Pražskou filharmonií a jako člen doprovodné kapely dokonce absolvoval turné se samotným Michaelem Jacksonem. Není však třeba se bát nějakého uhlazeného zvuku: už titul Wrightova posledního, skvěle přijatého alba hovoří za vše: King Ot The Rocking Blues!
Ozdobou tohoto bloku bezesporu bude vystoupení Diunny Greenleaf, zpěvačky, kterou lze bez nadsázky nazvat „sběratelkou cen“ za poslední léta. Její jméno několikanásobně figuruje i na soupisce nejprestižnějších bluesových ocenění Blues Music Awards – letos, vloni i předloni v nominacích kategorie ženských interpretek tradičního blues, vloni si odtud odnesla vavříny v kategorii nejlepšího debutu. Kořeny Diunny Greenleaf sahají do Texasu, od mládí byla ale především obdivovatelkou Koko Taylor a Arethy Franklin, podstatný vliv na její současný projev měla i výchova rodičů, profesionálních gospelových zpěváků. Na pódiu už stála skoro s celou americkou bluesovou špičkou včetně několika hvězd, známých z šumperského festivalu (Hubertem Sumlinem, Bobem Margolinem, Jamesem Cottonem, Smokin´ Joem Kubekem a – přirozeně – i Lurriem Bellem). Je více než pravděpodobné, že vystoupení Diunny Greenleaf bude velmi důstojným pokračováním loňské „dívčí války“ na BLUES ALIVE, kterou svými skvělými vystoupeními vyhlásily mužům Sue Foley, Wanda Johnson a další.

 
Dave Arcari /UK/

Dave Arcari /UK/
Pozor na něj, tohle je opravdu nebezpečný chlápek! Jestliže Britové mají pověst sofistikovaných gentlemanů, což se často promítá i do jejich hudby, tenhle potetovaný maník působí, jako by právě sesedl ze svého harleye a tou plechovou kytarou, kterou třímá v rukou, hodlal vymlátit nejbližší telefonní budku. Ne nadarmo se říká, že Arcari ztělesňuje žánr „punk-blues“, syrovou, naprosto nekompromisní hudbu, pramenící sice hluboko v Deltě, ale využívající všeho, co bylo za posledních sto let vývoje žánru vymyšleno. Arcari je nejen bravurní hráč na resofonickou kytaru a mistr techniky slide, ale také originální bluesový písničkář, s autentickým výrazem, který je na bluesové scéně tak vzácným kořením. Není pochyb o tom, že bude patřit k největším objevům letošního ročníku BLUES ALIVE. A že se na jeho kvalitách shodnou jak bluesoví puristé, tak ti, pro které žádný hudební přesah není dost velký.

 
Longital /SK/

Longital /SK/
Posluchači, který se rozhlíží i po jiných hudebních stylech než je blues, nemohlo slovenské duo Longital (dříve známé jako Dlhé diely) uniknout. Se svou hudbou, kterou označují „east beat“, jsou stále oblíbenější koncertní atrakcí všemožných festivalů i klubových programů. Protagonisty kapely jsou kytarista – a bez nadsázky lze říci přímo kytarový virtuos – Dano Salontay (hudebník s minulostí jazzmana a bluesmana, mj. bývalý spoluhráč Silvie Josifoské) a baskytaristka, říkající si Šina. Za pomoci svých nástrojů a přednatočených rytmů i konkrétních zvuků spřádají tu průzračně křehké, tu psychedelicky zamlžené písně, které je složité zařadit ke konkrétnímu stylu. A právě to je na nich to pěkné. Na BLUES ALIVE si nicméně Longital připravili mimořádný program, ve kterém hodlají mimo jiné oprášit písničky ze svých začátků, tedy z doby, kdy ještě působili jako živé, téměř folkrockově znějící kvarteto s repertoárem, který s bluesovými náladami (ale i hráčským výrazem) velmi koresponduje.

 
Kulturní úderka /CZ/

Kulturní úderka /CZ/
Brněnská kapela, působící na hudební scéně už od poloviny 90. let, je typickým příkladem, že se vyplatí přihlašovat na jarní BLUES APERITIV víckrát, byť třeba s několikaletým odstupem. Už na třetím ročníku této soutěžní přehlídky v roce 2002 získala zvláštní cenu poroty a zúčastnila se satelitních koncertů. Vloni byla jedním ze dvou zcela přesvědčivých vítězů a podle zavedených pravidel tedy dostává šanci prezentovat se letos v úvodu večerního koncertu na hlavním pódiu. Její směs elektrického blues, funky a rocku je nabita mimořádnou energií, hráčskou invencí a kapela prezentuje bluesové cítění v kontextu toho pozitivního ze současného hudebního vývoje.

 
The Roosevelt Houserockers /AT/ - foyer

The Roosevelt Houserockers /AT/ - foyer
Pověst o BLUES APERITIVU jako soutěži, které má smysl se zúčastnit, zjevně putuje už celou střední Evropou. Z letošních dvou přihlášených kapel porota vybrala právě tuto, trio, které se zvukem inspiruje u těch nejsyrovějších hudebníků z Chicaga: Hound Doga Taylora, Elmorea Jamese a dalších podobných „výtečníků“. Nejen zvukově, ale i vizuálně skupina působí, jako by ji přesadil přímo z chicagské ulice, v lepším (či horším?) případě z laciné nálevny, kde vyhrává za pár drobných nebo aspoň panáka whisky. Muzikanti s rozkošnými přezdívkami Mud (kytara, harmonika, zpěv), Blindfinger (kytara, zpěv) a Ty (bicí, harmonika) slibují vrchovatý kopec zábavy, o jaké se asi většině bluesových posluchačů zdá v těch nejodvázanějších snech.

 
Circus Ponorka /CZ/

Circus Ponorka /CZ/
Kytarista Honza Ponocný zahájil svou profesionální kariéru na začátku 90. let jako člen kapely Ivana Hlase. Posléze s Američanem Bradem Strattonem (kterého jsme viděli v Šumperku před několika lety jako frontmana Snake Eaters) založil velmi úspěšný funkrockový Circus Praha. Po Strattonově návratu do USA se Honza začal plně věnovat hráčské, skladatelské a producentské spolupráci převážně s domácími poprockovými hvězdami. Teprve před pár lety, aby tuto profesi vyvážil také nějakým „koníčkem“, vymyslel unikátní projekt Circus Ponorka, ve kterém je pouze sám sobě pánem. Obklopen elektronickými krabičkami v reálném čase (kdy nic není předem připraveno) na sebe vrství živé samply a smyčky a vytváří si několik kytarových partů i vokálů zároveň až do výsledné podoby celé kapely. Tímto způsobem pracuje ve světě několik známých hudebníků (mj. Elliott Sharp, Gary Lucas, Hugo Race, Andrej Šeban), žádný z nich ale nepoužívá tuto techniku k prezentaci opravdových písniček, většinou se jedná o alternativní plochy a stěny. V tom je s největší pravděpodobností Honza Ponocný světovým unikátem. Ten, kdo ještě neměl tu čest, bude patrně zcela okouzlen.

 
Stoker One Man Band /CZ/

Stoker One Man Band /CZ/
Václav Blabolil, jinak basista dobře známého Dead Camel Blues Bandu, se „udělal pro sebe“ před několika lety, když si koupil resofonickou kytaru, zastavěl půlku bytu aparaturou a bicími a začal vymýšlet, jakým způsobem ovládnout všechny nástroje tak, aby...no, zkrátka, aby to byl co největší nářez. Podařilo se. Kytaru prohání zároveň přes kytarové i basové kombo, nohama rozehrává téměř kompletní bicí soupravu a ještě stihne dout do řádně vyšťavené harmoniky. Výsledek není nepodobný hudbě mississippských drsoňů z okruhu Fat Possum Records – s tím rozdílem, že oni na to musejí být vždycky nejméně dva...

 
Jiří Míža /CZ/

Jiří Míža /CZ/
Muž devatera řemesel, původním povoláním keramik a hlavně zkušený muzikant, který prošel řadou žánrů, je dobře znám publiku BLUES ALIVE už od roku 2001, kdy si coby držitel zvláštního ocenění poroty BLUES APERITIVU zahrál bez obvyklé „mezizastávky“ ve foyer rovnou na hlavním pódiu. Míža je pravděpodobně jediný český bluesman, který se plně věnuje stylu piedmont blues, tedy směsi ragtimu a country blues, typické pro východní pobřeží Spojených států. Jiří Míža se ale nespokojuje s pouhým napodobováním. Naprostá většina jeho písniček je původních s českými texty a jeho autenticita je nepřeslechnutelná. Od dob, kdy hrál v Šumperku poprvé, rozšířil svůj instrumentář o resofonickou kytaru, foukací harmoniku a tzv. stomp box (ozvučenou skříňku, zesilující rytmické podupávání), což jej plně kvalifikuje k zařazení do programu letošního tematického odpoledne.

 

film Cadillac Records, USA 2008 Režie: Darnell Martin
Režisérce Darnell Martin se v tomto hraném celovečerním filmu podařilo takřka nemožné: velmi věrně a zajímavě vylíčit historii vůbec nejdůležitějšího hudebního vydavatelství v dějinách bluesové hudby, chicagských Chess Records. V dramaticky vystavěném příběhu jsme svědky začátků kariéry Muddyho Waterse, jeho soupeření s Howlin´ Wolfem, divokých eskapád Little Waltera a Chucka Berryho i nástupu hvězdné kariéry Etty James. Fiktivním vypravěčem této velké bluesové story není nikdo menší než chessovský hitmaker, producent a kontrabasista Willie Dixon. Před divákovýma očima jako na dlani ožívá spousta slavných bluesových historek, legend, mýtů i drbů, doprovázená samozřejmě spoustou skvělé hudby, vesměs písní, které vešly do zlatého bluesového zpěvníku jako standardy, bez jejichž znalosti se žádný současný bluesman, hodný toho jména, neobejde. Snímek v Česku není v běžné distribuci a návštěvníci BLUES ALIVE tak mají skutečně výjimečnou příležitost podívat se na něj na velkém plátně kina. Tato šance se už nejspíš nikdy a nikde nebude opakovat.

 
Music Machine – Jack Cannon /HU/

Music Machine – Jack Cannon /HU/
První maďarští účastníci v historii BLUES APERITIVU – a hned vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) se příliš často nevídá ani v americké kolébce žánru. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, ovšem otrocky nepřehrává vzory, nýbrž přistupuje ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentuje i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu Aperitivu oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra až jakási prorostlost všech tří muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel. Za poslední rok od svého vítězství se na české scéně zdárně etablovali a jejich letošní vystoupení na hlavním pódiu bude jistě lahůdkou pro bluesové fajnšmekry.

 
Pivnice Holba –  Dan Hot Drum and Blues Band /USA,CZ/

Pivnice Holba – Dan Hot Drum and Blues Band /USA,CZ/
Velmi mladá kapela vznikla začátkem roku 2009, v červnu se zúčastnila BLUES APERITIVU - a hned zvítězila v hlasování diváků, což jí otevřelo dveře na pódium nočního jam sessionu v rámci BLUES ALIVE, který bude mít možnost samostatným blokem zahájit. V repertoáru kapely, která si pojmenovala vlastní styl termínem "drum&blues", zní písničky Robbena Forda a dalších interpretů, ale také vlastní skladby. Zpěv a hra na foukací harmoniku je doménou
Turnera Harrisona, světoobčana s americkým pasem, druhou hlavní postavou kapely a jejím zakladatelem je Dan Horký, který si, jak sám přiznává, svou první elektrickou kytaru koupil ve čtrnácti letech pod vlivem návštěvy festivalu BLUES ALIVE.

 
Foyer DK – Charlie Slavík a St. Johnny Band /CZ/

Foyer DK – Charlie Slavík a St. Johnny Band /CZ/
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, letos jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley). Vloni v prosinci vydala velmi dobře přijaté debutové album These Times Are Gone.

 
Paul Lamb and The King Snakes /UK/

Paul Lamb and The King Snakes /UK/
Světovou bluesovou veřejností jsou už léta všeobecně považováni za nejlepší britskou kapelu svého žánru – a mnohokrát byl tento titul stvrzen i odbornými a posluchačskými výročními anketami. Britská bluesová scéna je dnes možná nenápadnější než v 60. letech, kdy do značné míry udávala rytmus světovému dění, nicméně stále se na ní pohybuje řada vynikajících osobností a kapel, mezi nimiž je skutečně tvrdý oříšek prosadit se do takové míry, jako se to povedlo právě harmonikáři Paulu Lambovi. Žák nikoho menšího než Sonnyho Terryho a dlouholetý sideman kdekoho, který se po britských i světových klubech a festivalech pohybuje přes třicet let, stojí svým způsobem hry kdesi mezi klasickým a moderním cítěním. Se svou dnes už dvougenerační kapelou (post sólového kytaristy zastává od roku 2007 Paulův syn Ryan Lamb) slaví na Ostrovech úspěchy už od začátku 90. let. Je mimořádně aktivní ve vydávání desek i koncertování – Lambovi The King Snakes jsou jednou z těch kapel, které nežijí od turné k turné, jsou totiž na šňůře prakticky neustále. A na jejich show je to po čertech znát. Koncertní blok Paula Lamba bude více než důstojným vyvrcholením prvního hlavního festivalového večera.

 
Marcel Flemr Blues Band /CZ/   <a href=www.marcelflemr.com...   " />

Marcel Flemr Blues Band /CZ/   www.marcelflemr.com...   
Kytarista, který patří k nejpřesvědčivějším hvězdám mladé české bluesové generace, začal sklízet vavříny s kapelou Buddy Wonders, již zachytilo síto BLUES APERITIVU už v roce 2002. Přes několik mezizastávek se Marcel Flemr „udělal pro sebe“ a dnes kromě žánrově všežravé skupiny Grape (v níž figuruje i bývalá frontmanka Buddy Wonders Hanka Říhová, oblíbená ozdoba šumperských jamsessionů a jedna z protagonistek čtvrteční Pocty Koko Taylor) stojí už dva roky v čele vlastního Blues Bandu. Kapela se hlásí k odkazu velkých mistrů elektrického blues T-Bone Walkera, Lowella Fulsona, Earla Hookera, Huberta Sumlina či Magic Sama a koření svou hudbu i modernějšími prvky. Jako zvláštní host s Marcelem Flemrem a jeho Blues Bandem zahraje velmi respektovaná dechová sekce Bucinatores, složená z předních pražských jazzových muzikantů mladé generace.

 
2Wings feat. Blanka Šrůmová a hosté /CZ/

2Wings feat. Blanka Šrůmová a hosté /CZ/
V 90. letech byla Tichá dohoda jednou z nejpopulárnějších a na českou scénu nejvlivnějších kapel. Se zlomem desetiletí se kapela stáhla z pódií, zpěvačka Blanka Šrůmová se vydala na sólovou dráhu a mozek souboru, kytarista Dan Šustr, na hudbu zcela rezignoval. „Až v roce 2005 mě kámoši z reklamní agentury ukecali, ať udělám hudbu k reklamě na pivo, takovou půlminutovou kytarovku, a díky tomu jsem zase dostal strašnou chuť se k muzice vrátit,“ říká jeden z našich nejlepších kytaristů, který vždy jako o svých vzorech mluvil nejen o The Edgeovi z U2, ale také Jimmym Pageovi a starých bluesových hráčích. Šustr dal dohromady kapelu 2Wings, ve které uvolnil stavidla přímočarému rock´n´rollovému výrazu, který má k blues odedávna tak blízko, začal znovu, tentokrát jako ryzí amatér, dělající hudbu z potřeby a lásky k ní samé, nikoli k penězům, brázdit české kluby a festivaly. Stačil vydat dvě alba, znovu najít uměleckou cestu k někdejší zpěvačce Tiché dohody Blance Šrůmové a přesvědčit, že kdo je opravdovým muzikantem, zůstane jím navždy, i kdyby už stokrát nechtěl. Na BLUES ALIVE si připravili 2Wings s Blankou Šrůmovou a zvláštním hostem, kytaristou Honzou Ponocným (Circus Ponorka), speciální set, určený jen šumperským posluchačům.

 

Abigail Ybarra /CZ/
„Letos začátkem léta jsem se nachomýtl k polosoukromému koncertu několika kapel v Úněticích u Prahy a byl jsem naprosto šokován,“ vzpomíná dramaturg BLUES ALIVE Ondřej Bezr. „Pod jakýmsi nevyslovitelným názvem tady vystoupila dvojice kytaristy a bubeníka, která rozpoutala naprosté peklo. Takhle nějak se museli cítit před více než čtyřiceti lety západní fanoušci, když poprvé viděli Jimiho Hendrixe: obrovská energie, hráčská virtuozita, naprosté propojení muzikantů... Jak to, že je neznám? Jak to, že je – nejspíš – nezná vůbec nikdo? S tím se musí něco udělat!“ Kapela si zvolila název podle stejnojmenné dámy, která – podle jejich vlastních slov – „od roku 1956 motá snímače v továrně Fender Company a jejíma rukama prošla historie rock´n´rollu.“ Bubeník Pavel Attel (ex-Rowdies, Tichá dohoda, Pumpa ad., v současnosti zároveň Vladivojna La Chia & Banana) a kytarista a zpěvák Prokop Tomášek (ex-Hey Baby, Dirty Train, Grand Buffet) jsou prostě dvojice, která se hledala, až se našla. Svou hudbu definují jako „průzračnou esenci energie, primitivismu, ryzího zvuku, muzikantské empatie a nasazení na hranici šílenství.“ A dodávají, že vždycky hrají tak, jako by to bylo naposledy. Má-li letošní ročník BLUES ALIVE černého koně, jmenuje se jednoznačně Abigail Ybarra.

 
Hoodoo Band /PL/

Hoodoo Band /PL/
Sedmičlenný polský band nadchl porotu letošního BLUES APERITIVU svou naprostou profesionalitou, zasahující nejen hudební projev, ale i pódiové podání výborného rhythm´n´bluesového, soulového a funkového repertoáru. Mladí wroclawští muzikanti se inspirují u širokého spektra známých muzikantů od Rolling Stones přes Sly & Family Stone až po Buddyho Guye, přesto je v jejich hudbě originální „šmrnc“, a především energie. Přes nepřeslechnutelné kvalitní muzikantské výkony jednotlivců funguje Hoodoo Band především jako dobře promazaná mašina, která smete všechno, co jí stojí v cestě. Ideální prostředek k rozhýbání kloubů.

 
Jack Cannon /HU/

Jack Cannon /HU/
První maďarští účastníci v historii BLUES APERITIVU – a hned vítězství u poroty i návštěvníků. Není divu, tak precizní pojetí akustického blues (ale i kousků spíše z hájemství soulu) se příliš často nevídá ani v americké kolébce žánru. Trio, jehož hlavní hvězdou je foukačkář a zpěvák György Zoltai, ovšem otrocky nepřehrává vzory, nýbrž přistupuje ke standardům tvůrčím způsobem a v neposlední řadě prezentuje i vlastní autorskou tvorbu. Tím, co porotu Aperitivu oslovilo na kapele Jack Cannon nejvíce, je ovšem dokonalá vzájemná souhra až jakási prorostlost všech tří muzikantů, která jim umožňuje zcela „volně dýchat“ i v rámci jasně vymezených pravidel. Za poslední rok od svého vítězství se na české scéně zdárně etablovali a jejich letošní vystoupení na hlavním pódiu bude jistě lahůdkou pro bluesové fajnšmekry.

 
Charlie Slavik a St. Johnny Band /CZ/ - foyer

Charlie Slavik a St. Johnny Band /CZ/ - foyer
Kvarteto českých muzikantů, kteří se zaměřují na různé hudební styly Ameriky padesátých let, především na blues, rock & roll a rockabilly, letos jednoznačně přesvědčilo porotu BLUES APERITIVU a stalo se jedním z jeho vítězů. Kromě kytaristy a zpěváka Jana Stehlíka a rytmiky kapelu tvoří foukačkář Charlie Slavík, šumperskému publiku dobře známý z kapely Highway 61 a dua s Lubošem Beňou. Kapela čerpá jak z arzenálu známých černošských bluesmanů (Mississippi John Hurt, Big Bill Broonzy, Lightnin’ Hopkins, Muddy Waters, Little Walter, Jimmy Rogers), tak z repertoáru jejich bílých kolegů (Hollywood Fats, Carl Perkins, Elvis Presley). Vloni v prosinci vydala velmi dobře přijaté debutové album These Times Are Gone.

 
Gospel Limited /CZ/

Gospel Limited /CZ/
Vůbec poprvé se v rámci BLUES ALIVE budeme moci seznámit s moderní podobou gospelu, a to přímo v podání jednoho z nejuznávanějších představitelů tohoto stylu na našem území. Přímým předchůdcem moderního gospelu je tradiční gospel, hudba, kterou bylo možno slyšet v mnoha amerických černošských kostelech od začátku minulého století. V 60. letech Edwin Hawkins svojí úpravou původně baptistického žalmu Oh Happy Day odstartoval zcela nový vývoj. Gospel se časem stal žánrem ovlivňujícím i další hudební proudy, jako soul nebo hip hop, a sám byl jimi opět zpětně ovlivňován a obohacován. V repertoáru Gospel Limited je řada moderních gospelů od světoznámých amerických i evropských gospelových autorů jako Kirk Franklin, Richard Smallwood, Edwin Hawkins, Donald Lawrence, Willie Small, Clarence Eggleton, Maria Nordenback a mnoho dalších. Sbor spolupracuje s kvalitními jazzovými hudebníky, zvuk sboru významně spoluvytvářejí také sólistky Lucie Motošická, Kateřina Dlouhá, Libuše Vyšínová, Zuzana Raušová a Christina Chick.

 
Hanka Dundrová a Trouble Heroes /CZ/

Hanka Dundrová a Trouble Heroes /CZ/

 
Hanka Dundrová and Trouble Heroes /CZ/

Hanka Dundrová and Trouble Heroes /CZ/
Když před lety postavil jeden z protagonistů mostecké bluesové scény Petr Karkoška (ex-Blues Bujon) první verzi své kapely Blues No More, největším zjevením byla zpěvačka Hanka Dundrová, ztělesnění bluesového drajvu, energie, zkrátka odvazu. Po několikaleté spolupráci se Hanka – ovšem jen zdánlivě – „vyklidnila“ a spolu se svým partnerem, kytaristou Vladimírem Orlovským, založila akustické bluesové duo Tone Down, které zvítězilo na BLUES APERITIVU v roce 2004. V dalších letech Hanka své pěvecké aktivity musela omezit zejména kvůli – jak už to tak u zpěvaček bývá – mateřským povinnostem a v současné době se zvolna vrací na scénu. Na BLUES ALIVE ji doprovodí kapela, speciálně sestavená pro tento večer (a páteční výchovný koncert pro šumperské školy) ze severočeských bluesových hudebníků.

 
Petra Börnerová Band a Miloš Železňák /CZ,SK/

Petra Börnerová Band a Miloš Železňák /CZ,SK/
Po rockových začátcích a pěti letech, strávených na postu zpěvačky v kapele Hand´s Free Blues Band, se Petra Börnerová, jinak žákyně české jazzové legendy Jany Koubkové, seznámila s profesionálním slovenským bluesovým bubeníkem a aktivním manažerem Tomášem „Bobkem“ Bobrovniczkým (ex-Bluesweiser, ZVA 12.28 Band ad.), se kterým založili mezinárodní česko-slovensko-maďarský projekt Petra Börnerová Band feat.: Benkő Zsolt, se kterým se výrazně dostala do povědomí české posluchačské veřejnosti. Po třech úspěšných letech kapela ukončila činnost a přerodila se v současný projekt, kde post hlavního instrumentálního sólisty zastává významný slovenský kytarista Miloš Železňák. Kapela se nevymezuje čistě bluesově, ve svém projevu míchá i prvky jazzové a folkové, dostává se až takřka do šansonových poloh, jak víme i z loňského debutového alba.

 
Koko Taylor Tribute Band feat. Hanka Říhová /CZ/

Koko Taylor Tribute Band feat. Hanka Říhová /CZ/
POCTA KOKO TAYLOR
Zpěvačka Koko Taylor, přezdívaná „Královna chicagského blues“, zemřela 3. června tohoto roku ve věku 80 let v chicagské nemocnici. Až do nástupu do nemocnice však byla ve formě a pravidelně koncertovala. Naposledy to bylo 7. května při předávání nejprestižnějších žánrových ocenění Blues Music Awards v Memphisu. Zpěvačka získala cenu pro nejlepší interpretku tradičního blues za minulý rok a zazpívala svůj největší hit Wang Dang Doodle. „Možnost vystoupení Koko Taylor jsme domlouvali několik let, nikdy jsme se bohužel nestrefili do správného termínu. Je mi velice líto, že už další možnost nebude. České publikum by si bývalo zasloužilo tuto hvězdu bluesového zpěvu vidět na pódiu,“ řekl po její smrti ředitel BLUES ALIVE Vladimír Rybička. Krátce poté iniciovala zpěvačka Petra Poláková – Uvírová a její skupina Mothers Follow Chairs poctu zemřelé zpěvačce, jejíž písně má v repertoáru, na festivalu BLUES ALIVE. Počáteční nesmělý nápad se v průběhu příprav programu rozrostl do podoby celého jednoho koncertního večera, na kterém se představí čtyři z nejvýznamnějších českých bluesových zpěvaček současnosti. Každá z nich vliv Koko Taylor na svůj hudební vývoj plně přiznává. Všechny se představí se svými stálými koncertními kapelami, případně v čele jen pro tuto akci sestavených bandů. V rámci svých setů, složených z běžného repertoáru, zazpívají podle svého uvážení jednu nebo více písní ze zpěvníku Koko Taylor, celý večer pak vyvrcholí jamsessionem všech zpěvaček a některých zúčastněných hudebníků.

Koko Taylor
Narodila se roku 1928 jako Cora Walton na farmě nedaleko Memphisu, přezdívku Koko získala podle své oblíbené čokolády. Začínala jako kostelní gospelová zpěvačka, ale oblíbila si rozhlasové bluesové pořady B.B. Kinga a zamilovala se do bluesové hudby. V roce 1952 se svým manželem, muzikantem Robertem „Popsem“ Taylorem, odešla do Chicaga, kde právě nabírala na síle velká vlna elektrického blues. Koko se přes den živila jako uklízečka, po večerech zpívala v bluesových klubech a barech. V jednom z nich ji objevil slavný hudebník, producent, hitmaker a hledač talentů firmy Chess Willie Dixon. Ten zprostředkoval zpěvačce smlouvu s tímto labelem, patrně nejdůležitějším v bluesových dějinách, a zároveň jí napsal několik písní, které se staly hity. Největším z nich byl Wang Dang Doodle z roku 1965, který zaznamenal milionové prodeje. Poté, co firma Chess ukončila činnost, a po mezidobí u různých labelů zakotvila Koko Taylorová u firmy Alligator, nejvýznamnějšího bluesového vydavatelství posledních desetiletí, a zůstala mu věrná až do smrti. Natočila pro něj nejen devět řadových alb, která přinesla prvotřídní stylově čisté chciagské blues, ale účastnila se i dalších tematických projektů a přispěla na řadu kompilací. Koko Taylor byla jednou z nemnoha žen, kterým se podařilo velmi úspěšně prosadit v jinak převážně maskulinním světě elektrického blues. Stala se stejně uctívanou osobností tohoto žánru, jakými byli či jsou Muddy Waters, Howlin’ Wolf, B.B. King či Buddy Guy. Jako jeden ze zdrojů inspirace ji uznávaly i bílé bluesrockové hvězdy kalibru Rolling Stones či Led Zeppelin. Za svůj život obdržela řadu ocenění. K nejvýznamnějším patří cena Grammy za album Blues Explosion (1984). Na tuto cenu byla mnohokrát nominována (z devíti alb, vydaných u Alligator Records, se jich do nominací dostalo osm). Několik poct včetně „Dne Koko Taylor“ vzdalo zpěvačce i město Chicago.

Koko Taylor Tribute Band feat. Hanka Říhová
Také Hanka Říhová patří mezi objevy festivalu BLUES ALIVE. Poprvé na něm zpívala v roce 2002 jako frontmanka skupiny Buddy Wonders, kterou vedl kytarista Marcel Flemr. S ním také po roce spoluzaložila skupinu Roadcasters a opět sklidila zasloužený úspěch u šumperského publika. V dalších letech cestovala po světě a věnovala se jiným druhům hudby. V současné době je jejím hlavním úvazkem nadžánrová kapela Grape, v níž účinkuje opět, jak jinak, po boku Marcela Flemra, s jehož Blues Bandem dodnes občas pohostinsky vystupuje. Ačkoliv na BLUES ALIVE oficiálně koncertovala naposledy před šesti lety, pokud jí to čas trochu dovolil, vždy byla přítomna na dalších ročnících a nikdy neváhala účastnit se nočních jamsessionů. Asi málokoho překvapí, že hudebním leadrem speciálního Koko Taylor Tribute Bandu bude opět – Marcel Flemr.

 
Petra Poláková - Uvírová a Mothers Follow Chairs /CZ/

Petra Poláková - Uvírová a Mothers Follow Chairs /CZ/
Přerovská blues-soulová skupina vznikla v roce 1999. Už rok po svém založení se díky vítězství ve vyhledávací soutěži BLUES APERITIV a účasti na BLUES ALIVE zařadila mezi nepřehlédnutelné interprety tohoto žánru. Následujícího roku zazářila i na hlavním pódiu BLUES ALIVE a krátce poté se na několik let odmlčela. Důvodem byly mateřské povinnosti zpěvačky. Hrát začala až v roce 2005 v obměněné sestavě, drásavě temný soulový projev zpěvačky Petry Polákové-Uvírové však jejím hlavním poznávacím znamením zůstal. Skupina čerpá z bluesových standardů, které přetváří vlastními aranžemi. „Jde většinou o dávno zašlý song v nové a živější úpravě,“ říká zpěvačka, podle níž kapelu lákají jak klasické bluesové standardy, tak i skladby, které nejsou moc známé. „Důležitý je pro nás náboj, který píseň má,“ dodává.

 

News

Fenomenální bluesový kytarista Buddy Guy zavítá poprvé do České republiky

V Praze 30. května 2018 – Buddy Guy, největší žijící bluesová hvězda

dalsi fota: 2018_BA_inzerat_Buddy_Guy

livermusic.cz

Více >

31.05.2018

Držitelé Grammy

Na festivalu Blues Alive se sejde nejvíc držitelů Grammy v historii lidovky.cz

28.05.2018

MF DNES: Joan Osborne na Blues Alive zazpívá své i Dylanovy hity

dalsi fota: 2018_BA__Osborne_MFD_1_n

28.05.2018

Zbyněk Zácha - Výstava koncertních fotografiií

dalsi fota: 2018_BA_Vystava_Zbynek_Zacha_n

20.05.2018

Finalisté 19. ročníku mezinárodní soutěže Blues Aperitiv jsou známi.

Více >

30.01.2018