Alvin Youngblood Hart’s Muscle Theory

Kytara byla videohra naší doby,“ vysvětluje letos šedesátiletý Alvin Youngblood Hart svůj vztah k nástroji, který vzal do ruky ve čtrnácti letech a od té doby jej prakticky nepustil z ruky. Se svými rodiči a posléze i sám hodně cestoval, projel Státy křížem krážem, všude naslouchal hudbě a hrál ji. Od té doby jednoznačně hlasuje pro hudební eklekticismus. „Naučil jsem se vážit si hudby jako takové, ne toho či onoho žánru. Pohrdám žánrovou segregací a snažím se jí ve své praxi vyhýbat,“ říká. I tak ale nikdy nepopíral, že ze všech žánrů mu nejvíc učarovalo blues, jak jinak.

Na profesionální scéně se objevil relativně pozdě, v roce 1996, když ve svých třiatřiceti vydal debut Big Mama’s Door. Do doby se ovšem strefil skvěle, bluesový svět zrovna „znovuobjevil“ akustické hraní s kořeny v Mississippi a noví tvůrci se pokoušeli nahlédnout tento prastarý hudební model očima nové doby. Abychom byli konkrétní: dva roky před Hartem debutoval eponymním albem Keb‘ Mo‘, v roce 1995 rozkopl dveře countrybluesového revivalu kolekcí Between Midnight and Day Corey Harris a téhož roku po několika nepřesvědčivých pokusech do bluesového hytláku naskočil Guy Davis. Neboli všechno vrcholní představitelé klasického blues s brilantně zmáknutými historickými hráčskými styly, vesměs uctívajícími jako svého živoucího učitele Taj Mahala a v neposlední řadě hrající na různé druhy kytar i dalších strunných nástrojů (není náhoda, že se všichnu, tedy Hart, Keb‘ Mo‘, Harris i Davis objevili na unikátním albu Recapturing The Banjo, vzniklého v gesci Otise Taylora coby pocta banju jako bluesovému nástroji).

Jenomže Alvin Youngblood Hart ani zdaleka neustrnul. Aniž by se jakkoli cíleně od bluesových kořenů byť jen na píď odstřihoval, na dalších albech už svůj záběr rozšířil o rockové a funky prvky, postavil „plnotučnou“ kapelu Alvin Youngblood Hart’s Muscle Theory, ve které akustickou a resofonickou kytaru ze svých sólových vystoupení (jimž se paralelně dodnes věnuje) vyměnil za elektrický nástroj. Dodržuje to, že žánr pro něj není podstatný. Ale blues z jeho muziky cítíte na sto honů, kdykoli hrábne do strun.