Bernard Allison

Pro české fanoušky je jméno kytaristy a zpěváka Bernarda Allisona důvěrně známé už od roku 1991, kdy poprvé koncertoval v Praze v rámci Mezinárodního jazzového festivalu – tehdy ještě po boku svého slavného otce, klasika chicagského blues Luthera Allisona. Do Prahy se pak už jako hlavní hvězda programu několikrát vrátil.

Bernard Allison se narodil v Chicagu v roce 1965 do rodiny doslova prolezlé bluesovou muzikou – hrál ji nejen otec Luther, už tehdy v místních klubech velmi vážená osobnost, ale i dva strýci. V takovém prostředí se Bernard nemohl kytaře vyhnout, ani kdyby chtěl. Pokoušel ji dřív, než završil první desetiletí věku, o tři roky později už mohl svoje jméno číst na obálce desky svého otce na soupisce muzikantů. Hned po vychození střední školy se vrhl Bernard rovnýma nohama do muziky, a to rovnou do první ligy: stal se členem doprovodné kapely nejslavnější chicagské zpěvačky Koko Taylor a hrál také s legendárním hitmakerem a kontrabasistou Williem Dixonem. Na ocet pochopitelně nezůstávala ani otcova doprovodná kapela.

Na sólovou dráhu vykročil Bernard krátce předtím, než jsme jej v Praze viděli poprvé: v roce 1990 vydal první samostatné album, nazvané příznačně The Next Generation. Pro jeho styl – a platí to prakticky pro všechna následující alba – je typická jak úcta ke kořenům, tak snaha klasický bluesový styl modernizovat, přizpůsobit jej současnosti. Ani Luther Allison nebyl jen ortodoxní přehravač „dvanáctek“. Zatímco on kořenil blues prvky soulu a černé popmusic, recept jeho syna tkví ve funkových a rockových ingrediencích. Z Bernardova kytarového rukopisu lze sice dodnes poznat jeho velké duchovní učitele Jimiho Hendrixe, Johnnyho Wintera a Stevieho Raye Vaughana, zároveň ale nelze přeslechnout jeho snahu o vlastní, originální vyjádření. Tak je tomu nejen při studiovém nahrávání, ale i při koncertech, proslavených obrovskou energií a výtečnými muzikantskými výkony.